Cámara Oscura (2003)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Na téhle lodi roz­hod­ně záchra­nu nehle­dej!

Skupina potá­pě­čů se vydá­vá na malém moto­ro­vém člu­nu doprostřed širé­ho moře, kde mají někte­ří z nich pro­žít své prv­ní potá­pě­ní. Zajímavý výlet se však brzy změ­ní v zou­fa­lý boj o pře­ži­tí, pro­to­že na člu­nu dojde k explo­zi, po nichž zůsta­nou všich­ni vydá­ni napo­spas vlnám a zákeř­né­mu moři. Po něko­li­ka hodi­nách strá­ve­ných ve stu­de­né vodě jim vzpla­ne pla­mí­nek nadě­je. V dál­ce uvi­dí sta­rou doprav­ní loď, ale to ješ­tě nikdo z nich netu­ší, že vstu­pem na její palu­bu si roz­hod­ně moc nepo­moh­li. Posádka lodi totiž roz­hod­ně nepat­ří mezi žád­né lidu­mi­ly a s čer­ný­mi pasa­žé­ry nezná sli­to­vá­ní. Mladí potá­pě­či brzy pozna­jí, že je zde žád­né boha­té pohoš­tě­ní a přá­tel­ská pomoc roz­hod­ně neče­ká.

Český název: Loď smr­ti
Režie: Pau Freixas
Rok výro­by: 2003
Délka: 105 min.
Země: Španělsko/Mexiko

Hrají:
Silke ... (Sara)
Unax Ugalde ... (Iván)
Adrià Collado ... (Victor)
Andrés Gertrúdix ... (Edgar)
Hèctor Claramunt ... (Lince)
Lluís Homar ... (Kapitán)
... a dal­ší

Tento kou­sek by se dal lehce při­rov­nat k fil­mu Dead Calm, kte­rý rov­něž není čis­to­krev­ným horo­rem, ale spí­še by se dal zařa­dit do kate­go­rie drama/thriller. Filmy, kte­ré se ode­hrá­va­jí na širém moři a divá­ka okouz­lí pře­de­vším svou psy­cho­lo­gic­kou hrou, kdy si atmo­sfé­ra hra­je s vaší mys­lí, mám veli­ce rád, ale tady jsem se toho dočkal oprav­du jen ve vel­mi malé míře. Loď smr­ti pat­ří do leh­ké­ho pod­prů­mě­ru pře­de­vším díky doce­la laci­né­mu a nepří­liš ori­gi­nál­ní­mu scé­ná­ři, ve kte­rém lze najít spous­tu chyb a trh­lin. Jako celek totiž film roz­hod­ně divá­ko­vi nena­bíd­ne žád­nou extra vel­kou por­ci zába­vy, akce a už vůbec ne exce­lent­ní herec­ké gala­před­sta­ve­ní. Film se k mému vel­ké­mu pře­kva­pe­ní dokon­ce dočkal i jed­no­ho vítěz­ství a dvou nomi­na­cí na špa­něl­ském fil­mo­vém fes­ti­va­lu. Asi měli v té době Španělé doce­la kri­zi na natá­če­ní lep­ších fil­mů.

Největším pro­blé­mem je zde totiž spous­ta žánro­vé­ho klišé, šab­lo­no­vi­té a pře­de­vším hod­ně stu­pid­ní cho­vá­ní vět­ši­ny postav, kte­ré mís­ty dosa­hu­je oprav­du vel­ké dáv­ky totál­ní debi­li­ty. Ovšem lhal bych, kdy­bych řekl, že jsem se při jeho sle­do­vá­ní nudil k smr­ti. Dá se zde nalézt i něko­lik kla­dů a před­nos­tí, jenž vás urči­tě zaujmou. Samotné pro­stře­dí bylo vybrá­no doce­la dob­ře, pro­to­že sta­ré lodě vždy v sobě skrý­va­jí urči­tou dáv­ku tajem­na a zvláš­tě, když divák pořád­ně netu­ší, co že je vlast­ně její posád­ka zač a co skrý­vá ve svém nit­ru. Moc vás ovšem nechci zby­teč­ně nav­na­zo­vat, pro­to­že zde roz­hod­ně neče­kej­te žád­nou horo­ro­vou pře­hlíd­ku bru­tál­ních zábě­rů, krve či jiných nechut­nos­tí. Přesto se musí reži­sé­ro­vi jed­no nechat: u něj si totiž nikdy nemů­že­te být jis­tí, koho pošle na věč­nost příš­tě, pro­to­že tenhle pán si roz­hod­ně nedě­lal se svý­mi posta­va­mi žád­né ser­vít­ky a klid­ně by je nechal pochcí­pat všech­ny.

Jenže nej­vět­ším pro­blém neby­ly ani tak jed­not­li­vé cha­rak­te­ris­ti­ky postav, kte­ré byly až na něko­lik výji­mek doce­la zají­ma­vé a bar­vi­té, ale spí­še samot­né herec­ké výko­ny. Musím se při­znat, že jsem si zde dokon­ce něko­lik postav oblí­bil, ale postu­pem času jsem už jen s vel­kým oče­ká­vá­ním dou­fal, že budou dal­ší na řadě. Jejich stu­pid­ní cho­vá­ní a na prv­ní pohled nedo­ko­na­lost z nich udě­la­la pou­ze oby­čej­né pěšá­ky v pří­liš prů­hled­né scé­náris­to­vě hře. I samot­ný výběr herec­ké­ho obsa­ze­ní se moc nevy­ve­dl, pro­to­že ať vypa­da­li jed­not­li­ví her­ci sebe­tvr­dě­ji, jejich nepři­ro­ze­né vystu­po­vá­ní je čas­to doslo­va dosta­lo do kolen. Nejvíc musím asi pochvá­lit špa­něl­skou hereč­ku Silke Hornillos, kte­rá si zde střih­la roli foto­gra­f­ky Sáry. Mužské pub­li­kum urči­tě nej­ví­ce potě­ši­la odha­le­ním svých vnad, ale urči­tě i svým pří­jem­ným vystu­po­vá­ním a herec­kým nadá­ním. Z her­ců, jenž hrá­li zápor­né posta­vy námoř­ní­ků, se mi nej­ví­ce líbil před­sta­vi­tel kapi­tá­na Lluís Homar, kte­rý si zahrál v něko­li­ka zná­měj­ších fil­mech jako tře­ba Cobardes, The Distance nebo BackWoods. Asi nej­zná­měj­ší tvá­ří je však mla­dý herec Unax Ugalde (Rosario Tijeras, Goya’s Ghosts). Ten se zde však zrov­na dva­krát nevy­zna­me­nal a pat­řil k těm slab­ším kous­kům.

Loď smr­ti je hod­ně nevy­rov­na­ným fil­mem, ve kte­rém se dá sice nalézt něko­lik svět­lej­ších momen­tů a scén, jenž sto­jí za vaší pozor­nost, ale jinak jde o pod­prů­měr­nou zále­ži­tost. Navíc pod­le mě trvá tenhle film zby­teč­ně moc dlou­ho a obsa­hu­je spous­tu zby­teč­nos­tí a stu­pid­ních prv­ků, kte­ré totál­ně sho­di­ly jeho cel­ko­vý kre­dit. Samotný trai­ler je roz­hod­ně lep­ší než-li celý film.

Hodnocení:
40%