#1867: Diosamante - 80 %

Nebudu lhát, Alejandro Jodorowsky je můj oblíbený scenárista. Jako komiksového scenáristu ho mám raději než jako filmového tvůrce, líbí se mi jeho přesah mezi žánry, kdy rád spojuje sci-fi, fantasy a filosofii. Díky tomu je neustále svůj, je specifický a rozhodně není pro každého. I tohle se mi na něm líbí, protože si dokáže vytvořit skupinu fanoušků, kteří budou hltat každé jeho dílo. A to mi trochu imponuje. Takový tvůrce se nutně neohlíží na trendy, ale jede si svou, jede si i tak, jak ji cítí, a pokud se přizpůsobuje, tak spolupracovníkům. I když v případě komiksu "Diosamante" to byl spíše Gal, kdo se přizpůsobil. Na začátku je Jodorowského předmluva, která je sama zajímavým příběhem. Byl to Gal, kdo oslovil Jodorowského jako první, přitom Jodorowsky považoval ilustrátora za legendu. Gal je velmi specifický tvůrce, kterého u nás v podstatě neznáme. Do "Diosamante" toho na kontě neměl moc, protože je to perfekcionista a každá stránka mu prostě trvá. Mimo jiné i proto, že vyučoval.

Jodorowsky řekl Galovi, že by s ním rád spolupracoval, ale pouze ve chvíli, kdy bude Gal ochoten tvořit trochu jinak než doposud. Znamenalo to, že by měl chuť vytvořit něco v barvě, což zatím nevytvořil. Gal si dal čas na rozmyšlenou, a jak je tomu pro něj typické, i tady to trochu trvalo. Ale za půl roku se ozval s tím, že by do toho šel. A tak vznikal první sešit, opět tedy spíše tempem pomalejším, který se na světlo světa dostal v roce 1992. Jodorowsky a Gal začali pracovat na dalším sešitě, celkem měly být čtyři, ale k dokončení druhého nedošlo. Gal v roce 1994 zemřel. Dokončil zhruba polovinu stránek, které v českém vydání "Diosamante" najdete, příběh ale ukončený není. Jodorowsky se později spojil s Igorem Kordeyem a druhý díl vydali v roce 2002 pod názvem "La Parabole du fils perdu". Tímto by měl být příběh podle všeho dokončen.

Co je "Diosamante" zač? Diosamante je královna, která má velmi specifický rituál. Na každý Nový rok vyzve ty nejudatnější bojovníky, aby se mezi sebou bili. Ten, kdo přežije, s ní bude moct počít potomka, i když ani po vítězství ho nečeká krásný osud. Jeho údělem je smrt z rukou samotné Diosamante. Jenže letošní rituál nedopadl podle očekávání a Diosamante je frustrovaná. Jako obyčejná žena jde mezi lidi a sleduje jejich počínání. Sama vlastně neví, co chce, když zjistí, že by chtěla zabít toho nejmoudřejšího muže, jimž je Urbal ze Sarabby. Jenže když ho pozná, uvědomí si, jakou byla, a nastupuje jakousi cestu očištění. Tady by se zdálo, že to začíná být hodně filosofické, ale přitom je to pořád historické fantasy, které je akční a velmi nápadité. Jodorowsky zde ukazuje svou skvělou fantazii a také výtečný výběr spolupracovníků.

Gal dokázal nakreslit každou scénu skutečně dokonale a je jedno, jestli je to malý panel s detailem nebo velká scéna s pořádným množstvím postav. Na každém panelu si dal záležet stejně a ohromující je i jeho práce s barvami, které nejsou vyloženě zářivé, ale jsou takové, aby dokreslovaly náladu příběhu. Dovede barvy skvěle používat, pokud jich je potřeba více, nebojí se toho, a to i přesto, že v komiksu dosud s barvami nepracoval. Gal skvěle pracuje s černou linkou, ale například vzdálenější pozadí se nebojí malovat bez linky, jako kdyby se jednalo o realitu rozplývající se za naším obzorem, podobně jako vzdálenější objekty vnímáme rozmazaně vlastníma očima. Jodorowsky a Gal si skvěle sedli a je škoda, že nemohli komiks dokončit společně. Jsem si jistý, že by to stálo za to. Argo dál pokračuje ve vydávání Jodorowského a jsem za to rád.