Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...MIROSLAV TÁBORSKÝ
3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?
Na Václava mám jen dobré vzpomínky.
Byl to člověk zábavný a milující stejnou práci jako já. Pro dobrý výsledek udělal vždy maximum. A měl jsem hřejivý pocit, že mě má rád.
Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?
První pocit, že by to mohlo pokračovat, jsem měl po premiéře prvního filmu. Trojku jsem už nečekal.
Změnilo se za těch zhruba deset let na filmování něco zásadního, co by tehdy nebylo možné? Nebo tento typ filmu stojí mimo moderní technologie a způsoby vyprávění?
Myslím, že platí to druhé. Tenhle typ filmu není závislý na technologiích. Je závislý na scénáři, režii a hercích.
Čím je vám vaše role blízká? Co se svou postavou máte společného a v čem se naopak lišíte?
Doufám, že s Kozderkou toho moc společného nemám. Snažil jsem se, aby to byl takový obyčejný ňouma, který by rád dosáhl výše, než může. Je to vlastně záporná postava, ale já chtěl, aby to byl spíš nešťastník, kterému to záporáctví nevychází.
Provedla vaše filmová postava něco, co byste v životě neudělal?
Moje postava je na první pohled sympatický mladík, který přichází do příběhu s úkolem pomoct s distribucí vína na Slovensko. Vyklube se z něho ale velký podvodník
a pořádně ostatním zavaří. Já jsem ve skutečnosti také sympatický mladík (smích), ale nikdy neintrikuji.
Měl jste ohledně své role nějaký nápad či námět, který se dostal až do scénáře?
Režisér Bobulí Martin Kopp nám dal absolutní důvěru a nebránil hereckým nápadům, které jsme přinášeli. Pracovali jsme na textu, když nám nešel, jak se říká, do pusy, a řešili jsme spolu i nějaké akce. Například jsem si prosadil, abych na motorce jezdil já, a ne kaskadér.
Jste vinař?
Víno mám rád vždycky a všude. Je to jeden
z mála alkoholických nápojů, které si dám rád při každé společenské a i jiné příležitosti.
Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?
Vyrůstal jsem na vesnici, sice bez vinice, ale zato s ovocnými stromy a zvířaty. Na vinici jsem chodil sbírat hrozny svému dědovi, který si i stáčel pár litrů vína. To jsem byl ale ještě malý kluk, takže dědovo víno jsem bohužel neochutnal. Pamatuji si ale, že ve sklence bylo nalité často, tak asi bylo dobré. (smích) Teď ale žiji městský život, o to víc mě lákají vinice, dobré vínko a přátelé.
Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl hercem?
Asi bych byl fotograf, protože fotografie mě v mém životě na jeden rok držela tak, že jsem ji začal studovat. Po jednom roce studia fotografie ale nakonec vyhrálo studium na herecké konzervatoři v Bratislavě. Pak už šlo všechno samo.
Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo to nějakou speciální přípravu?
Popravdě, nejnáročnější scéna byla pro mě ta, kde se přitahuji na hrazdě ve stodole. Natáčeli jsme to snad stokrát a další den jsem necítil záda. Jinak bylo ale všechno velmi příjemné a musím říct, že jsme si natáčení užívali.
Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?
Při natáčení náročných scén ve skalách s kaskadéry se spustil tak obrovský liják,
že jsme se museli zavřít do sklípku a ochutnávat víno. Přitom jsme, samozřejmě, natočili jiný obraz, který v ten den ale vůbec nebyl v plánu.
Jak přistupujete k milostným scénám? Jste z nich nervózní, nebo je berete jako součást herecké profese?
Milostné scény natáčím dost často, takže mi ani nemůžou být nepříjemné. Beru je jako všechny ostatní…
Jak jste zapadl do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?
Mám pocit, že mě mezi sebe přijali velmi rychle. Hned první den jsem totiž na plac přinesl pár lahví prosecca, ale spíš než úplatek za rychlé přijetí do party to byl přípitek na narození mé dcery, která v tu dobu byla na světě 48 hodin.
(4,91 z 5)