Jenovéfa Boková

Filmografie (výběr):  Zloději zele­ných koní (2016), Bezva žen­ská na krku (2016), Fotograf (2015), Rodinný film (2015),  Parádně poke­cal (2014),  Hořící keř (2013), Revival (2013), Láska je lás­ka (2012), Svatá čtve­ři­ce (2012), Kriminálka Staré Město (TV seri­ál, 2010),  Občanský prů­kaz (2010).

Vaše hrdin­ka se zami­lo­va­la do seri­óz­ní­ho vyso­ko­škol­ské­ho peda­go­ga - geo­lo­ga, z něhož se pod vli­vem dob­ro­dru­ha  Kačmara stá­vá člo­věk stá­le posed­lej­ší pro­fes­ní váš­ní  -  vlta­ví­ny.  Ona se však vede­na žen­skou intu­i­cí sna­ží své teri­to­ri­um spo­řá­da­né­ho domo­va hájit. Jak bys­te cha­rak­te­ri­zo­va­la svo­ji Karolínu a její boj o lás­ku?

Karolína je nor­mal­ní hol­ka z men­ší­ho měs­ta, kte­rá jako kaž­dé tako­vé děv­če tou­ží po nor­mál­ních věcech. Láska, klid, rodina...svému snu věří a pokou­ší se o něj bojo­vat a také věří své vlast­ní intu­i­ci a ví, co je pro ni a pro její­ho muže nej­lep­ší.  Jenže on je stá­le jako dítě... Ona je ener­gic­ká, nic nepřed­stí­rá a to někdy prá­vě chla­pům vadí.

Není to ale zásad­ní mode­lo­vá situ­a­ce  -  žena tou­ží­cí po poklid­ném hnízdě, spo­leh­li­vém mís­tě k rodin­né­mu život, a muž posed­lý tou­hou po obje­vo­vá­ní, vol­nos­ti, dob­ro­druž­ství…

Možná ano a to je pře­ci ten celo­ži­vot­ní boj mezí žena­mi a muži, kte­rý nikdy neo­mr­zí. Tenhle boj nás štve, ale záro­veň, bez něj bys­me se tro­chu nudi­li ne?

Věděla jste něco víc o feno­mé­nu hle­da­čů jiho­čes­kých vlta­ví­nů, než jste se začet­la do scé­ná­ře, pří­pad­ně do stej­no­jmen­né kni­hy Jiřího Hájíčka?

Ne, bohu­žel vůbec. Asi jsem při hodi­nách geo­lo­gie nedá­va­la pozor.  Tohle mám na své prá­ci ale ráda, že se člo­věk dozví­dá nové věci, ke kte­rým by se sám nedo­stal.

 Měla jste mož­nost s reži­sé­rem dotvá­řet svou posta­vu a jak tako­vá dis­ku­se pro­bí­ha­la?

Ano, Dan je hod­ně ote­vřen her­cům a jejich nápa­dům. Před natá­če­ním jsme měli tři čty­ři čte­né zouš­ky, kde jsme pro­bí­ra­li daný pří­běh posta­vy a poví­da­li si o nich. Pak samot­ná prá­ce byla na pla­ce. Zkoušeli jsme růz­ný­mi for­ma­mi dojít k finál­ní ver­zi. Bylo to posta­ve­no na vzá­jem­ném respek­tu k názo­ru toho dru­hé­ho.

Jaké pře­va­žu­jí­cí dojmy jste si odnes­la z natá­če­ní?

Určitě neza­po­mneu na tu naši sta­rou roz­pad­lou káru, kte­rá po kaž­dém zasta­ve­ní chcíp­la a nasta­ro­vá­va­la se tak, že klu­ci ze štá­bu ji muse­li roz­tla­čit a až pak chyt­la, tak­že někte­ré zábě­ry jsme muse­li natá­čet o hodi­nu déle, kvů­li téhle naši sta­ré kra­sa­vi­ci. A taky mám ráda natá­če­ní, kdy se na pár dní odstě­hu­je­te z Prahy někam jinam. My jsme toči­li vět­ši­nou v Jindřichově Hradcia bylo pří­jem­né vždy po natá­če­ní spo­leč­ně zajít se štá­bem na jíd­lo a popo­ví­dat si, co se ten den sta­lo. Takže dojmy z natá­če­ní jsou pozi­tiv­ní