Oliver Stone se posadil na režisérskou židli, rozhlédl se kolem a spustil akci, z níž vzešel snímek, který nabízí pohled na události z 11. září 2001 v New Yorku.
První minuty filmu patři Nicolasu Cageovi. Vidíme, jak se v příšeří pokoje brzy ráno probouzí vedle manželky, vstává, sprchuje se, obléká se, dívá se na spící děti a vyráží do práce. Další záběry patří jinému muži, který jede v autě a poslouchá píseň o New Yorku. Jde o další postavu, kolem které se bude všechno točit. Ale zatím se s oběma protagonisty na chvíli rozloučíme a budeme sledovat četné záběry ranního města (ještě stojící „Dvojčata“ pochopitelně nechybí), slunce vysílá první paprsky do probouzejícího se New Yorku, lidé jedou metrem, v ulicích je pořádný provoz a vypadá to na další rušný den.
Přestože jde o zcela běžný způsob uvedení diváka do děje, nemohu si pomoct. Na podobné falešně idylické pohledy, které zobrazují ticho před bouří, už mám protilátky. Stačí si vzpomenout na relativně nedávný snímek Apocalypto, to samé. Klidná vesnice, vesničané si zajdou na lov, usmívají se, jedí, mají drobné radosti a starosti, žijí harmonicky, když tu náhle jednou zrána…! Ale tuhle výhradu, prosím, nevnímejte jako něco špatného, to jen já jsem přesycen podobnými postupy.
Nebudu vás napínat (nudit) a přejdu k samotnému ději. Film vypráví příběh dvou skutečných policistů, kteří se vydali evakuovat lidi z hořících „Dvojčat“ 11.září 2001. Zachránit bohužel nikoho nestihnou, místo toho je jejich skupina zasypána troskami první věže, kde se obě hlavní postavy s kolegy právě nacházely. Z celého týmu přežijí jenom tito dva, avšak jsou zranění a nemohou se pod tíhou úlomků ani hnout. Jedinou nadějí na vysvobození jsou záchranáři a také víra, že tam úplně nahoře je musí mít někdo vážně rád.
Film nám ukáže také rodiny obou policistů. Z rodinných příslušníků je velký prostor dán manželce a snoubence hlavních hrdinů. I když si netroufám hodnotit přesvědčivost obou protagonistek, jež neustále předvádějí, jak jsou na pokraji nervového zhroucení z obav o drahé polovičky, přesto jejich výkony v porovnání s ostatními patří k těm lepším. Zbytek rodiny totiž nedělá nic jiného, než že je drží za ruce, mluví o naději a mají nevýrazné, nebo naopak přehnané soucitně vyděšené pohledy. Nebudu vám tajit konec snímku, protože je jasné, jak vše dopadne. Kdyby oba zasypaní nepřežili, sotva by se o nich natáčelo.
Nabízí se lákává možnost srovnání zobrazovaného se spodobněním jiné tragické události amerických dějin – útokem na Pearl Harbor. Všichni si vzpomeneme na velkofilm se stejným názvem (2001, režisér Michael Bay). Zároveň si vzpomeňme na styl, jakým byl natočen! Nešlo až tak o rekonstrukci události, jako o snahu ukázat, jak v těžké situaci obyčejní lidé v sobě objevují vnitřní sílu čelit velkým komplikacím a ukazují ryzost srdcí. A jakou cestou se vydává WTC?
Mohl bych vás sice ještě chvíli napínat, ale neučiním tak. Po technické stránce nebudu filmu nic vytýkat. Všechny speciální efekty působí při sledování velmi dobře a obraz zkázy je podáván věrohodně. Pokud jde o to ostatní, posuďte sami!
Celý film působí na diváka víc jako hojivá náplast na bolavé duše obětí z útoků 11. září, než jako syrová rekonstrukce. Neustále se tu pracuje s pocitem naděje. Film zkouší vyvolávat dojem, že ne všichni lidi jsou zahledění do sebe a nestarají se jen o vlastní dobro, že nejde o ránu, která zlomí silný americký duch, jenž stojí na pevných základech (tím pádem by dávalo smysl kladení velkého důrazu na rodinu a víru). World Trade Center se zkrátka pokouší utěšovat pozůstalé po obětech a neúnavně zdůrazňuje, že ačkoliv jsou lidé různí, dokážou se v kritické chvíli spojit a vykonávat menší zázraky.
Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se tato skutečnost nepodávala natolik přímočarým způsobem, kdy vám film neustále otlouká o hlavu, jak jsou ti lidé přece jenom skvělí. Nejde o náznaky, o práci s psychologií postav. Ne! Zvláštní.
Konec je rovněž velmi symbolický a optimistický. Nikdo už nemluví o soudních tahanicích mezi radnicí města New York a např. hasiči kvůli odškodnému a výdaji za léčbu těchto lidí, kteří mají trvale poškozené zdraví kvůli nedostatečnému technickému vybavení při zásahu. Zřejmě by to narušovalo iluzi nezištných prach pojídajících hrdinů.
Zkrátka a dobře nebýt film o tragické události, jakou útoky na WTC byly, chtělo by se říct, že jde o průměrný snímek, který má ambice zasáhnout divákovy city, což se mu ale kvůli množství použitých klišé a způsobů vedení příběhu dost dobře nedaří (i když asi jak u koho). Nemohu ovšem přehlížet, že film je technicky zpracovaný velmi dobře. Proto si netroufám vyřknout zcela jednoznačné hodnocení, neboť mi snímek přijde nevyvážený, a tak nechávám na vás, zda chcete vidět další Pearl Harbor.
Nejnovější komentáře