#36 - Maska rudé smrti (1964)

Vincent Price a Roger Corman, to je kom­bi­na­ce, kte­rá své­ho času fun­go­va­la vel­mi dob­ře. A to nemlu­vím ani o tom, že se k jejich mis­trov­ské­mu taže­ní při­dal i Edgar Allan Poe, i když samo­zřej­mě posmrt­ně.

Maska rudé smr­ti

The Masque of the Red Death

USA, 1964, 89 minut

Režie: Roger Corman

Scénář: Charles Beaumont a R. Wright Campbell na zákla­dě poví­dek Edgara Allana Poea

Hrají:

Vincent Price (Princ Prospero)

Hazel Court (Juliana)

Jane Asher (Francesca)

David Weston (Gino)

Roger Corman je mužem, kte­ré­mu musí­me mimo jiné podě­ko­vat za to, že na plát­na dostal vel­ké množ­ství poví­dek jed­no­ho z mužů, kte­rý je pova­žo­ván za zakla­da­te­le horo­ru – jed­ná se samo­zřej­mě o Edgara Allana Poea. V pří­pa­dě „Masky rudé smr­ti“ se jed­ná o zfil­mo­vá­ní dokon­ce dvou poví­dek – „Masky rudé smr­ti“, jak název napo­ví­dá, ale také povíd­ky „Skokan“. Nutno říci, že úmy­sl poměr­ně pocho­pi­tel­ný, pro­to­že „Maska čer­ve­né smr­ti“, jak je povíd­ka u nás spí­še zná­má, není z pří­bě­hů, kte­ré by byly dějo­vě nabi­té. Je sou­bo­rem obra­zů, kte­ré jsou řaze­ny za sebou. Ale pří­běh zde samo­zřej­mě exis­tu­je, a to se poda­ři­lo Cormanovi zachy­tit sku­teč­ně per­fekt­ně.

„Maska rudé smr­ti“ vyprá­ví o tom, že zemi zachvá­ti­la čer­ve­ná smrt, tedy mor. Zemi vlád­ne princ Prospero ve skvě­lém podá­ní Vincenta Price, s nímž už se setká­vá­me podru­hé. Princ Prospero je vlád­cem kru­tým, kte­rý si ze svých pod­da­ných tro­pí žer­ty, pro své poba­ve­ní nehod­lá zajít až za hra­ni­ci vku­su. Nevadí mu dívat se, jak se jiní zabí­je­jí jen pro jeho poba­ve­ní. Price zde má sku­teč­ně skvě­lou herec­kou pózu – princ Prospero byl na něj doslo­va děla­ný. Vincent Price exce­lu­je a uka­zu­je, že zápor­né role sku­teč­ně umí.

Princ Prospero o sobě pro­hla­šu­je, že je pánem, kte­rý ovlá­dá. A my mu to věří­me. Snad mu i sko­ro věří­me, že na jeho hra­dě je sku­teč­ně bez­pe­čí, že nehro­zí pří­chod čer­ve­né smr­ti do jeho hájem­ství. A tak se dvo­řa­né baví, pochle­bu­jí své­mu panov­ní­ko­vi, a když si řek­ne, klid­ně ze sebe děla­jí pra­sa­ta a čer­vi a dal­ší zví­řa­ta, kte­rý­mi pro Prospera jsou. Líbí se, jak všech­ny ovlá­dá a tuto svou moc uka­zu­je mla­dé Francesce, kte­rou zajal a baví se jejím muče­ním, kdy roz­ho­du­je mezi tím, kdo má být zabit – Francescin otec, ane­bo její milý? Princ Prospero je sku­teč­ně skvě­le zahrán a Pricovi nelze za jeho herec­ké schop­nos­ti vůbec nic vytknout. Navíc skvě­le zvlá­dá i dvoj­ro­li a jeho dvě posta­vy jsou stej­ně uni­kát­ní.

Pokud se týká pří­bě­hu, nej­pr­ve se zdá, že se jed­ná o jakousi his­to­ric­kou fres­ku, mož­ná dra­ma. Ale již od počát­ku je tam cítit něco víc, něco, co se tam vkrá­dá. Je to smrt? Červená smrt? Anebo je to sám ďábel? Něco málo se nám odha­lí ve chví­li, kdy zjis­tí­me, čím je princ Prospero tak zvlášt­ní. Jeho smích, kte­rý se šíří dale­ko do oko­lí kolem hra­du, je sku­teč­ně stra­ši­del­ný. Ale přes­to je zde ješ­tě něco jiné­ho, něco plí­ži­vé­ho, nevi­dě­né­ho, nejas­né­ho. Že by to měla na svě­do­mí posta­va v čer­ve­ném, kte­rá se pro­plé­tá celým fil­mem jako stří­br­ná nit?

Film je spek­tá­klem, pokud se to tak dá říct, a vyu­ží­vá přes­ně ty vizu­ál­ní pro­střed­ky, kte­ré sám Poe ve své před­lo­ze zamýš­lel. Odbíjení hodin, kdy uti­chá veš­ke­rý hla­hol, růz­ně barev­né poko­je, kte­ré jsou sku­teč­ně per­fekt­ní pro dokres­lo­vá­ní podiv­né, tís­ni­vé atmo­sfé­ry. Po vizu­ál­ní strán­ce lze fil­mu jen těž­ko něco vytknout. Snad pou­ze barva krve by se dala tro­chu lépe namí­chat. Ale budiž.

Nejvíce str­hu­jí­cí je finá­le, kte­ré od na oko jas­né­ho děje pře­chá­zí pří­mo k sym­bo­lis­mu a názna­kům, kdy nemu­sí být úpl­ně jas­né, co se sta­lo, proč se to sta­lo... Film je ale pře­de­vším o mas­ce. O mas­ce, kte­rou lidé nosí. Prospero má mas­ku boha, kte­rou sní­má v pří­tom­nos­ti své­ho Pána. Sám si ješ­tě dál uvě­do­mu­je, jak byl poše­ti­lý, jak mohl věřit tomu, že má moc nad tím, zda si do jeho hra­du čer­ve­ná smrt při­jde nebo niko­li. Na níz­ko­roz­počto­vý film, což je z něj patr­né, se přes­to jed­ná o vel­mi sil­nou podí­va­nou, kte­rou posi­lu­je skvě­lý herec v hlav­ní roli a pak také skvě­lý pří­běh, kte­rý se poved­lo na zákla­dě Poeovy tvor­by zpra­co­vat.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Skvělý Vincent Price na vrcho­lu své for­my exce­lu­je, film má sil­ný sym­bo­lic­ký a morál­ní pří­běh, kdy nasa­zo­vá­ní masek je zde zákla­dem, lidé si v pod­sta­tě ani neu­vě­do­mu­jí, jaký­mi kari­ka­tu­ra­mi se stá­va­jí. Film je vizu­ál­ně sil­ný, atmo­sfé­ra je sta­vě­na i na lid­ské nabubře­los­ti, na tom, jak s kli­dem pozo­ru­je­me utr­pe­ní lidí, klid­ně se u toho smě­je­me, klid­ně u toho jíme.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Příběh se ode­hrá­vá ve zvlášt­ním pro­stře­dí, kte­ré nemu­sí kaž­dé­mu sedět. Prostředí, kte­ré do jis­té míry při­po­mí­ná tře­tí díl Evil Dead. Ale v kom­bi­na­ci s posel­stvím je film dosta­teč­ně horo­ro­vým a děsi­vým. Některé scé­ny jsou sku­teč­ně neza­po­me­nu­tel­né. I když opět – vel­ká záslu­ha pana Price.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 18.11.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---