(zatím nehodnoceno)
Loading...Chceš-li jít rychle, jdi sám, chceš-li dojít daleko, jdi s přáteli. (africké přísloví)
Příběh začíná v roce 1983 v Súdánu, kde zuří občanská válka mezi severem a jihem země. Poté, co vojáci ze severu vyvraždí jižanskou vesnici, vydává se šestice přeživších dětí na dalekou cestu do Etiopie a odtud do uprchlického tábora v Keni. Po 13 letech se konečně ti z nich, kteří strastiplné putování a pobyt v táboře přežili, dočkají azylu v USA. Jenže přichází další rána – zatímco Jeremiah, Paul a Mamere mají nalézt nový domov v Kansas City ve státě Missouri, Mamerova sestra Abital je poslána do Bostonu v Massachusetts. Pro oba sourozence a jejich přátele, které celé roky drželo jen to, že byli spolu a žili jeden pro druhého, začíná nerovný boj nejen s neznámým prostředím a těžko pochopitelnou kulturou, ale i s nekompromisní byrokracií. Pomocnou ruku jim podá Carrie Davis (Reese Witherspoon) z pracovní agentury, která jim hledá zaměstnání.
Lhát se nemá, ale když malý hřích způsobí velké dobro, je to vůbec ještě hřích? Slovní spojení the good lie, tedy „dobrá lež“ (v češtině se setkáme spíše s označením „bílá lež“), označuje nepravdu, pronesenou pro dobro druhého, případně proto, aby člověk sám přežil. Během příběhu zazní vícero takových „dobrých lží“, a některé i zachraňují životy.
Film je inspirován skutečnými Ztracenými chlapci Súdánu (The Lost Boys of Sudan), což je označení pro skupinu více než 20 000 dětí, které osiřely ve Druhé súdánské občanské válce (azyl ve Státech jich získalo cca 3 600). Tato válka vypukla v roce 1983 a skončila až podepsáním mírové dohody v roce 2005. K vypuknutí konfliktu došlo prakticky ihned po skončení První súdánské občanské války, kdy se k moci dostal prezident Nimeiri, který se pokusil aplikovat islámské právo šarí‘a. Než získali azyl v Americe, byli herci Emmanuel Jal (Paul) a Ger Duany (Jeremiah) dětskými vojáky, Arnold Oceng (Mamere) je synem jednoho ze Ztracených chlapců, uprchlíkem ze Súdánu je i představitelka Abital, Kuoth Wiel.
The Good Lie je ukázkovým příkladem přesně vyváženého filmu. Je to drama se vším všudy, nechybí citlivé momenty, ani chvíle, kdy se člověk upřímně zasměje. Hold vzdávám tvůrcům ale především za závěr, který se lehce mohl zvrhnout v obyčejnou citovou ždímačkou, ale nakonec přináší hlavně naději, přestože o happy-endu mluvit nelze.
Na plakátech sice dominuje krásně vyretušovaná tvář Reese Witherspoon (což je z marketingového hlediska zcela logické a správné), ale středobodem příběhu je čtveřice černých utečenců a jejich vzájemné pouto, upevněné léty strádání, které snášeli společně. The Good Lie je hodně silný film o rodinných hodnotách a vztazích mezi lidmi, kteří se navzájem podpírají v dobrém i ve zlém, prostý všeho sentimentu a velmi, velmi opravdový.
Úvodní masakr naštěstí není přehnaně zapatlaný krví, šokující je především pohled na vojáky, kteří s bombami a samopaly útočí na vesničany, ozbrojené pouze oštěpy. Brutalita je ostatně ve filmu spíše naznačená, nebo se o ní pouze hovoří. Což však působí mnohem děsivěji. S většinou dnešních diváků, zvyklých na pravidelnou dávku utrpení a smrti ve večerních zprávách, už nějaké filmové střílení nehne. Ovšem třeba při scéně, kdy děti překonávají řeku, v níž plavou mrtvá těla, nebo když Paul vypráví už v dospělosti svým kolegům v práci, jak jeho bratra sežral lev, mi popravdě bylo dost nanic.
Sirotci se vydají na cestu do sousední Etiopie, dlouhou 260 mil, odtud ujdou 570 mil do Keni a dalších 785 mil k uprchlickému táboru. Jídlo získávají tak, že berou šelmám jejich kořist a pití… raději si k první části filmu vezměte místo popcornu k ruce blinkací pytlíky. Pro jistotu.
Drastickou cestu nepřežijí všichni. Během jejich putování také zazní první „dobrá lež“, když děti během spánku překvapí vojáci. Nejstarší Theo se dobrovolně vzdá s tvrzením, že je sám, a tím zachrání ostatním život. Ti se nakonec šťastně dostanou do tábora, ale štěstí je tam nečeká. Týdny doufání, že se jejich jména ocitnou na seznamu, vedoucímu do země zaslíbené, se mění v měsíce a přecházejí v roky, z dětí se stávají dospělí lidé a život zůstává bezútěšným.
Zázraky se stávají lidem, kteří odmítají přestat věřit. Tak zní slogan filmu. Když se hrdinové po letech dočkají vstupenky na svobodu, je to zázrak. A také začátek dlouhého objevování Nového světa. S ním také nadchází veselejší část filmu. Uprchlíci se ocitají v Jiříkově vidění. Nikdy neletěli letadlem, neumějí jíst příborem, nevědí, k čemu je brčko a neznají McDonald´s (považte!). Zkrátka si ve světě „lidí bez kůže“ připadají jako na jiné planetě.
Mamere: „Mohu se zeptat, kde je tvůj milý?“
Carrie: „Můj milý?“
Mamere: „Tvůj muž.“
Carrie: „Ne, ne. Nejsem vdaná.“
Mamere: „Pokud nejsi vdaná, tak jsou to tvoje děti, kdo se o tebe stará?“
Carrie: „Ne. Nemám žádné děti. A nejsem vdaná. Starám se o sebe sama.“
Mamere: „Tvoje schopnost přežití je velmi působivá.“
Skutečný šok ale přichází hned po přistání v New Yorku, kdy vyjde najevo, že Abital bude umístěna v rodině, žijící přes půl Států od ostatních. Jeremiaha, Mamera a Paula přebírá nepříliš ochotně do péče půvabná Carrie Davis z pracovní agentury, a má z nich brzy nervy v kýblu. Hoši si totiž s domem a domácností, která jim byla přidělena, nevědí moc rady, a ani hledání zaměstnání nejde nijak hladce. (Mamere: „Není to neupřímné, usmívat se bezdůvodně?“ Jack: „No jo. Je to kravina. Ale Američani to mají rádi.“) Jeremiah nakonec získá místo skladníka v supermarketu, ale i přes značné nasazení má v práci potíže. Dělá mu například problém pochopit, proč se jen lehce prošlé zboží vyhazuje, když jsou tu lidé, kteří nemají, co jíst, a byli by za něj vděční. („Nemohu dělat práci, o které ve svém srdci vím, že je špatná.“)
Carrie: „Proč jste nezvedali telefon? Volala jsem vám.“
Mamere: „Kvůli lovu práce? Čekali jsme u okna, ale neslyšeli jsme tvoje volání.“
Manuálně zručný Paul se uchytí u montážní linky (ale bohužel také u trávy) a společně s Jeremiahem podporují Mamera, aby mohl studovat vysněnou medicínu. Carrie, které mezitím přirostli k srdci, mezitím válčí s úřednickým šimlem ve snaze dosáhnout přemístění Abital do Kansas City. To se jí nakonec podaří a jsou Vánoce a všichni jsou šťastní a spokojení – a pak přijde dopis z Afriky s podpisem „Theo“…
Jak jsem už zmiňovala, film se obloukem vyhýbá sentimentu, na dojetí ale samozřejmě také dojde. A ne ve chvílích umírání nebo loučení, nejcitlivěji člověka zasáhnou momenty, kdy se uprchlíci cítí v Americe ztracení a jakoby znovu osiřelí, a pak chodí do ohrady ke stádu krav, které jim alespoň trochu připomínají domov.
Vedle významu rodinných a přátelských vazeb v příběhu rezonuje i znepokojivý podtón skutečnosti, že v životě není nic zadarmo, že ani divoká příroda, ani moderní civilizace nejsou rájem na zemi, a že pro štěstí druhého je někdy potřeba obětovat to své.
Učitelka: „Všichni jsme četli Huckleberryho Finna. Může mi někdo říct, co znamená „dobrá lež“?“
Studentka: „Huck používá lži, aby přežil v nepříznivých situacích.“
Učitelka: „Přesně tak. Ale později v knize, se jeho lži mění. Jak je to možné?“
Studentka: „Mění se, protože se i Huck mění. Když řekne otrokářům, že nemá žádné otroky, jeho lež je věrohodná. Takže lže dobře. Ale nejdůležitější je to, že jde o nesobeckou lež, protože tím zachrání Jima. Jimova svoboda pro Hucka znamená víc než peníze, které by dostal za jeho udání. Takže je to dobrá lež.“
—
Drama
USA/Keňa/Indie 2014
Režie: Philippe Falardeau
Hudba: Martin Léon
Hrají: Reese Witherspoon, Arnold Oceng, Ger Duany, Emmanuel Jal, Corey Stoll, Sarah Baker, Thad Luckinbill, Victor McCay, Kuoth Wiel
—
Nejnovější komentáře