The Last Dinner Party - Prelude to Ecstasy (2024)

The Last Dinner Party Prelude to Ecstasy (2024)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Kapela The Last Dinner Party je v tom­to roce doce­la feno­mé­nem, což je zají­ma­vé i tře­ba pro­to, že se jed­ná o album debu­to­vé. Holky se daly dohro­ma­dy během pan­de­mie, vyda­ly něko­lik fajn sin­g­lů (Nothing Matters) a takřka k doko­na­los­ti je vykoplo úno­ro­vé album. Otevírá jej sym­fo­nic­ká sklad­ba, kte­rá jako by na prv­ní poslech vypadla z něja­ké­ho star­ší­ho fan­ta­sy fil­mu. Je opu­lent­ní, krás­ná a pří­jem­ně navna­dí na to, co při­jde dál. Tak to má být.

Deska je plná zají­ma­vých a chytla­vých pís­ni­ček, byť to tak na prv­ní poslech vůbec nemu­sí vypa­dat. Kapela se vůbec nesta­ra­la o to, aby album spl­ňo­va­lo něja­ká zaži­tá žánro­vá klišé. Často se tu sty­ly mísí, dochá­zí i během jed­né sklad­by ke změ­nám melo­dií, apod. Ve výsled­ku tak pís­nič­ky mohou (pří­jem­ně) pře­kva­po­vat svým vývo­jem a jen tak se neo­po­slou­cha­jí.

I vizu­ál čle­nek sto­jí za zmín­ku, vik­to­ri­án­ské šaty nejsou zce­la běž­nou sou­čás­tí popu­lár­ní hud­by. Hudebně pak může­me mlu­vit o glam roc­ku, baroque popu, či o vli­vu Kate Bush, či Florence and The Machine.

Desku urči­tě dopo­ru­ču­ji k posle­chu, má šmrnc, zají­ma­vé tem­po i odváž­nou kre­a­ti­vi­tu. Těch cca 41 minut ute­če jako voda.