Sexmise

Sexmise je pol­ská vědec­ko­fan­tas­tic­ká kome­die z roku 1983, kte­rou reží­ro­val Juliusz Machulski. Hlavními hrdi­ny fil­mu jsou Maks (Jerzy Stuhr) a Albert (Olgierd Łukaszewicz), hiber­no­va­ní v roce 1991, kte­ří se po vál­ce pro­bou­ze­jí v roce 2044 v tota­lit­ním svě­tě zba­ve­ném mužů.

Sexmise byla teh­dy vyro­be­na fil­mo­vou sku­pi­nou Kadr za 70 mili­o­nů zlo­tých. Po uve­de­ní do kin měl film výraz­ný divác­ký úspěch a stal se hitem i v Německé demo­kra­tic­ké repub­li­ce a Svazu sovět­ských soci­a­lis­tic­kých repub­lik. Snímek Sexmise byl také oce­něn Stříbrnými lvy na fes­ti­va­lu pol­ských celo­ve­čer­ních fil­mů v Gdaňsku a Zlatou kach­nou v anke­tě časo­pi­su Film. Přestože byl film kri­ti­zo­ván femi­nist­ka­mi za zto­tož­ňo­vá­ní femi­nis­tic­kých výdo­byt­ků s tota­lit­ní vlá­dou Polské lido­vé repub­li­ky, stal se kul­tov­ním.

Děj

Film, kte­rý se výraz­ně podo­bá roz­hla­so­vé hře Marcina Wolského Matriarchát (1978), začí­ná v srpnu 1991. Televize odvy­sí­lá expe­ri­ment, při němž se dva odváž­liv­ci Maks a Albert dob­ro­vol­ně podro­bí hiber­na­ci v rám­ci expe­ri­men­tu pro­fe­so­ra Viktora Kuppelweisera. Probudí se až v roce 2044 a jejich lékař­ka Lamia jim řek­ne, že zatím­co spa­li, vypuk­la na Zemi vál­ka, při níž byla pou­ži­ta bom­ba M. Tato zbraň měla dočas­ně ochro­mit muž­ské geny, ale kvů­li chy­bě byly muž­ské geny zni­če­ny, tak­že zůsta­li jedi­ný­mi muži na pla­ne­tě. Mezitím díky par­te­no­ge­ne­zi ženy již dlou­ho samy „vyrá­bě­jí“ dív­ky v labo­ra­tor­ních pod­mín­kách. Maks a Albert jsou v šoku. Brzy si uvě­do­mí, že žijí ve zce­la umě­lém svě­tě v pod­ze­mí, kde se sta­li pokus­ný­mi krá­lí­ky v rukou žen, kte­ré jsou zvě­da­vé na jejich odliš­nos­ti. Diktátorka Její Excelence je pří­tom­nos­tí mužů zne­po­ko­je­na. Proběhne soud, v němž se hla­su­je o tom, zda se muži natu­ra­li­zu­jí (násil­ně, chi­rur­gic­ky změ­ně­né pohla­ví), nebo zru­ší. Nakonec o jeden hlas zví­tě­zi­la vari­an­ta natu­ra­li­za­ce. Maks a Albert mezi­tím ute­čou. Po jejich zadr­že­ní se ženy roz­hod­nou, že jsou nebez­peč­něj­ší, než si mys­le­ly, a mís­to aby oba muže natu­ra­li­zo­va­ly, roz­hod­nou se je zlik­vi­do­vat a jejich orgá­ny pou­žít k transplan­ta­cím a těla k poku­sům. Pomáhá jim Lamia, kte­rá kvů­li intri­kám svých sester z oddě­le­ní Genetix (zod­po­věd­né­ho za gene­tic­ké zále­ži­tos­ti) ztra­ti­la prá­vo pro­vá­dět výzkum na mužích. Maks a Albert se s Lamiou a Emmou vydá­va­jí na povrch a zjiš­ťu­jí, že jde o pod­vod - na roz­díl od ofi­ci­ál­ní ver­ze není Země radi­o­ak­tiv­ně zamo­ře­ná a Její Excelence je muž, kte­rý pře­žil. Albert a Maks pro­ve­dou bio­lo­gic­kou sabo­táž v „líh­ni kojen­ců“, v jejímž důsled­ku se mís­to dívek naro­dí prv­ní chlap­ci od vál­ky.

Politická a společenská satira

Film obsa­hu­je řadu jem­ných nará­žek na reá­lie spo­leč­nos­ti komu­nis­tic­ké­ho blo­ku, zejmé­na na Polskou lido­vou repub­li­ku těs­ně před pádem komu­nis­mu, snad v oče­ká­vá­ní hlav­ních udá­los­tí, kte­ré při­jdou: pádu komu­nis­mu a nástu­pu poli­tic­ké svo­bo­dy. Když Max a Albert utí­ka­jí, pro­sko­čí zdí, kte­rá se násled­ně začne třást (čas­to je to spo­jo­vá­no s poz­děj­ším sko­kem Lecha Wałęsy přes zeď gdaň­ské lodě­ni­ce a také s násled­ným pádem ber­lín­ské zdi). Tajná schůz­ka apa­rátčí­ků Ligy žen a jejich lži ženám jsou para­le­lou ke komu­nis­tic­ké vlá­dě v Polsku. Tento roz­měr fil­mu jako by typic­ky uni­kal divá­ko­vi více odtr­že­né­mu od kon­tex­tu. Některé pasá­že toho­to dru­hu byly z ver­ze uvá­dě­né v pol­ských kinech vlád­ní cen­zu­rou vypuš­tě­ny, mno­hé však pro­šly.

Film lze vní­mat také jako sati­ru zamě­ře­nou na mezi­po­hlav­ní kon­flikt (kři­vo­hubý femi­nis­mus či kři­vo­hubý mas­ku­li­nis­mus), prudér­nost či tota­li­tu.

Recepce

V dobo­vé recen­zi Variety uve­dl, že film „nedo­sa­hu­je úrov­ně těch kva­lit­ních pol­ských fil­mů z kon­ce 70. let  nicmé­ně je to nej­lep­ší sní­mek, kte­rý se v uply­nu­lé sezó­ně obje­vil ve var­šav­ských stu­di­ích.“

Film se v Polsku těšil vel­ké obli­bě. Ve spo­leč­né anke­tě čte­ná­řů tří popu­lár­ních fil­mo­vých časo­pi­sů z roku 2005 byl vyhlá­šen nej­lep­ším pol­ským fil­mem za posled­ních 30 let, toto hod­no­ce­ní divá­ků však bylo pova­žo­vá­no za pře­kva­pe­ní, pro­to­že se roz­chá­ze­lo s his­to­ric­ký­mi žeb­říč­ky pol­ských fil­mů pro­fe­si­o­nál­ních fil­mo­vých kri­ti­ků a zís­kal cenu Złota Kaczka za nej­lep­ší pol­ský film roku 1984. Film byl poměr­ně popu­lár­ní i v Maďarsku, když byl uve­den o něko­lik let poz­dě­ji.

• Zdroj: Anglická a pol­ská Wikipedie
• Foto:  Zespół Filmowy Kadr