Václav Kaplický - Nalezeno právem

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Václav Kaplický je cel­kem zná­mý čes­ký autor, kte­rý se ve svých romá­nech zabý­val his­to­ric­kou tema­ti­kou, zvláš­tě pak husit­ským hnu­tím. Paradoxně je ale asi nej­ví­ce znám za své dílo „Klapo na čaro­děj­ni­ce“, kte­ré se v roce 1969 dosta­lo rov­něž vel­mi úspěš­né fil­mo­vé adap­ta­ce. Kniha „Nalezeno prá­vem“ se ode­hrá­vá na sklon­ku 17. sto­le­tí v oko­lí Olomouce. Autor se podob­ně jako u „kla­pa“ inspi­ro­val sku­teč­nou udá­los­tí, kte­rou na zákla­dě roz­lič­ných soud­ních pro­to­ko­lů pře­tvo­řil do podo­by čti­vé­ho romá­nu. Podstata pří­bě­hu se točí oko­lo Roziny Kaiserové, což je mla­dá díven­ka z Rakous, jež se vydá­vá do dale­ké­ho Krnova za svým milým. Nikde se dlou­ho nezdr­ží, po něko­li­ka málo dnech si vždy sebe­re svých „pět šves­tek“ a jde zase o dům dále, jen aby se při­blí­ži­la milo­va­né­mu Krnovu. Do její­ho živo­ta je ale pro­ti své vůli zaple­ten židov­ský vino­pal­ník Rafael, u něhož chví­lí rov­něž pra­cu­je. Jelikož nebo­há Rozina ode­jde bez něja­ké zprá­vy, tak je Rafael (rov­něž by u něj šlo pou­žít slo­vo nebo­hý) nař­čen z její­ho zabi­tí. Zdánlivě bez­dů­vod­né „bab­ské“ obvi­ně­ní se však dosta­ne na stůl pro­ku­rá­to­ru Markrabství morav­ské­ho. Situace se zdá váž­nou.

Na tom­to díle Kaplický zají­ma­vě popi­su­je v lidech pře­ží­va­jí­cí sil­ný anti­se­mi­tis­mus (tra­do­va­né ritu­ál­ní židov­ské obě­ti, apod.), sklo­ny k pře­há­ně­ní apod. Jeho popis 17. sto­le­tí je vel­mi půso­bi­vý. Nejsem his­to­rik, tak­že nemo­hu posou­dit do jaké míry je auten­tic­ký, ale při­znám se, že na všech his­to­ric­kých dílech (fil­my, kni­hy,...) jsem vždy doká­zal oce­nit, když autor/autoři nastí­ni­li atmo­sfé­ru teh­dej­ší­ho uva­žo­vá­ní, výkla­du svě­ta, apod. V tom­to smě­ru má u mě prim V. Körner.

Kaplického pří­běh se ale neo­de­hrá­vá ve stře­do­vě­ku, ale už v novo­vě­ku. Existují zde roz­lič­né úřa­dy, tedy i čer­s­tvě zro­ze­ná byro­kra­tic­ká moc, kte­rá si ve své důsled­nos­ti na „prá­vu“ moc neza­dá s tou dneš­ní. Našinec se v pod­sta­tě po této strán­ce v situ­a­ci 17. sto­le­tí cel­kem ori­en­tu­je (samo­zřej­mě dnes se tře­ba slo­vo „fojt“ neu­ží­vá), je to doba, kdy lidé na jed­né stra­ně měli důvě­ru ve vědy, ale na dru­hé mno­zí z nich stá­le sil­ně věze­li v zaje­tí pověr (otáz­kou mimo tuto kni­hu by pak moh­lo být, zda se to do budouc­na nějak význam­ně změ­ni­lo :-)).