Jak jste se dostal jako producent a režisér hraných filmů k produkování celovečerního animovaného filmu?
Někdy v roce 2009 bez ohlášení zaklepala na dveře naší kanceláře dosti pitoreskní partička: spisovatel Pavel Šrut, majitel nakladatelství Paseka Ladislav Horáček a výtvarnice, ilustrátorka a režisérka animovaných filmů Galina Miklínová. Měli plné ruce knížek, pexes, plyšáků a jiných podivuhodností. Pozval jsem je dál a oni mi vyjevili nápad udělat animovaný film Lichožrouti. Jelikož jsem ty knihy neznal, neb moji synové jsou již poněkud odrostlí, vzal jsem si týden na rozmyšlenou. Knihy jsem prolistoval a načetl první díl, který měl být předlohou scénáře. Následně jsme si plácli.
Čím vás oslovil právě tenhle námět?
Láká mě pouštět se do nových věcí, zatím jsme dělali jen hrané nebo dokumentární filmy, takže mě zajímalo, co asi bude toto dobrodružství obnášet. Vůbec jsem netušil, do jaké úmorné a piplavé práce se pouštím a kolik mě to bude stát času.
Jak se shánějí peníze na takový projekt. Je lehčí u nás zafinancovat film hraný nebo animovaný?
Je to podobná, úmorná a dost netvůrčí práce. Rok jsme jednali s rakouským koproducentem, který by nám pokryl více než třetinu nákladů. Vše se slibně vyvíjelo a pak to skončilo na jedné dramaturgyni dětských filmů z veřejnoprávní televize ORF. To je pak docela rána, celoroční schůzky, papírování a cestování hodit do koše. Naštěstí už jsem dost otrlý… Ale i tak jsme museli na půl roku přerušit přípravné práce, což je pro tvůrce hodně těžká situace. Naštěstí mi věřili, že se k rozdělané práci budou moci vrátit.
Přibližte nám, co všechno obnášela a obnáší vaše práce producenta Lichožroutů za těch sedm let, které film vznikal.
To je docela pestrá směska. Většina lidí si myslí, že je to práce okolo shánění peněz. Ale to je jen malá část práce. Musíte se umět obklopit schopným štábem, který po tak dlouhou dobu dokáže držet pohromadě, spolupracovat na scénáři, přípravných pracích, což kromě výtvarné podoby jednotlivých postaviček, dekorací, rekvizit, obnáší i celou řadu technologických testů. V průběhu této etapy též upravujete rozpočet a snažíte se šetřit tam, kde nebude trpět kvalita práce, tedy snažíte se jednotlivé etapy provázat a maximálně zefektivnit. To vyžaduje jisté komunikační schopnosti a někdy i dost pevnou ruku. Následuje spolupráce nad režií filmu od samotného natáčení, tedy stavbou jednotlivých scén, aby film jako celek působil kompaktně a měl tah na branku. Totéž mi zabírá hodně času i při postprodukci při spolupráci na výběru hlasů jednotlivých postav, při koncipování zvukové a hudební složky a konečné podoby obrazu. Jelikož jsem vystudovaný režisér, tato kreativní část mé práce mne baví, navíc jsem se za pochodu učil výrobu animovaného filmu, což oproti hranému filmu vyžaduje víc trpělivosti a sebekázně ba pokory, protože výsledek práce celého týmu vidíte až s velkým odstupem a je třeba se za pochodu flexibilně poučovat z dílčích chyb, kterých se nelze vyvarovat, zvláště když spolupracujete s debutující režisérkou celovečerního 3D animovaného filmu.
Zúročil jste při téhle práci i své režisérské zkušenosti?
Snažil jsem se je přenášet na ostatní.
Po Hřebejkovi, Tycovi a svých filmech jste poprvé produkoval film, který režírovala žena. Bylo to v něčem jiné?
Režiséři obecně bývají dost často hysterky, chovají se občas dost iracionálně, tedy tak, jak je to tendenčně přisuzováno ženám. Galina Miklínová je ale překvapivě spíš buldočí a klidná povaha, takže on se ten rozdíl dost stíral. Navíc já mám ženy v kolektivu rád, jejich úsudek je emočnější, na první dobrou, muži mají tendence o všem špekulovat ze všech stran.
Jaké jsou ty nejzásadnější rozdíly mezi výrobou animovaného a hraného filmu?
No ten nekonečně piplavý a časově náročný výrobní proces, když udělá animátor dvě vteřiny filmu denně, je to docela solidní výkon. U hraného filmu vidíte výsledek prakticky v reálném čase.
Za kamerou u Lichožroutů stál Tomáš Sysel. Přitom film vzniká celý v počítači. Jak si mámě představit kameramana?
Postavit kamery a rozzáběrovat scénu je prakticky stejné jako u hraného filmu. Na Lichožroutech bylo zábavné, že vidíme náš lidský svět z perspektivy ani ne třiceticentimetrového pidižvíka. No a taky se musí jednotlivé záběry nasvítit, aby působily přirozeně.
Střih filmu jste svěřil přednímu českému střihači Vladimíru Barákovi. Je střih hraného a animovaného filmu to samé?
Před samotnou animací vzniká takzvaný animatic, tedy taková hodně zjednodušená 2D animovaná maketa výsledného tvaru. Už tady musí režisér i kameraman vystavět a rozzáběrovat jednotlivé scény a určit i tempo vyprávění. K tomu je potřeba namluvit veškeré hlasy, které v mluvených scénách určují dynamiku filmu. Jelikož je každá vteřina animace velice nákladná, musí být tato příprava velice precizní, jednotlivé záběry by měly mít ideálně takovou délku, aby se do nich takřka nemuselo stříhat. Střih animovaného filmu je tedy docela filigránská práce, kde se pracuje s okýnky. Podoba filmu se buduje při výrobě, nikoli ve střižně, což ovšem neznamená, že by práce střihače neměla pro finální výsledek zásadní vliv. Kdysi se takto po záběrech, za časů, kdy byla filmová surovina velice drahá, natáčely i hrané filmy. Ty se dnes často točí po celých scénách z různých pohledů kamer a scény se pak vytvářejí ve střižně.
Tušil jste před těmi sedmi lety, co vás až do finální verze a premiéry Lichožroutů všechno čeká?
Ne. Ale těšil jsem se z jedné každé hotové etapy výroby. Byly ovšem i chvíle, kdy jsem propadal beznaději a proklínal jsem den, kdy jsme si plácli, ale vždycky se nám ze všech trablů podařilo se ctí vybruslit, za to je třeba poděkovat celému výrobnímu štábu, za jejich úsilí a snahu o co nejlepší výsledek.
Dá se předem odhadnout divácký úspěch a návštěvnost?
Nevím, dneska se na české filmy moc nechodí, ale náš film je velmi specifický, rodinný, výtvarně jedinečný s napínavým dobrodružným příběhem, takže věřím, že osloví hodně diváků. Navíc hodně dětí zná knižní podobu Lichožroutů.
Šel byste do podobného projektu znovu?
Teď hned zrovna ne, rád bych si odskočil k režii vlastního filmu, ale třeba za půl roku… Uvidíme, teď když už jsem načerpal tolik zkušeností, by byla škoda je do budoucna nevyužít.
Co plánujete po Lichožroutech?
Svůj celovečerák, jmenuje se Zdeněk Toman, ale protože tento rozhovor je o Lichožroutech, o čem film pojednává, bych si nechal pro nějaký příští rozhovor.
Nejnovější komentáře