Tom Perrotta: Pozůstalí

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Příběh, jenž je zají­ma­vý pře­de­vším počá­teč­ní situ­a­cí, kte­rá před­chá­zí samot­né­mu vyprá­vě­ní. Při čte­ní toho­to romá­nu zapo­meň­te na sna­hu logic­ky jak­ko­liv vysvět­lit nepo­cho­pi­tel­né udá­los­ti, kte­ré vám autor před­lo­ží hned v úvo­du jako nezpo­chyb­ni­tel­ný fakt. Tom Perrotta se neza­bý­vá otáz­kou, proč někte­ří lidé beze sto­py zmi­ze­li, ale nechá své čte­ná­ře nahléd­nout do živo­tů těch, kte­ří zůsta­li.

Ačkoliv samot­ný úvod­ní motiv nevy­svět­li­tel­né­ho zmi­ze­ní čás­ti oby­va­tel­stva po celém svě­tě pří­mo vybí­zí k něja­ké­mu vel­ké­mu odha­le­ní a zjiš­tě­ní, proč k této udá­los­ti došlo, autor se v tom­to romá­nu zamě­řu­je čis­tě na pohled do kaž­do­den­ní­ho živo­ta něko­li­ka málo lidí, kte­ří zůsta­li tam, kde byli. Ukazuje, jaký­mi vše­mi mož­ný­mi způ­so­by se lze s tako­vou náh­lou ztrá­tou svých blíz­kých vypo­řá­dat. Můžeme tak sle­do­vat mimo jiné vzni­ka­jí­cí i zani­ka­jí­cí sek­ty, kte­ré nabí­zí jedin­cům mož­ný únik od utr­pe­ní a pocit, že všech­no mělo něja­ký hlub­ší smy­sl. Pozorujeme vnitř­ní zápas ženy, kte­rá při­šla během jedi­né vte­ři­ny o celou svou rodi­nu a ráda by se posu­nu­la někam dál, ačko­liv sama cítí, že to dost dob­ře není mož­né. Zároveň se nám nabí­zí i pohled do živo­ta muže, kte­rý sice v onen den nepři­šel o žád­né­ho čle­na rodi­ny, ale přes­to svou rodi­nu ztra­til.

Kniha se sice dělí do pěti dílů a cel­kem osm­nác­ti kapi­tol, avšak čte­nář nemá žád­ný pro­blém vní­mat ji jako jed­no­li­tý a sou­ro­dý celek. V tex­tu se ply­nu­le pro­lí­ná pohled něko­li­ka postav na nej­růz­něj­ší význam­né i zdán­li­vě bez­vý­znam­né život­ní situ­a­ce. Čtenář tak doslo­va v jed­nu chví­li sle­du­je hned něko­lik pří­bě­hů, kte­ré se v samot­ném závě­ru kni­hy čás­teč­ně prol­nou. Přesto však konec zůstá­vá tak nějak ote­vře­ný. Jako kdy­by chtěl autor zdů­raz­nit, že tohle byl jen malý výsek z celé­ho dlou­hé­ho živo­ta jeho hrdi­nů, jejichž osu­dy se budou dál odví­jet i bez nás.

Vyprávění ve tře­tí oso­bě je v tom­to pří­pa­dě jed­no­znač­ně dob­ře zvo­le­né, jeli­kož tzv. Ich for­ma by moh­la být čas­to matou­cí, zejmé­na kvů­li již zmi­ňo­va­né­mu vět­ší­mu počtu cha­rak­te­rů. Celá kni­ha je psa­ná vel­mi sro­zu­mi­tel­ným sty­lem a povět­ši­nou spi­sov­ným a hovo­ro­vým jazy­kem, tak­že čte­nář má pocit, jako kdy­by úva­hy, kte­ré čte, pochá­ze­ly pří­mo z jeho hla­vy.  Dialogy půso­bí zce­la věro­hod­ně a nenu­ce­ně. Nejen díky tomu je text ply­nu­lý a není těž­ké pod­leh­nout dojmu, že strán­ky ubý­va­jí nesmír­ně rych­le.

Román Pozůstalí nabí­zí svým čte­ná­řům zce­la ori­gi­nál­ní mož­nost vžít se do kůže těch, kte­ré zasáh­la nevy­svět­li­tel­ná kata­stro­fa a zce­la obrá­ti­la jejich všed­ní živo­ty vzhů­ru noha­ma. Rozhodně ale neče­kej­te něja­ké roz­luš­tě­ní toho, proč k této udá­los­ti došlo, jeli­kož v tako­vém pří­pa­dě bys­te byli jen zkla­ma­ní. Smyslem této kni­hy není ani tak vysvět­lo­vat jako spíš klást otáz­ky.

• Autor:Tom Perrotta
• Žánr:román, fan­ta­sy
• Nakladatelstvi:PLUS
• Datum vydá­ní:08.08.2016

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz.