Kniha Vyhnání... vzbudila (a stále vzbuzuje) docela velké emoce. Příběhem se navíc odehrává v době, která je už po delší čas v místě mého zájmu, takže.... jsem celkem logicky neodolal.
A ono se odolává celkem těžko, když víte, že za tuto knihu obdržela autorka cenu Magnesia Litera (cenu čtenářů).
Hlavní hrdinkou díla je (celkem logicky) Gerta, mladá dívka, která vyrůstá v Brně ve smíšené rodině (otec Němec, matka Češka). S nástupem nacismu v sousedním Německu se změněné politické klima promítne i do té doby celkem poklidných rodinných vztahů. Ve výsledku tak jde o popis utrpení a různých ústrků, které Gerta a její okolí prožívá. Nejprve za to, že není „celá“ Němka a ve svém vztahu k národnímu socialismu je celkem vlažná, poté za to, že je ženou s cejchem zrádce národa (tedy Němkou), někdy i jen za to, že je bezbrannou ženou v neklidné době, kde si muži prostě a jednoduše berou to, co chtějí.
Ano, čtení je to hodně smutné a s Gertou nelze nesoucítit. Její životní osud, byť je fiktivný, se klidně mohl udát (koneckonců většina zmíněných událostí je skutečných). Gertin život, i když přestála válečné a poválečné útrapy, je tak vlastně ztracený. Sice může přežít, ale nic více. O nějakém hledání štěstí, plnohodnotném žití nemůže být řeč.
Autorka si na adresu své knihy krom chvály vyslechla i notnou dávku kritiky. Téma vyhnání Němců je totiž i po všech těch letech mimořádně citlivou záležitostí a jakékoli zpochybnění české „holubičí povahy“ stavící se v dějinách permanentně do role mírumilovných obětí vyvolává doslova „neholubičí“ reakce. Tučkové tak bylo nadáváno do zrádkyň národa, apod. Smutné... Téma války tak českou společností v této podobě rezonuje dodnes.
P.S. A kniha je samozřejmě IMHO skvělá, to jen tak na okraj.
