Terminator Salvation - 60 %

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Hned na začátku bych tu rád ujasnil, že Terminator Salvation je v jádru poměrně dobrý a především pro fanoušky military žánru rozhodně zábavný film, který navíc dokazuje, že střet old school legendy s klipařskými prostocviky nemusí zpravidla dopadnout jako úplná katastrofa. A přestože čím hlouběji se do něj ponoříme, tím víc to postupně bolí, především jako celek má Terminátor ten správný směr a slušnou hlavní zápletku, která je v jistém smyslu i velice zajímavým odrazem původní trilogie.

Snímek si totiž chytře zakládá na postavě náctiletého Kylea Reese, kterého je třeba ochránit před světu vládnoucími stroji, aby mohl být později vyslán do roku 1984 a stát se otcem vůdce lidského hnutí odporu Johna Connora, čímž narážíme na pointu předcházejících filmů, ve kterých je zase návštěvníky z budoucnosti chráněn sám Connor. Podobná propojení pak můžeme cítit i u postavy Marcuse Wrighta, který zjišťuje, že on sám je Terminátor a opět tak reflektuje úlohu plechových cestovatelů v čase z původní trilogie... Když se však zavrtáte pod hlavní synopsi, narazíte na první Ale. Zjistíte totiž, že kvalita samotného scénáře tu lítá jako na horské dráze. Nerad opakuji už tolikrát omílaná fakta, ale že se na filmu podíleli jak geniální Jonathan Nolan, tak třeba několik tvůrců výplachové Catwoman, je opravdu hodně znát.

A tak, zatímco například „šokující“ finále nového Terminátora je jakousi uhozenou směsicí druhého a třetího Matrixu, v první polovině je snímek sám o sobě velice zajímavým přehledem neotřelého a poměrně rafinovaného stylu vyprávění. Příběh se tu ladně posouvá prostřednictvím několika postav, jejichž cesty se několikrát (třeba i nevědomky) navzájem protínají a zase rozcházejí. Zajímavý je ale i samotný způsob posouvání děje, který je spíše než dialogy určován výbornými akčními scénami, jež se plynule přelívají jedna do druhé. Když se ale ve zdánlivé půlce filmu začnou hlavní hrdinové už připravovat na finální bitku, plnou vahou na vás dolehne problém snad ještě věší, než je vrtkavý scénář: Terminator Salvation se stříhal. A hodně.

Nevím, jestli snad Worthington a Schwarzenegger drželi McGho v kravatě, zatímco Cameron svírajíc nůžky stál u cívky se zlověstným smíchem, ale celý film je na první pohled opravdu děravý jako Robert Patrick ve Dni Zúčtování. Marcus Wright se setkává s Kylem Reesem a malou Star (pomrknutí na Newt z Vetřelců) a vůbec se netají s tím, že rozvaliny Los Angeles a dvoumetrové plechovky s rotačáky jsou pro něj docela novinkou. Kyleovi na tom však evidentně nepřijde nic divného, na nic se ho neptá a v následující minutě se všichni tři (respektive dva, Star je naštěstí němá) začnou oslovovat křestními jmény, přestože jediný, kdo se zatím představil, byl právě Kyle.

A od značného zkracování se toho pak odvíjí daleko víc, než jen výsledně ani ne dvouhodinová stopáž. K vedlejším postavám se film staví tak, jakoby už nám je někdy představoval a my si to prostě nepamatovali. A to se netýká jen rapera Commona, modelky Moon Bloodgood (kteří se oba na plátně kupodivu drží docela slušně), béčkového veterána Michaela Ironsidea nebo Bryce Dallas Howard, jejíž postava je s Connorem ve filmu těhotná, čemuž nebyl mimochodem věnován jediný přímý záběr, ale bohužel i zdánlivě hlavního hrdiny, Baleova Johna Connora.

Takže když už hlavní hybatel celé terminátoří mytologie konečně dostane tvář, která se k němu perfektně hodí, je jeho role opět uvržena do pozadí, čímž vzniká jeden poměrně nepěkný efekt: na rozdíl od předchozích filmů je zde John Connor totiž dokonalou součástí světa, se kterým nyní sám vědomě manipuluje. Divák se tak nemůže ztotožnit s ním, nýbrž s dezorientovaným Marcusem, který toho na začátku filmu neví o moc víc, než právě my (Sam Worthington je navíc vážně parádní a některými grimasami mi strašně připomíná Stephena Moyera z True Blood).

Brada vám pak ale nespadne ani z vizuálií samotného prostředí postapokalyptické budoucnosti. Přestože spoustou odkazů na původní filmy McG dokazuje, že to s námi myslí upřímně, jeho svět nefunguje, jak by měl, a to nejen kvůli tomu, že modré filtry tentokrát zůstaly u Lena Wisemana a že terminátoří noha tu lidskou lebku rozmáčkne jenom jednou. Tenhle bratranec Šíleného Maxe je sice svižný a úderný a Boeingy z druhé světové v něm působí nadmíru roztomile, ale když se začne přetřásat Cyberdyne a Arnold uskuteční svůj dvacetivteřinový a jednoúčelový „Koukněte, že na to máme!“ výstup, do kolen to nikoho nedostane.

A možná pro to všechno film sází hlavně na obstojné akční scény, které evidentně žádné větší osekávání nepodstoupily. To však s sebou přináší i jistá negativa. Například scéna útěku z centrály Odboje, která je akcí nabytá natolik, že se jí na rozdíl od ostatních zřejmě nikdo neodvážil dotknout, je při své délce v porovnání s jinými pasážemi až neúměrně... zbytečná.

Zpětně bych tak rád přehodnotil svůj postoj například k narychlo přepsanému happyendu nebo Elfmanově od klasických melodií naprosto odcizenému soundtracku, které se k výslednému looku „nového Terminátora“ hodí nakonec perfektně. Pokud se na DVD dostane verze filmu s původním koncem, bez další alespoň půlhodinky přidaného materiálu to stejně nebude mít váhu. Tenhle comeback se prostě zrovna nevyvedl a jestli si ho chcete užít, zapomeňte na chvíli, že jste fanoušci Cameronovy klasiky.

Podívejte se na hodnocení Terminator Salvation na Kinoboxu.