WATCHMEN - Filozofické obžerství

Předně musím dodat, že jsem zau­ja­tý vůči lidem, kte­ří rádi cho­dí na komik­so­vé fil­my, ale komiksy moc nečtou. Watchmeny jsem si ale po zhléd­nu­tí fil­mu pře­če­tl rád. Zack Snyder doka­zu­je, že umí neje­nom točit hez­ké obráz­ky (a že jich je dost), ale že je i skvě­lý vypra­věč. Umně vás pro­ve­de pří­bě­hem, ale musí­te mu věno­vat plnou pozor­nost. Strážci jsou zkrát­ka fil­mem pro nároč­né­ho divá­ka, kte­rý se nebo­jí v kině zapo­jit mozek.

Příběh začí­ná vraž­dou Komedianta, jehož vra­ha pro­ná­sle­du­je posled­ní člen Strážců, Rorsarch. Ten postup­ně oslo­ví všech­ny své býva­lé kole­gy s tím, že někdo zabí­jí Strážce. Tak se na scé­ně obje­vu­jí dal­ší posta­vy, Silk Spectre, Owl, Ozymandias a jedi­ný člen jed­not­ky s nad­při­ro­ze­ný­mi schop­nost­mi, Dr. Manhattan.

Jak není u komik­so­vých fil­mů zvy­kem, děj pří­bě­hu se posou­vá vpřed hlav­ně pro­střed­nic­tvím Rorsarchova pát­rá­ní a fla­shbac­ků do minu­los­ti, díky nimž se dozví­dá­me o minu­los­ti super­hr­di­nů, abychom moh­li pocho­pit jejich cho­vá­ní. Osudy a moti­va­ce kaž­dé­ho z šes­ti­ce jsou roz­pitvá­ny do nejmen­ších detai­lů. Nejvíce se však Snyder věnu­je osu­du Komedianta, kte­rý je do pří­bě­hu zaple­ten mno­hem více než kte­rý­ko­li z ostat­ních.

Spletitý děj však nemu­sí vyho­vo­vat kaž­dé­mu divá­ko­vi. Filmu by se dalo vytknout, že pří­liš mys­lí na to, aby divák hltal kaž­dé slo­vo. To je samo­zřej­mě dob­ré pro nároč­né­ho divá­ka, ale tee­nage­ra, kte­rý.
Dospívající, kte­rý si při­šel na své, bude zkla­mán.

Akční scé­ny cel­ko­vě tvo­ří mno­hem men­ší část děje, než by kdo­ko­liv čekal. V pří­bě­hu je jich tak ako­rát, což vůbec neka­zí atmo­sfé­ru, ale záro­veň pomá­há posou­vat děj kupře­du. A navíc je pros­tě radost se na ně dívat. Takhle vypi­lo­va­né a vizu­ál­ně doko­na­lé akč­ní sek­ven­ce jsem napo­sle­dy viděl někdy kolem 300, což film řadí k tomu nej­lep­ší­mu, co u nás vznik­lo. Tyto pasá­že jsou sice zruč­né a znač­ně bru­tál­ní, ale vše má svůj účel a reži­sér to z té bru­ta­li­ty nevy­fouk­ne. Moudře se nene­chal strh­nout gore, spí­še se sou­stře­dil na to, aby byly poe­tic­ké, tak­že při­po­mí­na­jí balet.

Obsazení obsta­ra­ly vět­ši­nou nezná­mé tvá­ře, což je jen dob­ře, pro­to­že se s nimi doko­na­le zto­tož­ní­te. Neznámý však nerov­ná se špat­ný, a tak jako všech­no v tom­to fil­mu i prů­měr­ný pře­kva­pí.

Jelikož jsem se zatím věno­val pře­váž­ně herec­kým výko­nům, je na čase se věno­vat i tech­nic­kým kate­go­ri­ím. Neobvyklé je pou­ži­tí hud­by. Režisér pou­ží­vá pís­ně (vět­ši­nou noto­ric­ky zná­mé) jako The Time They are Changin“ od Boba Dylana a Unforgettable. Druhá jme­no­va­ná se ode­hrá­vá zce­la pro­ti prou­du. Vlastně pod­kres­lu­je Komediantův dras­tic­ký boj. Podobných pro­ti­pó­lů najde­me více.

Filmové zpra­co­vá­ní záměr­ně pod­tr­hu­je komik­so­vost (stej­ně jako u 300 někte­ré zábě­ry věr­ně kopí­ru­jí ty z komik­su), ale záro­veň je výraz­né a doká­že vás vtáh­nout do děje. Její roli v pří­bě­hu pod­ko­pá­va­jí tech­nic­ké hrač­ky, jako je zpo­ma­lo­vá­ní a zrych­lo­vá­ní obra­zu nebo sní­má­ní z netra­dič­ních úhlů.

Strážci nejsou kla­sic­kým komik­so­vým fil­mem. Je pro ně něčím podob­ným jako Matrix pro žánr sci-fi. Využívá zave­de­né pro­střed­ky a kom­bi­nu­je je s nový­mi prv­ky. Není to ani akč­ní film, jak se uvá­dí. Je to spí­še dra­ma s akč­ní­mi scé­na­mi. Ve sku­teč­nos­ti se celé jádro fil­mu sou­stře­dí na roz­ho­vo­ry a filo­zo­fo­vá­ní. Strážci jsou pros­tě jiní. Když ale při­stou­pí­te na jejich styl, bude­te se skvě­le bavit.

A jak dopa­dl film pod­le nezfil­mo­va­tel­né­ho komik­su? Výborně...

---

---