Vlkodlak

Povídka o vlkodla­ko­vi, to je zná­mý děj pro všech­ny. Na fil­mo­vém plát­ně se obje­vi­lo již nespo­čet adap­ta­cí, jen­že v posled­ních letech se, bohu­žel, nena­šla žád­ná, kte­rá by stá­la za naši pozor­nost. Nyní při­chá­zí reži­sér Joe Johnston s jeho Vlkodlakem, doká­že nám, že se dá ten­to „pro­va­ře­ný“ pří­běh podat nově a ori­gi­nál­ně?

Vlkodlak, kte­rý má styl a pořád­ně dra­ma­tic­ké scé­ny, toho jsme tu už dlou­ho nemě­li, ale nesmut­ně­te. Blýská se nám na lep­ší časy, díky nové­mu sním­ku, s pří­hod­ným a vše­ří­ka­jí­cím názvem: Vlkodlak. Mohli jsme vidět trai­le­ry, jenž neby­ly vůbec špat­né. Nechyběla jim dyna­mi­ka, šmrnc a hvězd­ný Anthony Hopkins. Hlavní otáz­ka tedy zní, zda tohle všech­no najde­me i ve výsled­ném fil­mu. Moje zjiš­tě­ní jsou více než pří­jem­ná.

Tato ver­ze Vlkodlaka totiž není hlou­pá, ba co víc, má mno­ho aspek­tů, kte­ré z ní děla­jí kva­lit­ní zába­vu a nad­stan­dard­ní fil­mo­vý záži­tek. První věc, kte­rou bych chtěl po shléd­nu­tí vychvá­lit, je bra­vur­ní role Anthonyo Hopkinse. Svého zápo­rác­ké­ho hrdi­nu si vychut­ná­vá vše­mi douš­ky a my se bude­me jen udi­vo­vat, jak tohle může být prav­da. Tím nechci říci, že by ostat­ní her­ci svo­je řemes­lo odbý­va­li, to urči­tě ne. Svojí prá­ci děla­jí dob­ře a my nemá­me nejmen­ší důvod, abychom jim jejich role nevě­ři­li.

Děj je sice line­ár­ně dik­to­ván, díky zná­mé před­lo­ze, v zása­dě jde o to, že vlkodlak něko­ho pokou­še a záhy se z něj tak­též sta­ne mon­strum, ale i tak se zde najdou veli­ce zají­ma­vé odliš­nos­ti a pře­kva­pi­vá odha­le­ní, kte­rá z Vlkodlaka děla­jí pořád­ný kus „žvan­ce“. Vlkodlak je totiž nesku­teč­ně bru­tál­ní a nespa­dá téměř pod žád­nou cen­zu­ru. Všechny ty use­ka­né kon­če­ti­ny, vydlou­ba­né oči a vysr­ka­né vnitř­nos­ti uvi­dí­te na vlast­ní oči. Sám sem měl co dělat, abych někte­ré scé­ny roz­dý­chal a když jsem se pak kou­kl na dis­tri­bu­to­rem při­dě­le­nou dostup­nost, což byl věk 15 let, byl jsem mír­ně na roz­pa­cích.

Další věc, kte­rá Vás vtisk­ne do seda­ček, je poměr­ně zají­ma­vý vizu­ál­ní záži­tek. Celý sní­mek se totiž sty­li­zu­je do zná­mých sta­rých kla­sik, včet­ně efek­tů, tak­že čekej­te spous­tu tóno­vě šedých a rozostře­ných zábě­rů. Je to milé, může­me to brát jako poctu sta­rým mis­trům žán­ru. Přesně takhle může­me brát i celé­ho Vlkodlaka, je to pocta, díky stá­le při­bý­va­jí­cím rema­kům, poma­lu upa­da­jí­cí­mu žán­ru. Ovšem pocta v novém, moder­ním hávu. Snímek Vás urči­tě neu­ra­zí, ani nezkla­me, je to pocti­vá „vlkod­la­či­na“, jak jí všich­ni moc dob­ře zná­me, za kte­rou se nikdo nemu­sí sty­dět. Je dost krva­vá, abys­te jí bra­li váž­ně, ale ne bez­du­chá. Opak je prav­dou, tady někdo při psa­ní scé­ná­ře i pře­mýš­lel a to je moc dob­ře.

Vlkodlak je milé pře­kva­pe­ní. Režisér Joe Johnston zvlá­dl zná­mou před­lo­hu s úctou. Nabízí kva­lit­ní zába­vu, ovšem v tro­chu drs­něj­ším podá­ní.

---

Photo © Universal Pictures

---

---