Cloth, The (2013)

Tajná cír­kev­ní orga­ni­za­ce, nevě­ří­cí mla­dík jako spa­si­tel lid­stva a něko­lik posed­lých lidí – to vše v hod­ně mizer­ném a laci­ném pro­ve­de­ní…

Římská kato­lic­ká cír­kev již před mno­ha lety zalo­ži­la taj­nou orga­ni­za­ci, jejíž čle­no­vé mají za úkol vysto­po­vat, zasta­vit a vymý­tit lidi posed­lé démo­ny. Nyní nade­šel čas, aby do svých řad při­jmu­li vyvo­le­né­ho, kte­rý má zasta­vit nebez­peč­né­ho démo­na (Kasdeya), kte­rý při­pra­vu­je ces­tu své­mu páno­vi, jímž není nikdo jiný než sám Belzebub. Spasitelem lid­stva i samot­ných posed­lých se má stát bezbož­ný mla­dík Jason, jenomže času na jeho vycvi­če­ní s nej­mo­der­něj­ší tech­ni­kou, kte­rou má cír­kev k dis­po­zi­ci s bojem pro­ti zlu je sak­ra málo. Navíc jeho rebel­ský pří­stup a způ­sob živo­ta, při­pra­ví jeho kole­gům nejed­nu těž­kou chví­li. Je sku­teč­ně tím pra­vým vyvo­le­ným?

Režie: Justin Price

Rok výro­by: 2013

Délka: 90 min

Země: USA

 

Hrají:

Kyler Willett...(Jason)

Perla Rodríguez...(Laurel)

Justin Price...(Kasdeya)

Lassiter Holmes...(otec Diekmen)

Eric Roberts...(otec Tollman)

Danny Trejo...(otec Connely)

...a dal­ší

Jeden by řekl, že už ho u fil­mů zabý­va­jí­cí­mi se posed­nu­tý­mi nic moc pře­kva­pit nemů­že, no tenhle film to tedy doká­zal. Samotný úvod byl vcel­ku zají­ma­vou podí­va­nou, ve kte­ré pro­vá­dí vymý­tá­ní sám Danny Trejo a já si říkal, že by to vůbec nemu­se­la být špat­ná podí­va­ná, jenomže to jsem se sak­ra mýlil. Jak sám Trejo tak i dru­hý sta­rý zná­mý Eric Roberts tu jsou jen do počtu, moc se před kame­rou neo­hře­jí a jejich jmé­na mar­ke­tingo­vým tahem tvůr­ce, reži­sé­ra a „her­ce“ Justina Pricea, kte­rý v živo­tě nic oprav­du kloud­né­ho nena­to­čil (jeden paskvil za dru­hým) a i ten­to­krát to nedo­padlo vůbec dob­ře.

 

Rád bych řekl, že za vším je vcel­ku mrz­ký roz­po­čet 4,000,000 dola­rů, jenomže to bych lhal. Dalším vel­kým prů­se­rem je samot­ný scé­nář, herec­ké výko­ny vět­ši­ny zúčast­ně­ných a pře­de­vším cel­ko­vý vizu­ál. Většina spe­ci­ál­ních efek­tů je mar­ná, no nápa­di­tost se mu však upřít nedá. Pár zbra­ní vypa­da­lo zají­ma­vě, ani to však nesta­či­lo, pro­to­že sku­teč­ně pou­ži­tých je jen mini­mál­ní množ­ství z nich. Dalším kame­nem úra­zu byla samot­ná atmo­sfé­ra. Když už se koneč­ně obje­vi­la něja­ká ta zají­ma­vá scé­na či pasáž (a že jich bylo jako šafrá­nu), násle­do­va­la hro­ma­da nud­ných a nezá­živ­ných dia­lo­gů, nebo všech­no pohřbi­li ty digi­tál­ní cákan­ce a rádo­by děsi­vé démo­nic­ké kre­a­tu­ry.

 

Několikrát jsem se při­sti­hl, jak mě pře­pa­dá tou­ha to vypnout, sma­zat z dis­ku a jít radě­ji spát. Takhle že má vypa­dat horor v roce 2013? To si snad děla­jí sran­du. Za celou sto­páž bych tu našel dohro­ma­dy tak pět-šest minut, kte­ré by se daly ozna­čit za jakž­takž zají­ma­vou podí­va­nou, ten zby­tek byl jen céč­ko­vý škvár s otřes­ným vizu­á­lem, že i někte­ré ama­tér­ské fil­my jsou mno­hem zají­ma­věj­ší a záživ­něj­ší podí­va­nou. Nebýt toho začát­ku, asi bych tomu rov­nou vle­pil odpad.

 

The Cloth mož­ná něko­ho zaujme svým pla­ká­tem, nebo vaše sen­zo­ry zazna­me­na­jí zná­má jmé­na béč­ko­vých her­ců, ale nenech­te se tím vůbec uchlá­cho­lit. Ve sku­teč­nos­ti jde o těž­ce pod­prů­měr­nou podí­va­nou, balan­cu­jí­cí na samot­né hra­ni­ci fil­mo­vé­ho odpa­du.

Hodnocení:

20% 

---