Šimon a Matouš jedou na Riviéru

Šimon a Matouš jedou na Riviéru (ori­gi­nál­ní název: Simone e Matteo: Un gio­co da ragaz­zi) je ital­ská fil­mo­vá kome­die z roku 1975, kte­rou reží­ro­val Giuliano Carnimeo pod pseu­do­ny­mem Arthur Pitt, jenž se podí­lel i na pro­duk­ci. Film je sou­čás­tí fil­mo­vé série s Michaelem Coby a Paulem L. Smithem v rolích imi­tá­to­rů Buda Spencera a Terence Hilla.

Zápletka

Šimon a Matouš, kte­ří jsou neza­měst­na­ní a nechtě­jí pra­co­vat, pře­ží­va­jí díky drob­ným krá­de­žím. Jejich posled­ní zlo­čin, krá­dež peče­né­ho kuře­te, je při­mě­je prchat před poli­cií až na dru­hý konec měs­ta na vra­ko­viš­tě. Když se uká­že, že jde o gumo­vou figurí­nu, pro­hle­da­jí si kapsy, aby obsah kapes pro­mě­ni­li v pení­ze. Najdou si řidič­ské prů­ka­zy na náklad­ní auto­mo­bi­ly a jdou na úřad prá­ce, aby je pro­da­li zájem­cům. Přitom jsou pozo­ro­vá­ni logis­ti­kem, kte­rý je pře­svěd­čí, aby zapla­ti­li vel­kou sumu peněz za pře­voz kami­o­nu s insek­ti­ci­dy z Itálie do Marseille.

Po počá­teč­ních pro­blé­mech při mani­pu­la­ci s kami­o­nem Fiat, kdy zbo­ží sklouz­ne a z nákla­du vypad­ne na kor­bu kami­o­nu pis­to­le, se vyda­jí na ces­tu. Během ces­ty se set­ka­jí s kami­o­nem, kte­rý zřej­mě veze stej­ný náklad, a kvů­li nedo­ro­zu­mě­ní dojde mezi obě­ma kami­o­ny k potyč­ce. Na hra­ni­cích kon­t­ro­lu­je náklad cel­ník. Šimon a Matoušovi se poda­ří zabrá­nit mu v nale­ze­ní zbra­ně prá­vě včas. Je jim dovo­le­no pokra­čo­vat v ces­tě do Francie. Butch si začne hrát s pis­to­lí a před­stí­rá výstře­ly. Tím způ­so­bí dal­ší cha­os na sil­ni­cích.

Skupina zlo­čin­ců vede­ná Luckym se poku­sí zpo­ma­lit kami­on a se zbra­ní v ruce se zmoc­nit zbo­ží. Šimon a Matouš, se však vyhnou záta­ra­su gan­gu tím, že opus­tí sil­ni­ci a pokra­ču­jí v ces­tě mimo ni. O chví­li poz­dě­ji pro­ná­sle­do­va­te­lé Šimona a Matouše, opět dostih­li. Na čer­ve­né svět­lo je však mohou opět ztra­tit tím, že čer­ve­né svět­lo igno­ru­jí. Zločinci se pak dosta­nou do doprav­ní neho­dy, při níž se jejich auto roz­dě­lí na dvě polo­vi­ny a oni musí pokra­čo­vat v ces­tě s před­ní polo­vi­nou. Na želez­nič­ním pře­jez­du sra­zí polo­vi­nu vlak. V důsled­ku toho si musí najít nové auto. Během prv­ní kon­fron­ta­ce s novým autem při­jdou Šimon a Matouš, o náraz­ník. Zapojí se do honič­ky se čtyř­mi zlo­čin­ci, kte­rá kon­čí v gará­ži. Tam Šimona a Matouše, pře­pad­ne ozbro­je­ný muž. Zločinec Frou-Frou se při­po­jí ke čtyřem ostat­ním, kte­ří jsou Šimone a Matoušem, jed­no­du­še zmlá­ce­ni, přes­to­že mají zbra­ně.

Po pří­jez­du do Marseille se jim navzdo­ry oče­ká­vá­ní zada­va­te­lů poda­ří náklad doru­čit. Monsieur Le Renard, vůd­ce paše­rá­ků zbra­ní, kte­rý už nechal zmlá­tit ital­ské­ho logis­ti­ka svou ochran­kou, pro­to­že oče­ká­val, že se pře­voz nezda­ří, zadá obě­ma nepří­mo dru­hý úkol. Během jejich poby­tu ve fran­couz­ském pří­stav­ním měs­tě, kde Butch něko­lik let žije, se mu zlo­mí srd­ce, když v baru zřej­mě zno­vu najde svou býva­lou zná­most Rosy, ale je to jiná žena. Zatímco truch­lí, nedob­ro­vol­ně sejme čty­ři zlo­čin­ce z před­cho­zích honi­ček a pod­zem­ní­ho par­ko­viš­tě, tak­že muse­li být hospi­ta­li­zo­vá­ni a nako­nec jsou pora­že­ni.

Později se dozví, že jejich dru­hým úko­lem je dopra­vit kuchyň­ský olej z Francie do Dakaru. Za tím­to úče­lem naje­dou s nalo­že­ným kami­o­nem na loď. Zatímco Matouš boju­je s moř­skou nemo­cí, Butch najde na palubě sku­teč­nou Rosy. Když se sna­ží dostat blíž k nákla­ďá­ku, Šimon zjis­tí, že náklad, kte­rý vypa­dá jako kuchyň­ský olej, obsa­hu­je zbra­ně. Když Šimon a Matouš, oslo­ví pana Le Renarda kvů­li zbo­ží, dojde na závě­reč­ný sou­boj, kte­rý oba švi­há­ci z Itálie vyhra­jí a své pro­tiv­ní­ky kno­kau­tu­jí. Posadili pana v bez­vě­do­mí na seda­dlo řidi­če, jeho body­gu­ar­da ved­le něj a zby­tek ban­dy na naklá­da­cí plo­ši­nu. Při vyklá­dá­ní lodi při­jíž­dě­jí poli­cis­té a celou par­tu zatknou. Šimon a Matouš, unik­nou z dru­hé stra­ny lodi sko­kem do moře. Přitom při­jdou o výpla­tu a na břeh dora­zí s prázd­ný­ma ruka­ma. Poté refle­xiv­ně prcha­jí před poli­cií.

Původní informace

Film pat­ří do série cel­kem pěti fil­mů nato­če­ných pod­le úspěš­ných fil­mů Buda Spencera a Terence Hilla a je přímým před­chůd­cem sním­ku Šimon a Matouš.

Hudbu slo­žil Oliver Onions pod názvem Juniper.

Recepce

„Úderná roš­ťác­ká kome­die s pře­váž­ně tri­vi­ál­ní­mi gagy.“

- Filmdienst

Na Internet Movie Database má film hod­no­ce­ní 6,2 z 10,0 s něco málo přes 175 hla­sy.

---

Zdroj: Německá Wikipedie

---