28 let poté, aneb nemrtvou klasiku je třeba oživit

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jestli o něja­kém titu­lu může­me letos hovo­řit jako o vel­mi oče­ká­va­ném, 28 let poté bychom tak ozna­čit urči­tě moh­li. Pokračování kul­tov­ní­ho zom­bie thrille­ru z roku 2001 v režii Dannyho Boyla má před sebou vel­ká oče­ká­vá­ní, na kte­rá odpo­ví­dá sli­bem hned tro­ji­té nálo­že.

Jestliže jsem film 28 dní poté dří­ve nazval kul­tov­ní zále­ži­tos­tí, mys­lím, že to není nijak pře­hna­né ozna­če­ní. Režisér Danny Boyle, kte­rý má na kon­tě Oscara a Zlatý gló­bus za film Milionář z cha­tr­če a kte­rý je mimo jiné tvůr­ce i nemé­ně legen­dár­ní­ho Trainspottingu, tím­to fil­mem rede­fi­no­val to, co zna­me­ná zom­bie film. V 28 dní poté se nevy­sky­tu­jí poma­lu a mátož­ně se pla­zí­cí nemrt­ví, dych­tí­cí pou­ze po lid­ském moz­ku, ale nao­pak dyna­mic­ky se pohy­bu­jí­cí bes­tie, jejichž tou­hu zabí­jet nezpů­so­bu­je kous­nu­tí, ale náka­za virem zuři­vos­ti. První díl záro­veň dle mého názo­ru uka­zu­je, že i horor nebo thriller o zom­bí­kách v sobě může skrý­vat kva­lit­ní vzta­ho­vé dra­ma a ote­ví­rat i jis­tá morál­ní dile­ma­ta, kte­rá se můžou obje­vit, když jde svět do úzkých. K doko­na­los­ti a vět­ší rea­lis­tič­nos­ti pak urči­tě při­spí­vá i nekva­lit­ní domá­cí kame­ra, na kte­rou je film nato­čen a Cilian Murphy s Naomie Harris v hlav­ních rolích.

Na úspěch prv­ní­ho fil­mu navá­za­lo hned o šest let poz­dě­ji neau­to­ri­zo­va­né pokra­čo­vá­ní 28 týd­nů poté (kte­ré je ale od ori­gi­ná­lu dost vzdá­le­né a kaž­dý správ­ný fanou­šek původ­ní­ho díla o něm takt­ně poml­čí) a při­bliž­ně od podob­né doby (rok 2007), čeka­li divá­ci na avi­zo­va­né pokra­čo­vá­ní od původ­ních auto­rů. Dlouho to vypa­da­lo, že se fil­mu nikdy nedo­čká­me, ale před pár lety byl kupo­di­vu ozná­men ne jeden, ale rov­nou tři dal­ší pokra­čo­vá­ní. Letos do čes­kých kin tedy při­šel prv­ní díl zamýš­le­né tri­lo­gie, kte­rá sli­bu­je roz­vi­nu­tí původ­ní­ho pří­bě­hu. A po zhléd­nu­tí musím říct, že na prv­ní pohled to nevy­pa­dá vůbec špat­ně. Novinka si sice z „ori­gi­ná­lu“ nebe­re nic víc než kon­cept rych­lých vraž­dí­cích mon­ster, ale před­sta­vu­je nám i nové dru­hy zom­bí­ků a vlast­ně i kom­plet­ně jiné pro­stře­dí. Tentokrát tu mís­to industri­ál­ní­ho Londýna máme maleb­né lesy a pobře­ží sever­ní Anglie (a ačko­liv to z toho­to fil­mu nevy­pa­dá, prav­dě­po­dob­ně se v budouc­nu dočká­me něja­ké­ho pří­bě­ho­vé­ho pro­po­je­ní s jed­nič­kou). Přičemž po tech­nic­ké strán­ce, tomu roz­hod­ně není co vytknout. Zejména bych pochvá­lil dyna­mic­ký střih, kte­rý dodá­vá pří­bě­hu sviž­né vyprá­vě­cí tem­po a pod­po­ru­je kame­ru, kte­rá dává vynik­nout jak herec­kým výko­nům, tak řadě prak­tic­kých efek­tů, kte­ré potě­ší kaž­dé­ho milov­ní­ka stří­ka­jí­cí krve. Bohužel, kde to tro­chu u mě ztrá­cí body je pří­běh sám…celkově není špat­ný, ale v díl­čích věcech začí­ná kul­hat, což mi tro­chu kazí ten divác­ký záži­tek. Teď nemys­lím epi­zo­dic­kou stav­bu vyprá­vě­ní, kte­rou najde­me u více Boylových fil­mů, ale spíš tako­vé drob­nos­ti, jako nere­a­lis­tic­ky pře­moudře­lé a uvě­do­mě­lé dítě (kte­ré je tu hlav­ní posta­vou), situ­a­ce, kte­ré ve scé­ná­ři postrá­da­jí dějo­vý smy­sl (a slou­ží spíš jen jako zámin­ka pro dal­ší scé­nu vraž­dě­ní zom­bies), ane­bo vel­mi pra­zvlášt­ní konec, kte­rý patr­ně bude dávat v kom­bi­na­ci s dal­ším pokra­čo­vá­ním smy­sl, ale záro­veň nazna­ču­je pokra­čo­vá­ní pří­bě­hu smě­rem, kte­rý dle mého názo­ru úpl­ně otá­čí myš­len­ku původ­ní­ho díla. A jas­ně, jsme o dva­cet let jin­de, a divác­tvo si dnes žádá jiný druh zom­bie podí­va­né než těs­ně po pře­lo­mu tisí­ci­le­tí. Když k tomu pak ale při­dá­me, že dru­hé pokra­čo­vá­ní této nové tri­lo­gie reží­ro­va­la úpl­ně jiná reži­sér­ka, kte­rá jinak vytvo­ři­la něko­lik rutin­ních a prů­měr­ných pra­cí pro Marvel a MGM, nějak to ve mně nevzbu­zu­je důvě­ru. Doufal jsem, že Danny Boyle nápa­di­tě oži­ví svůj kon­cept a nabíd­ne nám umě­lec­ky kva­lit­ní a zábav­nou podí­va­nou. A ano, do jis­té míry se mu to poved­lo, čás­teč­ně jsem oče­ká­va­ný záži­tek dostal, ale nevím, jest­li potře­bu­ji ješ­tě dvě dal­ší a jest­li by se toto neda­lo lépe dotáh­nout k doko­na­los­ti.

Jestli tedy váhá­te, zda na 28 let poté zajít do kina, mys­lím, že Vám to mohu dopo­ru­čit. Minimálně je zají­ma­vé vidět, kam se tvor­ba osca­ro­vé­ho brit­ské­ho reži­sé­ra posou­vá a kam se sna­ží posu­nout svůj kul­tov­ní hit. Pro milov­ní­ky zom­bies a thrille­rů urči­tě můžu slí­bit, že taky nebu­dou ochu­ze­ni o svůj záži­tek, ale sto­pro­cent­ní dvoj­ka, to za mě není. Navíc sli­bo­va­ná tri­lo­gie, si zatím mé srd­ce taky moc nezís­ka­la.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře