Wes Craven a Kevin Williamson. Hvězdné duo hororového žánru paradoxně dost často tento filmový styl paroduje. Daří se jim jak vyděsit, tak si pohrát s klišé hrůzu vyvolávajících titulů. Však už jedno z nejznámějších Cravenových „dětí“ Noční můra v Elm Street měla jako ústředního zabijáka sice krvelačného, ale cynického maniaka se smyslem pro černočerný humTo, že Craven a Williamson dokáží spojit jak horor, tak mírnou parodii ve fungující celek, předvedli především v sérií teenagerovských vyvražďovaček Vřískot, která čítá tři díly (1996, 1997, 2000). Craven si poté na chvíli odběhl k mystickému thrilleru nazvaném Tajemný let (2005), aby se poté opět vrátil k tomu, co umí nejlépe (ne, snad, že by se Tajemný let nepovedl). Znovu spojil své síly s dvorním scénáristou několikrát zmíněným Williamsonem a rozhodli se vypustit na plátno oblíbené chlupáče – vlkodlaky.
Měl bych vás ovšem připravit na to, že tentokrát spíše převažuje humorný nádech, než ten hororový. Vše začne jako klasický příběh o sraženém zvířeti, které se pustí do osádky auta, aby se ta následně začala za svitu úplňku shánět po krvavé hostině. Začnete proto předpokládat, že půjde o standardní hororovou podívanou. Jenže to je omyl. Prokletí podobné filmy vesele zesměšňují a zahrnou nás narážkami na téma „vlčích lidí“. K tomu, aby se jim to dařilo jsou tu i triky, které jsou očividně příliš „digitální“. To je ale trošku matoucí. Nejdříve jste přesvědčeni, že půjde o obyčejný strašidelný film, ale pak se dočkáte záplavy různých vtípků a účelně nepovedených speciálních efektů. Následně se pak diváci rozdělí do dvou skupin, ta první bude hlásat, že jde o nepovedený horor, ta druhá přistoupí na hru, kterou tvůrci nastartovali a budou vnímat Prokleté s nadhledem.
Musíte ho mít i v případě příběhu. Ten staví do středu pozornosti dva sourozence, usedlou Ellie (Christina Ricci) a školního otloukánka Jimmyho (Jesse Eisenberg). Ti jsou během automobilové nehody pokousáni neznámým agresivním zvířetem. Ano, hádáte správně, vlkodlakem. Jenže překvapivě jim to spíše v jejich životě pomůže. Oba získají větší sebedůvěru, sílu, odvahu a sexappeal. Jenže po nich jde ten, který zanechal otisky zubů a drápů na jejich těle.
Už od začátku si budete myslet, že víte, kdo onen záhadný vlkodlak je. V podstatě si tím budete do finále naprosto jistí. Jenže pak pro vás děj připraví několik zajímavých překvapení, jejichž důsledkem bude to, že za zabijáka budete považovat každou druhou vedlejší postavu. Samotný konec už není tak bombastický a závěrečný souboj mohl být rozhodně šťavnatější, ale teď už s tím asi nic nenaděláme.
Craven vstoupil na tenký led. Rozhodl se dát větší prostor ironii a zesměšnit, co se jen dalo. Naneštěstí plno diváků to nevzalo a Prokletí se pro ně stali jen nepovedeným hororem. Plno jiných si uvědomilo o co tvůrcům jde a skvěle se pobavili. Nebudu vám radit, která volba je lepší, ale já osobně si myslím, že každý s troškou smyslu pro humor a nějakým tím zhlédnutým „vlkodlačím“ filmem, přijmou Prokleté jako příjemné osvěžení žánru.
