4. Fall | 8. série | Epizody | Gilmorova děvčata | Gilmore Girls

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Do městečka Stars Hollow zavítal podzim a jako magnet tam přitáhl téměř všechny hlavní hrdiny. Prochází se po ulicích v maskách, či v civilu, vracejí se jako zločinci na místo činu, aby se potom znenadání opět ztratili a zanechali v rozměklém jílu vzpomínek stopy vedoucí do ztracena…

Lorelai vyráží na svou iniciační cestu do divočiny, inspirovaná jako zástupy obdobně edukovaných dívek a žen románem či filmem The Wild (http://www.csfd.cz/film/355147-divocina/prehled/), aby si v sobě udělala pořádek. Za sebou nechává rozpačitého Luka, kterého utěšuje synovec Jess.

A Rory? Ta vypadá, že si dělá podzimní inventuru bývalých partnerů, potkává se s Deanem, Jessem i s Loganem. Ten posledně jmenovaný vztah ale přesahuje do současnosti a zasahuje oba milence. Rory se snaží chovat jako kdysi dávno na začátku, mluví nepříliš přesvědčivě o tom, že jde přece o nezávazný poměr postavený na přítomnosti bez budoucích perspektiv. Jenže slova a výraz její tváře nejdou dohromady. Logan má Rory také pořád rád, ale…

Takže karty jsou rozdány následovně: Lorelai se vydává na pacifický trail, Rory do domu své babičky a dědečka, kde chce začít psát knihu o sobě a o matce,  Luke se nevydává jako obvykle nikam a trčí ve svém bistru a Jess je tady pro Rory jako kamarád na pozadí, kterého bude časem potřebovat.

Podzim se nicméně od předchozích období něčím výrazně liší. Jakoby se přes hromádky větrem rozfoukaného listí něco vrátilo. Něco původního, co v těch předchozích třech dílech prostě chybělo. Barevnost, spád, ztracený nadhled a humor, trocha smutku a laskavost, co ulomí ostré hroty ztrát… A když se do toho přimíchá hudba Beatles, muži a ženy tancující tango, dlouhé kabáty a klobouky, tak se náhle vynoří to těžce definovatelné, co dělalo Gilmorky Gilmorkami.

A tak je těžké přiznat, že má Rory pravdu, když říká, že každá cesta má svůj konec. A tudíž každý seriál. A taktéž i Gilmorova děvčata ho mají… Nastal čas loučení. Každý to umí po svém, ale nejlépe to umí Emily. Sedí na lavičce svého domu na břehu moře, je večer, pomalu padá tma, v ruce má sklenici s červeným vínem, pomalu usrkává a rozhlíží se kolem sebe. Usmívá se. Je sama, a přece není sama. Vedle ní sedí scénárista Život a potichu jí našeptává, že všechno je, jak má být…

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře