Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...
Když se řekne jméno Steven Spielberg, každému se vybaví filmy jako E.T., Jurský park, Minority Report, případně Indiana Jonesové nebo vojín Ryan. Po Chyť mě, když to dokážeš je tu Tom Hanks znovu v hořko-romantickém vyprávění o americké byrokracii, jednom letištním terminálu a jednom cestovateli, jehož motivací i přes všechny útrapy zůstala „plechovka plná jazzu“.
Viktor Navorski (Tom Hanks) je občanem malého postkomunistického státu kdesi v Evropě, s podivným názvem Krakozie. Příběh začíná ve chvíli, kdy dorazí na letiště Johna Kennedyho v New Yorku, aby zjistil, že v jeho vlasti vypukl převrat. Krakozie přestala oficiálně existovat a Viktor je nucen zůstat na letištním terminálu. Nemá povolení vstoupit na americkou půdu, protože najednou nemá platné doklady, nemůže se však ani vrátit do rodné země.
Spielberg rozehrává hru plnou drobných detailů a situací, v nichž se turista z východu učí poznávat život letiště, kde je uvězněn do doby, „než se to nějak vyřeší“. Musí překonávat jazykovou bariéru, získávat jídlo, přežívat útrapy způsobené bezohledností pasažérů. Snaží se najít práci a přátelí se se zaměstnanci letiště, zejména Mexičanem Enriquem (Diego Luna) nebo Indem Guptou (Kumar Pallana). A nejen že pomáhá druhým a postupně se stává miláčkem celého letištního personálu. I on sám prožívá velmi letmý vztah s letuškou Amélií (Catherine Zeta-Jones). Letušky jsou prý divné (a určitě nejen proto, že jim časová pásma rozhodí biologické hodiny, a ony pak stále prahnou po sexu). Na to by si Viktor měl dát pozor, jinak zažije hořké zklamání.
Život na letišti plyne den za dnem a celou tu dobu Viktora pronásleduje úřednický pedant Frank Dixon (Stanley Tucci), šéf letištní inspekce. Ten má jediný cíl: dostat Navorského za každou cenu z letiště. Tím by se cizinec dopustil porušení zákona a záležitost by se stala věcí policie. Jak to s ním dopadne? Jaký osud čeká Viktorovy přátele, jaký samotného Viktora, jak dlouho bude muset zůstat žít na letišti a co se skrývá v plechovce, kvůli níž Viktor cestuje do Států?
Terminál stojí (a to dost pevně) právě na Hanksovi. Jako dobrák, co umí sotva slovo anglicky, se blíží Forrestu Gumpovi. Ocitá se v situaci, která připomíná Trosečníka, jemuž se svou vůlí i odhodláním často vyrovná, protože je to obrovská osobnost. Ale není divu, že pro svou počáteční neschopnost adaptace v něčem tak komplikovaném, jako je newyorské letiště JFK, bývá jeho úloha v Terminálu označována jako chaplinovská.
Na letišti se setkávají lidé všeho druhu, je to sám pro sebe jiný svět. Většina lidí tam nezůstane déle než pár hodin. Zároveň je to malé město, zmenšený obraz společnosti, kde se mísí charaktery a osudy zástupců všech světových kultur. Určitě to není místo kde by běžný uživatel získával přátele, přesto se to Viktorovi podaří.
Na letišti je zvláštní, jak si najednou uvědomíme, že vlastně pořád na něco čekáme. Díky Viktorovi si, možná ještě lépe než díky Amélii, všimneme, že na její filozofii něco je. Pořád čeká, už dvacet let a tím spíš si je tím jistá, protože žije na cestách. A Viktor jí jen může dát za pravdu, protože skutečně, Life is waiting (Život čeká). Škoda jen, že to končí tak jak to končí; filmu takového druhu by šťastný konec slušel lépe.
Vynikající Tom Hanks v roli, která na něj přesně sedne (navíc s perfektním ruským přízvukem), krásná Catherine Zeta-Jones jako protipól v nezbytné lovestory, děj plný drobných překvapení odehrávající se v obrovské maketě letištního terminálu, který podkresluje příjemná hudba Johna Williamse, to vše pod taktovkou Stevena Spielberga. Zdálo by se, že tomu snad ani nemůže nic chybět. A nebýt trochu zmateného závěru, i když není zrovna v hollywoodském stylu, tak tomu ani nic nechybí.
(4,91 z 5)