Většině prů­měr­ných divá­ků nej­spíš nic neřek­ne, když pod diva­del­ním tex­tem uvi­dí zkrat­ku S. d. Ch. Těm vzdě­la­něj­ším ale jis­tě dojde, že se jed­ná o pseu­do­nym čes­ké­ho spi­so­va­te­le a dra­ma­ti­ka Miloslava Vojtíška,... Read more »

Anton Pavlovič Čechov je prav­dě­po­dob­ně jeden z nej­zná­měj­ších rus­kých dra­ma­ti­ků. Je před­sta­vi­te­lem tzv. lyric­ké­ho dra­ma­tu, kde se důle­ži­té pasá­že děje ode­hrá­va­jí niko­liv v reál­ném živo­tě ale v cito­vém nit­ru postav. Zejména pro své... Read more »

Othello pat­ří mezi nej­slav­něj­ší Shakespearovy hry, bohu­žel jsem jej však až do vče­rej­ší­ho dne neměl tu mož­nost spat­řit na své vlast­ní zor­ni­ce. Konkrétně se jed­na­lo o dru­hou pre­mi­é­ru ve Stavovském... Read more »

E. Jelinek (nosi­tel­ka Nobelovy ceny) je poměr­ně zná­má němec­ky píší­cí autor­ka, kte­rá z prken, jež zna­me­na­jí svět pro­nik­la i do svě­ta stří­br­né­ho plát­na v podo­bě fil­mu Pianistka, kte­rý měl poměr­ně kon­tro­verz­ní recen­ze.... Read more »

Tanec zrov­na není z pů Thálie vystou­pe­ním, kte­ré bych navště­vo­val nějak čas­to. Z čás­ti pro­to také bylo pro mě před­sta­ve­ní Man Mahler dost výji­meč­nou zále­ži­tos­tí, o kte­ré se však nepí­še zrov­na snad­no.... Read more »

Antikódy od V. Havla jsem kdy­si četl, své­ho času jsem o tom zane­chal ve vir­tu­ál­ním pro­sto­ru něja­kou tu řád­ku zde. Onen člá­nek má dosud cel­kem sluš­ný „goo­gle rating“ a je pod... Read more »

Vím, že o padel­ní hrách tu moc čas­to nepíšu, je to čás­teč­ně i pro­to, že si mi o nich píše doce­la těž­ko. Shledal jsem totiž, že popsat něco tak uni­kát­ní­ho a záro­veň pomí­ji­vé­ho... Read more »

Slavná padel­ní insce­na­ce Karla Čapka, Věc Makropulos, se zno­vu vra­cí na prk­na Národního (respek­ti­ve Stavovského) padla, ten­to­krát v režii slav­né­ho reži­sé­ra Roberta Wilsona. Kromě něj se ale hra může chlu­bit... Read more »

Rubriku „tyjátr“ tady dost zane­dbá­vám, což je jis­tě ško­da už vzhle­dem k tomu, že jsem nedáv­no shlé­dl něko­lik zají­ma­vých před­sta­ve­ní. Tak tře­ba Pán z Prasečkova od slo­vut­né­ho Moliéra. Ke kla­si­ce v Národním... Read more »

Barokní padlo mělo svo­ji krá­su, kte­rá spo­čí­va­la zejmé­na v jeho nikterak neskrý­va­né oká­za­los­ti. Jen považ­te, oheň a různá pyro­tech­ni­ka na jeviš­ti, k tomu fůra „ánsám­blu“, výprav­né kuli­sy - to vše byly atri­bu­ty,... Read more »

Letní Shakespearovské slav­nos­ti jsou víta­nou pří­le­ži­tos­tí, jejíž hlav­ní klad spat­řu­ji v jakém­si vyma­ně­ní padla z jeho - dnes tak vní­ma­né­ho - tra­dič­ní­ho pro­stře­dí sta­rých kla­si­cis­ních budov ven, mezi lidi, pod širou... Read more »

(zdroj fot­ky: novinky.cz) Woody Allen je samo­zřej­mě vel­ký borec, kte­ré­mu vět­ši­na sou­čas­ných tvůr­ců nesa­há ani pod vyta­že­né noha­vi­ce. Nápady z Woodyho trys­ka­jí s pra­vi­del­nos­tí ne nepo­dob­né eja­ku­la­ci sovět­ské­ho sta­cha­nov­ce. Prostě a jed­no­du­še,... Read more »

Po del­ší době jsem navští­vil padlo. Už se ze mě poma­lu stá­val kul­tur­ní bar­bar, tak­že jsem se na před­sta­ve­ní doce­la těšil. Jednalo se o padlo Šrapnel (jaký to výbuš­ný název!)... Read more »

Setkání s žijí­cím bez­rukým Frantíkem byl sil­ný záži­tek pro jeho vrs­tev­ní­ky stej­ně jako dnes pro ty, kdo navští­ví diva­del­ní před­sta­ve­ní. Na scé­ně sty­li­zo­va­né jako cir­ku­so­vé šapi­tó se diva­del­ní hrdi­na setká­vá s lid­mi,... Read more »

Hru Zkurvení havlis­ti jsem nedáv­no viděl na prk­nech padla v Dlouhé a řekl jsem si, že by si urči­tě zaslou­ži­la něko­lik blo­go­vých řádek. Luboši Balákovi z Komediografu se totiž poved­lo dát dohro­ma­dy... Read more »

Jsme v poho­dě je asi nej­víc tep­lá hra, kte­rou jsem kdy na diva­del­ních prk­nech viděl. Režisér Braňo Holíček doká­zal Rudnickův text dovést takřka k doko­na­los­ti, tak­že na sil­ný divác­ký záži­tek je... Read more »

Divadlo Rokoko jsem navští­vil co si pama­tu­ji popr­vé. Překvapilo mě, kolik men­ších diva­del­ních scén Praha ukrý­vá, ale pod­zem­ní hle­diš­tě s cca dvě­ma sty mís­ty pří­stup­ný­mi z pou­ze jed­né chod­by je spo­lu... Read more »