Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Vecna (Jamie Campbell Bower) se chystá zničit svět a přátelé musí riskovat všechno, aby ho jednou provždy zastavili...
Seriál Stranger Things již od svého startu patří mezi nejznámější a nejsledovanější seriály z dílny Netflixu, i díky plánům na nejrůznější rozšíření tohoto světa je poté nejspíše jasné, že Stranger Things bude i do budoucích let patřit mezi největší originální značky. A to i v případě, že by se čerstvé finále stalo příliš kontroverzním a diváky rozdělilo na dva znesvářené tábory. Poslední sérii Netflix rozdělil do celkem tří bloků, ten poslední nabízí jedno velké finále, které trvá 128 minut. Za režií závěrečné epizody poté stojí tvůrci seriálu Ross a Matt Dufferovi. Každé druhé vyjadřování o tomto seriálu ze strany tvůrců a herců poté směřovalo k tomu, že se tvůrci chtějí vyhnout cestě kontroverzní tečky. Stranger Things tak nechtělo skončit jako Hra o trůny či Ztraceni (finále seriálového milníku se na seznamu nejhorších seriálových finále začíná každý rok vyskytovat pravidelněji). Pravděpodobně ovšem od počátku mělo zadělané na status kontroverzní tečky za jedním velkým seriálovým fenoménem. A každý si musí ujasnit, jak moc tenhle závěr (ne)uspokojil.
Predikování úmrtí ústředních postav, šílenější a šílenější konspirační teorie, směřování v předchozích dvou blocích, které ne všechny diváky úplně zaujalo. Historie si dost možná bude pokládat otázku, jak moc se strategie Netflixu v tomto ohledu vyplatila, minimálně v rámci přijetí. Finále nicméně na Netflix přichází pět týdnů po prvním bloku a týden po druhém. Výhoda poté tkví v tom, že se jedná o finále, semifinále se tak kvůli méně pochopitelným důvodům mohlo dočkat kritiky i z toho důvodu, že přeci jen šlo o poslední moment, kdy do sebe mohlo vše tak nějak zapadnout. Po minulé epizodě již prakticky nebylo cesty zpět. A i díky tomu se dá říct, že Dufferovi svůj seriálový hit ukončují se ctí.
A to přitom skutečně moc nesejde na odhalování toho, kolik stěžejních postav ve finále umře či jak vyvrcholí romantické trojúhelníky. Jak už to u seriálových finále bývá, i v tomhle případě rozhodne u mnoha diváků několik faktorů – divácká očekávání, naplnění toho, co pro ně Stranger Things znamená, i smíření se s faktem, že diváci nejsou autoři příběhů ze svých milovaných světů. Jsou to pořád jen konzumenti obsahu. A tvůrci se předem nemohou snažit uspokojit všechny, protože je to nemožné. Někteří zívají nad emocionálními momenty a budováním postav a chtějí akci za akcí. Jiní naopak místo akce už mnohem více zajímá právě vývoj příběhů postav, na kterých jim už za ty roky tak nějak záleží. Jestli celovečerní stopáž finále něčemu prospívá, je to především fakt, že je finále všeho tak akorát dost. A Dufferovi v nejednom ohledu zvládnou zúročit fakt, že jejich seriál vznikl až v momentě, kdy jim nevyšla možnost natočit adaptaci To Stephena Kinga. Právě hororová bichle byla přeci jen na počátku jedním z inspirativních materiálů.
Stranger Things začalo jako dobrodružství náctiletých hrdinů, takovým chce zůstat i v momentě, kdy jsou jejich představitelé dávno dospělí. Pokud se od finále dalo očekávat, že půjde vnímat jako jakousi definitivní zkoušku dospělosti, která nabídne minimálně jedno či dvě symbolická podtržítka, to vše se v podstatě ve finále daří. Seriál ani v závěru nepřichází o svého ducha, nepřichází s ničím, co by dosavadní mytologii stavělo na hlavu, a svým způsobem navíc dodává konec, který byl alespoň částečně nevyhnutelný. A přesto nabídne minimálně pár překvapení a především ten pocit, že se žádná z ústředních postav nedočká v závěru zanedbání. K úplné spokojenosti tak nejspíše budou fanouškům chybět pouze drobnosti, například případný další duet Dusty Buna a Suzie-poo. Nicméně jde o další finále, kde budou rozhodovat především osobní preference. A po vzoru Avengers: Endgame či Temného rytíře povstal mohou očekávání z finále zchladit nejen přehnaně konkrétní očekávání.
Finále Dufferů do velké míry hraje na jistotu. A přesto je i dle prvotních reakcí odsouzené k tomu rozdělit diváky na dva znesvářené tábory. Dufferovi se nicméně nemají prakticky na cokoliv vymlouvat. Na rozdíl od Hry o trůny a jejich tvůrců, kteří si museli vystačit s dokončováním příběhu seriálu kvůli faktu, že George R. R. Martin tehdy (a vlastně dodnes) nenapsal dvě roky slibovaná pokračování, Dufferovi vycházejí z vlastních nápadů. Jsou pořád nejvíce klíčovými lidmi tohoto seriálu. Pokud má někdo rozumět postavám a světu, ve kterém se jejich postavy pohybují, jsou to právě oni. A ani finále nedokáže vyvolat dojem, že by snad během páté série tvůrci jeli na autopilota a Dufferovi rezignovali, protože už směřují trochu jiným směrem (do budoucna chtějí tvořit především filmy pro kina). A to i vedením herců, kdy z finále trčí především Jamie Campbell Bower, kterému nejspíše odpustí dost lidí, kteří kdy pochybovali o jeho hereckých schopnostech. Pokud navíc někomu v rámci páté série přišlo, že v ústraní jsou především postavy Jedenáctky v podání Millie Bobby Brown, Joyce v podání Winony Ryder či Hopper v podání Davida Harboura, finále jim v rámci páté série definitivně dodává jejich „15 minut“ slávy.
V očekáváních poté možná (a možná také) pomohlo právě ono rozdělení závěrečné série do bloků. Ty vyvolají určitá očekávání a prodlevy umocňují dojem, že Dufferovi až okatě směřují děj směrem, kterým se prostě vydat musí… aby finále překvapilo tím, že vlastně možná tak úplně nemusí. A i s tím (mnohými nenáviděným) coming outem Willa v podání Noaha Schnappa se nakonec pracuje rozumněji, než by si možná leckdo tipnul. Finále celkově funguje na bázi toho, že dokáže schopně pracovat s očekáváními. A když už to může působit, že tohle finále něco servíruje na stříbrném podnose, divák by si tím automaticky neměl být úplně jistý. Jestli je tohle finále, které má diváka držet v šachu (a mnoho fanoušků je kvůli němu schopno zůstat vzhůru až do ranních hodin), svůj úkol splňuje. A vlastně tak ani moc nevadí, že se Dufferovi nechtějí vydávat cestou největších kontroverzí a mnozí budou moci finále snadno soudit minimálně za to, že je (možná až příliš?) opatrné.
Seriálovým milníkem se tohle finále stane. Ať už ho bude průměrný divák milovat, či nenávidět. Sklony k nenávisti ovšem budou nejspíše i v tomhle případě zase jednou trochu přehnané. Sliby Dufferů o tom, že plánovaný spin-off bude jiný, jsou poměrně sympatické, protože pátá série přeci jen chvílemi vyvolává dojem, že seriál končí v pravý čas, kdy dosahuje pravděpodobného vrcholu svého možného potenciálu. Z vícero důvodů ovšem neexistuje důvod na struktuře finále cokoliv měnit. Dufferovi působí jako rodiče, kteří si svého dítka váží a nechtějí mu proto očividně při promoci udělat zásadní ostudu. Neznamená to, že se přitom pátá série trochu nečervená, ze státnic se nicméně nesloží. A i když se divácká komise pravděpodobně neshodne, na diplom to bude stačit. Zda už s vyznamenáním, či ne, to už si musí každý konzument ujasnit sám. Jedna velká seriálová kapitola tak či onak dnešním dnem končí. A byla by tak nejen velká škoda si ji nechat ujít… ale především hledat zbytečné šmouhy tam, kde vlastně ani úplně nejsou. Název epizody Nohama na zemi tím hned má více významů.
Finále seriálu Stranger Things se zapíše do seriálové historie. Ne nutně jako bezchybné, ale jako důstojné a sebevědomé uzavření fenoménu. Dufferovi se rozhodli nevsadit na laciný šok ani na snahu za každou cenu bourat očekávání, ale naopak na poctivé završení svého příběhu a postav, které si diváci za ty roky oblíbili. A právě v tom spočívá síla i slabina tohoto finále – jedny uspokojí, jiné zklame, jako výhru jde nicméně vnímat už fakt, že nechá málokoho chladným. Stranger Things navíc končí v momentě, kdy už by další natahování začínalo působit nadbytečně. Pátá série působí jako rozloučení, které si je vědomé vlastní váhy, a přesto si zachovává ducha dobrodružství, s nímž celý příběh kdysi začal. Kontroverze jsou v tomto případě spíše důkazem významnosti než čistého selhání. Jedna velká kapitola se uzavírá – a i když se diváci možná neshodnou na tom, jak moc kvalitní tahle tečka je, významnost finále a vlastně celého seriálu to neshazuje…
(4,91 z 5)