Telefonní budka (Phone Booth)

Kdyby kaž­dé­ho z nás měl na muš­ce odstře­lo­vač, asi bychom všich­ni říka­li jenom prav­du. Svět by se změ­nil a dost mož­ná k lep­ší­mu. Vzniká ovšem otáz­ka, kdo a pod­le čeho bude vybí­rat odstře­lo­va­če a kdo je pak bude mít na muš­ce? A nako­nec, koho zvo­lit tím nej­vyš­ším odstře­lo­va­čem, kte­ré­ho už nebu­de pozo­ro­vat žád­ný jiný?

Schumacherovou „oso­bou v zamě­řo­va­či“ se stá­vá Stu Shepard, člo­věk v mali­no­vé koši­li a ital­ském oble­ku. Mladý, sym­pa­tic­ký, neu­stá­le pra­cov­ně vytí­že­ný, věč­ně cosi zaři­zu­jí­cí, s dob­rý­mi sty­ky, kte­rý dělá las­ka­vos­ti jiným, potom oče­ká­vá, že mu budou tyto las­ka­vos­ti oplá­cet a pou­ču­jí­cí ješ­tě mlad­ší­ho asi­s­ten­ta o tom, jak to v živo­tě a prá­ci cho­dí. Kdo je to? Kde pra­cu­je? Je to agent celebrit, novi­nář, pod­ni­ka­tel? Asi ten agent.

 

Co o něm ješ­tě víme? Téměř nic. O spo­leč­nos­ti si mys­lí svo­je. Ví, co lidé chtě­jí sly­šet, ví, jak má mlu­vit, jaký dojem se vypla­tí udě­lat, jak zapů­so­bit na kon­krét­ní typy. Možná spo­leč­nos­tí pohr­dá? Možná, ale urči­tě nejde o žád­né­ho Lermontovského Hrdinu naší doby. Vyznává prag­ma­tic­kou filo­so­fii – žiji a chci ze živo­ta mít co nej­víc.

 

Je zají­ma­vé, že pro vlast­ní pří­běh nema­jí dal­ší infor­ma­ce o hrdi­no­vi pod­stat­něj­ší význam. Stačí nám vědět, že je man­žel­ce nevěr­ný s dív­kou jmé­nem Pamela, kte­rá při­je­la do New Yorku a chce si tu vybu­do­vat kari­é­ru. Aby však na divá­ka nepů­so­bi­la jako šti­ka, kte­rá ví, do čeho jde, uvi­dí­me v roli Pamely býva­lou tee­nage­rov­skou hvězdu seri­á­lu Dawsonův svět Katie Holmes. Nutno uznat, že už svým zje­vem půso­bí jako hod­ná dív­ka a jako tako­vou naiv­ní mla­dou sleč­nu, jež nale­tě­la pla­ným sli­bům pro­tře­lé­ho Sheparda, ji máme vidět také my.

 

No a? No a jed­no­ho rána Stu vstou­pí do tele­fon­ní bud­ky, aby zavo­lal Pamele a domlu­vil si dal­ší schůzku. Proč zrov­na tele­fon­ní bud­ka, když má mobil­ní tele­fon? Jednoduché. Jednak je bud­ka neo­sob­ní a ano­nym­ní, no a pak neris­ku­je, že man­žel­ka náho­dou odha­lí jejích komu­ni­ka­ci z nevhod­ně poho­ze­né­ho mobi­lu. Sundá si snub­ní prstýnek (zají­ma­vý feno­mén, kte­rý je k vidě­ní v mno­ha fil­mech – ule­vu­je snad viník svě­do­mí?) a … A s pře­kva­pe­ním zjis­tí, že tele­fon začal vyzvá­nět.

 

* Odsud ply­ne ponaučení.Uslyšíte-li v tele­fon­ní bud­ce vyzvá­nět tele­fon, zvaž­te, zda sku­teč­ně chce­te zved­nout slu­chát­ko a uvě­dom­te si, do čeho může­te spad­nout.

 

Stu slu­chát­ko zved­ne. Na dru­hém kon­ci usly­ší same­to­vý hlas Kiefera Sutherlanda, kte­rý mu ozná­mí, že ho má v zamě­řo­va­či odstře­lo­va­cí puš­ky a neza­vá­há stisk­nout kohou­tek, pokud zavě­sí. A zase viz. * v pře­de­šlém odstav­ci. Zbytek fil­mu se ode­hra­je sku­teč­ně v tele­fon­ní bud­ce (přes hodi­nu!). Aby se na tohle dalo dívat, je nut­ný vel­ký talent.

 

Schumacher je hrdým maji­te­lem vel­ké dáv­ky talen­tu, avšak ne přes­ně tako­vé­ho, jaký by se v daném pří­pa­dě vyža­do­val. Ne, film nelze nazvat nena­pí­na­vým či snad roz­ta­ha­ným, her­ce nepře­svěd­či­vý­mi, to vůbec ne. Jenomže během sle­do­vá­ní ve vás pře­ce jenom zako­ře­ní pocit, že by se to dalo zvlád­nout lépe. Ale ponech­me úva­hy „co by kdy­by“, stra­nou!

 

Téma roz­pitvá­ní lid­ské psy­cho­lo­gie, jed­ná­ní, nazí­rá­ní na svět, hod­no­ty jed­not­liv­ce, věci, jež neu­ka­zu­je­me nave­nek, ani si to čas­to nepři­zná­me sami před sebou – tohle všech­no je nesmír­ně zají­ma­vé a divác­ky vděč­né, jeli­kož se v tom vidí­me my sami.

 

Bude vás zají­mat, jak si s tím pora­dí poli­cie, kolik toho na sebe pro­zra­dí Stu a jak dlou­ho mu to bude trvat. Uvidíte tichou hys­te­rii a zou­fal­ství člo­vě­ka, jemuž se hrou­tí život. Bude vás zají­mat, proč to odstře­lo­vač vůbec dělá, jaké je jeho vysvět­le­ní. Jde o cvo­ka, co si mys­lí, že má prá­vo cpát se jiným do živo­tů? Má na to sku­teč­ně prá­vo? A hlav­ně je tu zají­ma­vá otáz­ka čis­tě lid­ských hod­not. Ano, odstře­lo­vač není žád­ný hrdi­na (toť můj názor – nikdo nemá prá­vo sba­lit si saky paky a jít „napra­vo­vat“ živo­ty jiných, ať se sta­rá o vlast­ní exis­ten­ci), ale na dru­hou stra­nu Stu také není žád­ný sluš­ný „pán od ved­le“, tak­že není až tak nut­né ho lito­vat. Co obě pod­vá­dě­né ženy?

 

Dívat se na nápra­vu kři­vá­ka, je zají­ma­vé. Jenomže když kři­vá­ka hra­je Colin Farrell, není to zkrát­ka ono, pros­tě nevy­pa­dá dost kři­vě. A mož­ná, že ani nemá vypa­dat? Třeba je to schvál­ně. Schválně nám při­po­mí­ná něco z nás. Ne pří­liš hez­cí, ale vůbec ne ošk­li­ví, ne géni­o­vé, ale pořád dost inte­li­gent­ní, vyzná­va­jí­cí „dobré/správné“ hod­no­ty, ale čas­to i hře­ší­cí, věří­cí v něco lep­ší­ho, ale záro­veň rea­lis­té a mate­ri­a­lis­té, cit­li­ví i suroví…lidé jako jste vy, Vy a VY!

 

Ale dost už. Podívejte se na film sami a nezdr­žuj­te se mými polo­úva­ha­mi a komen­tá­ři. Pokud se vám film zalí­bí, vyvo­lá otáz­ky a vaše vlast­ní úva­hy, dob­ře. Jestliže si k vám ces­tu nena­jde, nic se nedě­je, nejde o vel­kou ztrá­tu času (trvá jen 81 min.).

Název: Telefonní bud­ka (Phone Booth)

Režie: Joel Schumacher

Žánr: Thriller / Drama

Země: USA

Rok: 2002

Délka: 81 min

---

---