Šťastné a krvavé: Norští skřítci se vydávají na vánoční vražedné řádění

Americká rodi­na, kte­rá se sna­ží při­způ­so­bit živo­tu na skan­di­náv­ském ven­ko­vě, se oci­tá v podru­čí pomstych­ti­vých myto­lo­gic­kých bytos­tí ve fil­mu Šťastné a krva­vé, kte­rý ten­to víkend vstu­pu­je do praž­ských kin. Přestože se jed­ná o nor­skou pro­duk­ci, je ten­to svá­teč­ní horo­ro­vý thriller reži­sé­ra Magnuse Martense (SAS: Red Notice) uvá­děn téměř výhrad­ně v ang­lič­ti­ně.

V roli Billa, ame­ric­ké­ho emi­gran­ta, kte­rý pře­síd­lí se svou rodi­nou z Kalifornie na nor­ský ven­kov poté, co po záhad­né smr­ti zdě­dí maje­tek po vzdá­le­ném strý­ci, se před­sta­ví Martin Starr. Rodina má v plá­nu pro­mě­nit svou novou sto­do­lu v luxus­ní B&B, ale její sou­čas­ný oby­va­tel, kte­ré­ho si hned na začát­ku všim­ne syn Lucas (Townes Bunner), by k tomu mohl mít prá­vě něja­ké výhra­dy.

Co je ve sto­do­le? Proč, není to nikdo jiný než fjøs­nis­se, což maji­tel míst­ní­ho folklor­ní­ho muzea Tor Åge (Calle Hellevang Larsen) pře­klá­dá jako nor­ský „sto­do­lo­vý skří­tek“, ale vět­ši­na lidí ho mož­ná pozná jako něco podob­né­ho zahrad­ní­mu trpas­lí­ko­vi. Údajně je krve­žíz­ni­vý, jak je vyob­ra­ze­no v úvod­ní scé­ně fil­mu Šťastné a krva­vé... ale také doce­la roz­to­mi­lý?

Tor Åge ví, že skřít­ci ve sto­do­le jsou jen výplo­dem sever­ské­ho folk­ló­ru, ale ve vánoč­ním duchu si hra­je na to, co Lucas tvr­dí, že viděl, a dává chlap­ci prak­tic­ký sou­bor pra­vi­del podob­ných Gremlinům, jak s novým sou­se­dem vychá­zet. Tito skřít­ci nesná­še­jí umě­lé osvět­le­ní a hla­si­tou hud­bu a na Štědrý den vyža­du­jí mis­ku oves­né kaše.

Špatnou zprá­vou pak je, že rodi­na plá­nu­je uspo­řá­dat ve sto­do­le vánoč­ní večí­rek a pozve na něj míst­ní oby­va­te­le ves­ni­ce. A i když si Lucas vytvo­řil něco jako pou­to se sto­do­lo­vým skřít­kem, kte­ré­ho zábav­ně ztvár­nil Kiran Shah, s osla­va­mi to jde stra­nou. Tátova bez­o­hled­ná kon­zu­ma­ce vánoč­ní kaše to jen zpe­če­tí.

V polo­vi­ně zábav­ně odleh­če­né kome­die typu Ryba na suchu se film Šťastné a krva­vé změ­ní v napros­tý horor, když se celá rodi­na včet­ně nevlast­ní mat­ky Carol (Amrita Acharia) a Lucasovy star­ší sest­ry Nory (Zoe Winther-Hansen) ocit­ne během svát­ků v boji o holý život. Jejich sto­dol­ní skří­tek při­vo­lá agre­siv­ní posi­ly a věci se začnou vymy­kat kon­t­ro­le.

Pár neče­ka­ně názor­ných scén smr­ti posou­vá film Šťastné a krva­vé za hra­ni­ci rodin­né zába­vy, ale horo­ro­vé prv­ky jsou zde do znač­né míry nevy­u­ži­ty. Nezdá se, že by skřít­ci měli něja­ké nad­při­ro­ze­né schop­nos­ti, a jejich pre­zen­ta­ce - s lás­kou vytvo­ře­ná ve sty­lu skřít­ků, kte­ré může­te vidět stra­šit v IKEA - je spíš zábav­ná než stra­ši­del­ná.

Režisér Martens zdat­ně kom­bi­nu­je násil­nou akci s leh­kým svá­teč­ním tónem, a přes­to­že scé­nář (autor Aleksander Kirkwood Brown) je do znač­né míry jed­no­vě­tý, hra­je na tuto notu a nezů­sta­ne v něm kámen na kame­ni. Nejzábavnější jsou nor­ské tra­di­ce, jako je vánoč­ní lute­fisk, zapácha­jí­cí pokrm, kte­ré­ho se nedo­tkne ani skří­tek ve sto­do­le.

Snímek Šťastné a krva­vé v sobě mísí skan­di­náv­ský svá­teč­ní folk­lór­ní horor typu Rare Exports nebo Trollhunter s ame­ric­ký­mi pro­ti­vá­noč­ní­mi fil­my jako Krampus nebo Brutální noc, ale nikdy se nebe­re nato­lik váž­ně, aby fun­go­val jako thriller. Přesto někte­ré nád­her­né nor­ské loka­ce a spous­ta vánoč­ní atmo­sfé­ry, včet­ně soun­d­trac­ku plné­ho zná­mých sezón­ních hitů, při­spí­va­jí k tomu, že se jed­ná o vcel­ku pří­jem­ný pří­růs­tek do žán­ru vánoč­ní­ho horo­ru.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový