Vinnetou - Poslední výstřel - Žert se špatnými následky

U řeky Zrmanji se natá­če­ly jak zábě­ry apač­ské­ho pue­b­la, tak také pasáž s hoří­cí­mi vory - scé­na, kte­rá stej­ně jako mno­ho jiných nepo­chá­ze­la z pera Karla Maye. Scenárista Harald G. Petersson se nechal inspi­ro­vat bon­dov­kou Srdečné pozdra­vy z Ruska (1963), v níž je podob­ná scé­na s moto­ro­vý­mi člu­ny. Zatímco tesa­ři zho­to­vo­va­li dře­vě­né vory tím, že v řece Zrmanje sva­zo­va­li kme­ny stro­mů, Tadej si bez­sta­rost­ně pla­val poblíž. Trochu dál po prou­du pla­val také del­fín, kte­ré­ho sem při­lá­ka­la čis­tá a sla­ná voda řeky. Když jeden z děl­ní­ků spat­řil del­fí­na s jeho hřbet­ní ploutví, zakři­čel: „Žralok!“ Tadej se hroz­ně vyle­kal a v pani­ce pla­val k ješ­tě neho­to­vé­mu voru. Když ho dosá­hl, pev­ně se ho chy­til a z posled­ních sil se vyškrá­bal naho­ru. Jenže vor byl mok­rý a kluz­ký a Tadej sklou­zl zpát­ky do vody. Přitom se nešťast­ně uho­dil do hor­ní polo­vi­ny těla. Ačkoliv to nebyl pád z vel­ké výš­ky, zlo­mil si jed­no žeb­ro. Tak způ­so­bil oby­čej­ný žert jed­no­ho děl­ní­ka úraz. Tadej mu to však neměl za zlé, pro­to­že sám čas­to žer­to­val a mnoh­dy i drs­ně­ji.

U Plitvických jezer se natá­če­lo pro­ná­sle­do­vá­ní Vinnetoua na Medvědí řece. Kameraman Ernst W. Kalinke seděl v nafu­ko­va­cím člu­nu a zabí­ral Vinnetoua pada­jí­cí­ho z vodo­pá­du - při­ro­ze­ně jen na jed­nu z men­ších kaskád. V ostat­ních zábě­rech pou­ži­li fil­ma­ři figurí­nu. Lex Barker neměl na Plitvicích co na prá­ci, a tak si neru­še­ně uží­val vol­na. Staral se o pět výher­ců sou­tě­že, uspo­řá­da­né časo­pi­sem Neue Illustrierte, kte­ří smě­li po celý týden sle­do­vat natá­če­ní fil­mu.

Poslední fil­mo­vou loka­li­tou byla slo­vin­ská Ljubljana. V měst­ské čtvr­ti Stožice stá­lo wes­ter­no­vé měs­to, kte­ré vznik­lo již v roce 1963 pro film Die Flusspiraten vom Mississippi. Nyní se tu natá­če­ly zábě­ry skal­po­va­né­ho Sama Hawkense, kte­rý varu­je oby­va­te­le Clintonu před pro­rad­ný­mi Jicarilly. Natáčení fil­mu skon­či­lo 13. srp­na 1965. Část lidí z Rialta se vrá­ti­la zpát­ky do Berlína, vět­ši­na však zůsta­la v Jugoslávii, pro­to­že za deset dní mělo začít natá­če­ní fil­mu Old Surehand.