Kriminální filmy a thrillery jsou hodně častým důvodem k mojí filmové spokojenosti. Témata, jež tento temný žánr reflektuje jsou jednoduše atraktivní a mají velký divácký potenciál. V poslední době to byl třeba Fincherův Zabiják. Filmfanatic byl nadšený a hodnotil za plný počet, i když je mi jasné, že tahle podívaná rozhodně neseděla každému. Podobné to bude také u francouzské mysteriózní krimi Noc 12.
Každý detektiv se dříve či později setká s případem, který neumí vyřešit. Ten ho pak pronásleduje po zbytek kariéry jako stín vlastního selhání. Snad i výčitek, že během vyšetřování někde udělal chybu, a proto nedokázal najít pachatele. Pro detektiva Yohana se takovým případem stane vražda Clary.
POD ZÁSTĚRKOU NEVINNOSTI
Důkladné vyšetřování se postupně překlápí do hlubší a hlubší sondy do života oběti, což vede až k tomu, že Yohan je případem posedlý. Výslechů přibývá, podezřelých také, jenže množí se i pochybnosti. Motivů je spousta, ale jistota jen jediná. Že zločin se stal v noci na dvanáctého.
VE STÍNU HOR
Francouzi tentokrát nereflektují kriminální podsvětí žádného velkého města, ale ospalého horského městečka, kde mimo hlavní sezónu život prostě jen ospale plyne. Únava se postupně přenáší i na vyšetřující policisty a podrážděnost z toho, že klíčová stopa chybí, se stupňuje. Divákovi postupem času dochází, že zlo by tentokráte nemuselo být potrestáno. Pachatel může uniknout spravedlnosti.
Noc 12. je pomalá depresivní podívaná. Detektivové nejsou superhrdinové, ale divák i přesto hltá jejich neutuchající snahu vyřešit případ brutálního útoku. Sledujeme vyšetřovací procedury, poslední zoufalé pokusy a stále doufáme, že přijde zvrat. Pozorný divák však od začátku ví, jak případ dopadne. Kdo miluje atmosférou nezaměnitelné a pomalu plynoucí detektivní filmy, tomu Noc 12. vřele doporučuji. Dostanete trochu skromnější maloměstkou verzi Fincherova Zodiaca. Rozhodně tedy stojí za vyzkoušení.
