Pro mnohé diváky, kteří v prosinci roku 1976 poprvé usedli do vytopených kinosálů, znamenal King Kong režiséra Johna Guillermina a italského producentského mogula Dina De Laurentiise monumentální milník. Byla to událost, která se nesmazatelně zapsala do dějin popkultury. Dnešní optikou, silně zkreslenou internetovou kulturou, ironickými memy a nostalgickým vzpomínáním na gumové obleky, však máme tendenci zapomínat na to, jak gigantickou a dravou kampaň tehdy tento projekt provázel. Nešlo pouze o film. Šlo o bezprecedentní marketingový uragán a producentský hazard, který se zrodil v éře hluboké hollywoodské transformace. Vydejme se společně na cestu do zákulisí sedmdesátých let v první části naší rozsáhlé čtyřdílné retrospektivy.
Stín černobílé nesmrtelnosti a zapomenutá právní past
Abychom plně pochopili zuřivost, s jakou se Hollywood v polovině sedmdesátých let do boje o obřího lidoopa pustil, musíme se vrátit ke kořenům. Původní snímek z roku 1933, který režírovali Merian C. Cooper a Ernest B. Schoedsack, dodnes zůstává nedotknutelným pilířem světové kinematografie. Geniální stop-motion animace Willise O’Briena tehdy nevdechla život pouze fantastickým ještěrům a samotnému Kongovi, ale definovala základy žánru „monster movies“ a přinesla do kin do té doby nevídanou míru realismu a dobrodružství. Snímek doslova zachránil studio RKO Radio Pictures před tehdy hrozícím bankrotem během Velké hospodářské krize.
S tímto nesmrtelným dědictvím se však pojila jedna zásadní, téměř detektivní anomálie. V prosinci roku 1932, tedy několik měsíců před oficiální březnovou premiérou filmu, vydalo nakladatelství Grosset & Dunlap románovou adaptaci filmu z pera Delose W. Lovelace. Kniha sloužila jako předběžná tisková propagace. Zatímco studio RKO si autorská práva na samotný filmový pás a jeho specifické audiovizuální prvky úzkostlivě střežilo, na knižní práva se v průběhu následujících desetiletí trestuhodně zapomnělo. Podle tehdejších amerických zákonů musela být autorská práva po uplynutí 28 let explicitně obnovena. Vzhledem k tomu, že se tak u Lovelaceova románu nestalo, propadl text na počátku šedesátých let v USA do veřejného vlastnictví (public domain). Tato zdánlivě banální administrativní chyba se stala rozbuškou pro největší právní válku, jakou kdy Hollywood zažil.
Když se nápad vznáší ve vzduchu: Konflikt vizí
Na počátku sedmdesátých let se americký filmový průmysl nacházel v hluboké ekonomické i tvůrčí krizi. Koncept moderního letního blockbusteru teprve opatrně vznikal – jediným reálným precedentem byly Spielbergovy Čelisti v roce 1975, které ukázaly, že masivní televizní kampaň a široké nasazení do kin dokážou generovat astronomické zisky. Myšlenka oživit King Konga pro novou, cyničtější generaci diváků doslova visela ve vzduchu. O tom, kdo s ní přišel jako první, se dodnes vedou vášnivé spory a existují dvě diametrálně odlišné verze příběhu.
První, korporátní verze připisuje zásluhy Michaelu Eisnerovi, tehdejšímu ambicióznímu manažerovi televizní stanice ABC. Eisner prý na podzim roku 1974 sledoval v televizi reprízu původního černobílého filmu a okamžitě v něm spatřil potenciál pro moderní celovečerní remake. Nadšeně tento nápad předhodil tehdejšímu šéfovi studia Paramount Pictures, Barrymu Dillerovi. Diller se okamžitě chopil příležitosti a kontaktoval muže, o kterém věděl, že má dostatek odvahy a mezinárodního kapitálu na realizaci něčeho tak monstrózního – Dina De Laurentiise.
Slavný italský producent však ve svých pamětech tuto verzi rezolutně odmítal a nabízel podstatně romantičtější, téměř osudový narativ. Dino tvrdil, že nápad dostal zcela nezávisle, když jednoho dne vstoupil do pokoje své dospívající dcery Francescy a na stěně spatřil viset nostalgický plakát s původním Kongem z roku 1933. V ten moment ho prý zasáhl blesk inspirace. Ať už byla pravda jakákoli, Paramount uzavřel s De Laurentiisem rychlou dohodu: studio se zavázalo kofinancovat polovinu tehdy odhadovaného rozpočtu (který činil 12 milionů dolarů) výměnou za exkluzivní distribuční práva pro Spojené státy a Kanadu. Megalomanský Dino se však odmítal nechat svazovat rozpočtovými tabulkami. Produkční náklady se nakonec vyšplhaly na nevídaných 24 milionů dolarů. V kontextu tehdejší doby šlo o naprosto šokující částku, která z King Konga učinila nejdražší nezávisle financovaný filmový projekt své éry.
Právní válka gigantů: Žaloby za 115 milionů dolarů
Jakmile se zpráva o chystaném filmu v Paramountu dostala na veřejnost, konkurenční studio Universal Pictures okamžitě ucítilo obrovskou hrozbu pro své vlastní zájmy a historickou pozici „domova klasických monster“. Vedení Universalu bleskově oznámilo, že připravuje vlastní verzi pod názvem „The Legend of King Kong“. Rozpoutal se bezohledný boj o získání oficiální licence od skomírajícího studia RKO. De Laurentiis nabídl okamžitou hotovost 200 000 dolarů and 3 % z hrubých tržeb. Universal kontroval nabídkou stejné paušální částky, ale přihodil 5 % z čistého zisku. Právní pat vyvrcholil podáním gigantických žalob. Universal zažaloval Paramount a RKO o 25 milionů dolarů za porušení práv, načež Dino De Laurentiis odpověděl agresivní protižalobou o astronomických 90 milionů dolarů za záměrné maření produkce a nekalou soutěž.
Mýtus o nerealizovaném klenotu: The Legend of King Kong
V průběhu let se ze zrušeného projektu Universalu The Legend of King Kong stal v kruzích filmových historiků a fanoušků fantastického žánru podobný mýtus, jakým je Jodorowského nerealizovaná adaptace Duny. Mnohými byl označován za „nejlepší film o Kongovi, který diváci nikdy nespatřili“. Právní strategie Universalu se opírala právě o fakt, že Lovelaceova kniha z roku 1932 byla veřejným majetkem, což jim teoreticky umožňovalo natočit film o obřím lidoopovi bez placení autorských poplatků komukoli.
Federální soudce sice nakonec po měsících napjatých slyšení vynesl šalamounský rozsudek: rozhodl, že Paramount má platnou smlouvu na remake s RKO (které vlastnilo autorská práva na vizuální prvky filmu z roku 1933), avšak práva na samotné literární postavy a jméno Kong patřila synovi tvůrce Meriana C. Coopera. A ten je mezitím stihl prodat... Universalu. Patovou situaci, která hrozila zablokováním obou filmů, nakonec vyřešil pragmatický obchodní instinkt Dina De Laurentiise. Uzavřel s Universalem tajnou dohodu: slíbil jim procentuální podíl z čistého zisku ze svého filmu a zavázal se, že Universal může natočit svůj vlastní remake nejdříve deset let po premiéře toho jeho. Universal výměnou za to projekt uložil k ledu (tuto opci nakonec studio využilo až v roce 2005 s režisérem Peterem Jacksonem).
Co baby však diváci skutečně dostali, kdyby Universal tento souboj vyhrál a film realizoval? Dlouho se věřilo, že by šlo o puristické, dobové mistrovské dílo situované do 30. let. Dochované verze scénářů od slavného Bo Goldmana, držitele Oscara za scénář k filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, však ukazují radikálně odlišný obraz. Goldmanovy texty rozhodně netrpěly přehnanou úctou k originálu a vykazovaly závažné strukturální problémy.
| Dramaturgický prvek | První verze scénáře (Draft 1) | Druhá verze scénáře (Draft 2) |
|---|---|---|
| Postava Carla Denhama | Zkrachovalý, cynický filmař na dně, který se živí pokoutným prodejem starých archivních záběrů ze svých cest, aby vůbec přežil v drsných podmínkách hospodářské krize. | Transformován v excentrického a agresivního showmana. V úvodu se chvástá před skupinou dětí, následně chladnokrevně uplácí kapitanát, aby mohl vyplout bez povolení. |
| Loď a námořní cesta | Věrná kopie původní lodi Venture. Posádka je po zuby ozbrojená moderními puškami a speciálně vyvinutými plynovými bombami pro odchyt zvěře. | Plavidlo je přejmenováno na Panama Queen. Scénář klade enormní, téměř mystický důraz na neprostupnou stěnu z husté mlhy, která ostrov obklopuje. |
| Ostrované a domorodý rituál | Vizuálně opulentní scéna: obří kamenné terasy, megality, gargoily. Goldman do scénáře předepsal doslovné titulky pro překlad fiktivního jazyka ostrova Nias. | Vizuální pojetí zůstává, ale dochází k radikálnímu zkrácení scén. Ann a Jack Driscoll vedou uprostřed rituálu bizarní dialog o svém dětství ve Východní Indii. |
| Prehistoričtí tvorové a fauna | Scénář byl přeplněn dinosaury: hrdinové aktivně bojují se Stegosaurem, Brontosaurem, Dimetrodonem, Elasmosaurem a obřími Pterosaury. | Radikální škrty z rozpočtových důvodů. Hrdinové nacházejí pouze obří kostru dinosaura sežranou dravým hmyzem. Tyrannosaurus Rex byl nahrazen Triceratopsem. |
| Finále v New Yorku a epilog | Kong je poprvé předveden v Madison Square Garden. Následuje klasický pád z Empire State Building. Scénář končí šokujícím skokem v čase o 20 let později. | Kong je držen ve Winter Garden Theater. Na ulicích New Yorku svádí bizarní boj s parním rypadlem. Carl Denham umírá při pádu z letadla s běžící kamerou v ruce. |
I když měl speciální efekty a animaci monster vést celosvětově uznávaný mistr klasické stop-motion techniky Jim Danforth (v té dobu čerstvě nominovaný na Oscara za vizuální efekty k filmu 7 tváří doktora Laa), Goldmanovy texty vykazovaly fatální neschopnost organicky pracovat s postavami. Samotný King Kong v nich nefungoval jako tragický antihrdina s vlastní osobností, ale spíše jako mechanická scenáristická berlička k vyvolání destrukce. Navíc, přestože Danforth později ve svých memoárech ostře kritizoval Laurentiisovu verzi od Paramountu za údajnou vulgárnost a moderní cynismus, Goldmanovy rané verze pro Universal byly prošpikovány ještě hrubším jazykem, explicitními sexuálními narážkami a podivným fekálním humorem. Scénářům zkrátka chyběla jasná režijní a koncepční linie, která by dokázala obhájit tak obrovské produkční náklady.
Lorenzo Semple Jr. a zrod moderní ekologické bajky
Jakmile Dino De Laurentiis s definitivní platností vyhrál právní bitvy a eliminoval konkurenci, nechal název projektu okamžitě zkrátit na úderné King Kong. Jako hlavního scenáristu si vybral Lorenza Semplea Jr., muže s nesmírně pestrou žánrovou historií. Semple Jr. se proslavil jako tvůrce ikonického, campově odlehčeného seriálu Batman z roku 1966, ale zároveň měl na kontě scénář k mrazivému politickému thrilleru Sydneyho Pollacka Tři dny Kondora (1975). Sám Semple se později otevřeně přiznal, že fantastickou fikci a monster žánr považoval za záležitost určenou primárně pro dětské publikum, nicméně k postavě King Konga přistupoval s nesmírnou úctou – vnímal ho jako absolutní hollywoodskou aristokracii, která si zaslouží prvotřídní péči.
Dino De Laurentiis měl od samého počátku naprosto jasnou, neměnnou vizi. Nechtěl otrocky oprašovat nostalgii třicátých let. Chtěl vytvořit modernizovanou, hluboce tragickou milostnou romanci postavenou na klasickém půdorysu Krásky a zvířete či Romea a Julie. Zásadním koncepčním rozhodnutím bylo, že finální, ikonická scéna se nebude odehrávat na Empire State Building, ale na střechách tehdy čerstvě dokončených, architektonicky fascinujících věží Světového obchodního centra (Twin Towers) na jižním Manhattanu.
Společně se Semplem se rozhodli zasadit příběh do nekompromisní reality tehdejších sedmdesátých let. Namísto filmařů hledajících senzaci se ústředním motivem stala bezohledná ropná korporace Petrox, která se v době vrcholící celosvětové ropné krize vydává na záhadný, věčně zahalený ostrov v jižním Pacifiku s vidinou nalezení masivních ložisek černého zlata. Film se tak transformoval do trefné satiry na korporátní chamtivost, bezohledné plenění přírodních zdrojů a ekologickou devastaci. Tímto radikálním krokem položili Laurentiis a Semple základy pro film, který sice dodnes rozděluje fanoušky na dva nesmiřitelné tábory, ale který zůstává vizuálně i tematicky naprosto nezaměnitelným, fascinujícím dokumentem své dekády.
V nadcházející druhé části našeho velkého retrospektivního speciálu opustíme klimatizované hollywoodské kanceláře a soudní síně. Podíváme se na samotné, extrémně náročné natáčení v neúprosných tropických džunglích, nahlédneme pod pokličku tehdejších revolučních maskérských triků a odhalíme pravdu o stavbě gigantického mechanického Konga v životní velikosti, který měl šokovat svět.
Zdroje:
- King Kong (film, 1976)
King Kong je americký dobrodružný film režiséra Johna Guillermina z roku 1976. Jde o remake filmu o King Kongovi z roku 1933. Nebyl však stejně úspěšný. - King Kong na cestě od opice k člověku a zpět: třikrát stejně ...
Na King Kongovi sedmdesátých let je evidentní sexem prodchnutá atmosféra doby, kdy filmové hrdiny ovládaly vášně a vlastní tělesnost, které ... - King Kong (1976)
Obrovitý opičák z pralesa se zmocnil krásné dívky a zahořel k ní láskou. Když byl chycen, putoval v kleci do Ameriky. Podařilo se mu však uprchnout a ... - King Kong ⭐ 65% (1976)
Obrovitý opičák z pralesa se zmocnil krásné dívky a zahořel k ní láskou. Když byl chycen, putoval v kleci do Ameriky. Podařilo se mu však uprchnout a zmocnit se ... - Ty šovinistická prasopice! Sedmdesátkový King Kong je z ...
Remake původního třicátkového filmu se začal natáčet koncem roku 1975 a dotočeno bylo v srpnu 1976. Pro americkou veřejnost pak byl puštěn ... - KING KONG (1976) - Starring Jessica Lange and Jeff Bridges ...
I felt a deep sadness for Kong. I knew he would meet a terrible demise. It’s a very sad movie actually. Probably why I’m an animal activist. - King Kong (1976) | Hororový internetový magazín
Film z roku 1976, o kterém píši, dostal speciálního Oscara za vizuální efekty. Není se moc čemu divit. Na svou dobu to muselo být skvělé – a některé scény jsou ... - King Kong (1976) film
Obsah filmu. Obrovitý opičák z pralesa se zmocnil krásné dívky a zahořel k ní láskou. Když byl chycen, putoval v kleci do Ameriky. - King Kong (1976) 1080p Jeff Bridges, Jessica Lange, Charles ...
A petroleum exploration expedition comes to an isolated island and encounters a colossal giant gorilla. Director John Guillermin.
Části seriálu: King Kong
- King Kong (1976) - První pokus o remake se ne tak úplně povedl. Ale stejně je to pro mě televizní klasika
- King Kong žije (1986) - King Kong sice žije, ale možná byste byli radši, kdyby nežil.
- Souboj o opičího krále: Zákulisí velkolepého King Konga z roku 1976



















(4,91 z 5)