Spider-Man: Paralelní světy (Spider-Man: Into the Spider-Verse) – Recenze

Miles Morales je černošský teenager, syn policisty, co žije ve stejném městě jako Spider-Man. Jednoho dne Miles získá po kousnutí radioaktivním pavoukem stejné nadpřirozené schopnosti jako Spider-Man a dokonce se mu podaří slavného superhrdinu kontaktovat. Během boje proti zákeřnému mafiánovi Kingpinovi pak dojde k prolnutí několika alternativních vesmírů, kvůli čemuž se na stejném místě ocitne i několik dalších verzí Spider-Manů z různých jiných paralelních světů – a všichni budou muset spojit síly proti Kingpinovi a jeho poskokům.

Zdroj fotek: falcon.cz

Komiksy se Spider-Manem prošly za více než padesát let své existence řadou mutací a variací, přičemž všechny verze této postavy od pavoučí ženy Spider-Gwen po Spider-Vepře (ano, opravdu existuje i oficiální prasečí verze Spider-Mana jménem Spider-Ham a není to ta z celovečerních Simpsonů), přítomných ve filmu Spider-Man: Paralelní světy, mají svůj komiksový předobraz. Snímek je tudíž velkou poctou jednak Marvel komiksům točícím se kolem super-pavoučí tematiky a zároveň předchozím filmovým adaptacím se Spider-Manem (zejména trilogii Sama Raimiho z období 2002-2007, dvojici filmů Amazing Spider-Man režiséra Marca Webba z let 2012 a 2014 a animovanému seriálu z konce let šedesátých).

Vzhledem k tomu, že jde navíc o film animovaný, tak příliš nepřekvapí, že jeho animace je komiksově stylizovaná – ale do jaké míry a jakým způsobem je stylizovaná, to už překvapivé je. Divák si při jeho sledování skutečně připadá jako v obživlém komiksu (jde o kombinaci 3D a 2D animace zahrnující komiksovou kresbu inspirovanou všemi možnými styly od japonského anime po street-art graffiti), jeho postavy vypadají, jako kdyby vypadly přímo z komiksových políček, sem tam se v obrazu objeví bublina s textem… Vše ale vypadá moderně, nablýskaně a vizuálně jde o dechberoucí a nádherné dílo, na jehož mnohé scény se takřka nedá dostatečně vynadívat. Jedinou ne zcela příjemnou zvláštností (poměrně častou) je akorát záměrná neostrost v některých sekvencích, evokujících zážitek ze sledování filmu ve 3D bez 3D brýlí (a to jsem viděl 2D verzi).

I přes zdánlivou složitost je příběh filmu vyprávěn velice srozumitelně a přehledně, každá postava je alespoň krátce představena, každá událost má své opodstatnění, film celou dobu odněkud někam směřuje a navíc má i značně svižné tempo. Spousta scén je dokonce tak našlapaná a hbitá, až je to skoro na škodu, protože si ani nestihnete pořádně vychutnat všechnu tu obrazovou nádheru v nich a nápadité vizuální detaily, s nimiž se stovky animátorů patlaly mnoho hodin (hlavně v závěru ta uspěchanost zamrzí).

O to znatelněji pak navíc vynikne pomalost čistě dialogových sekvencí, zavánějících mírnou patetičností tradičních žánrových motivů, jako je víra v sebe sama, posílení rodinných vztahů, nutnost přátelské pospolitosti a vazba žáka s jeho mistrem. Všechno to ale naštěstí působí přirozeně, vkusně a bez jakéhokoli tlačení na pilu, dialogy jsou chytré a vtipné, postavy jsou napsány skvěle a nic ve filmu není vyloženě černobílé (až na Spider-Mana Noir).

Silným pozitivem je i překvapivě svěží a funkční humor, používaný mimo jiné i k ironizování superhrdinských stereotypů, klišé a vlastní komplikovanosti. Postavy se neváhají přátelsky popichovat dobře pointovanými narážkami, sem tam rozesměje i odkaz na současné reálie. Velká porce epické akce i uvědomělého nadhledu dělá z filmu nehorázně zábavnou jízdu, která do příběhu zanáší prostřednictvím příběhu hlavního hrdiny a jeho rodinného zázemí i seriózně dramatickou rovinu – filmu přesto schází osudovost a napětí.

Ačkoli totiž Spider-Man: Paralelní světy míří hlavně na odrostlejší komiksové fanoušky a je možné, že menší děti jeho děj nepoberou, tak je přesto pořád nerozhodně na pomezí podívané pro dospělé a dětského animovaného filmu. Ne že by byl vyloženě infantilní – to není skoro nikdy (i když Spider-Vepř už je na hraně) – ale hlavně od začátku do konce působí dojmem pouhého nezávazného blbnutí a vytváří tak dojem, že vlastně o nic nejde a že hrdinům nic skutečně nebezpečného nehrozí.

Každopádně je i přes tyto drobné výtky snímek Spider-Man: Paralelní světy překvapivě a konzistentně dobrým, skvěle napsaným, výborně vyprávěným a vizuálně krásným filmem, z něhož budou zejména komiksoví fanoušci blahem bez sebe, a pravděpodobně nejen oni.

P.S. Na český dabing obvykle nadávám, ale tentokrát se doopravdy povedl. A po skončení závěrečných titulků následuje ještě jedna vtipná scénka.