#7 - Vrah mezi námi (M)

Tenhle film by se i v češ­ti­ně měl nazý­vat pros­tě M. Je to výstiž­né, je to tajem­né a je to záro­veň sym­bo­lic­ké pojme­no­vá­ní, kte­ré k tomuhle fil­mu pros­tě pat­ří. Proto jsem si dovo­lil pone­chat M ale­spoň v závor­ce.

Vrah mezi námi

M

Německo, 1931, 110 minut

Režie: Fritz Lang

Scénář: Fritz Lang a Thea von Hrabou na zákla­dě novi­no­vých člán­ků o vra­ho­vi Peteru Kurtenovi od Egona Jacobsona

Hrají:

Peter Lorre (Hans Beckert)

Ellen Widmann (Paní Beckamnnová)

Inge Landgut (Elsie Beckamnnová)

Otto Wernicke (Inspektor Karl Lohmann)

Rovnou říkám, že nemám rád čes­ké pře­kla­dy názvů fil­mů, a tak i když se na vrcho­lu toho­to člán­ku skví jmé­no Vrah mezi námi, tenhle film pro mě bude vždyc­ky jen M. A rov­nou říkám, že to je film geni­ál­ní, ale stej­ně tak dodá­vám, že tako­vý film nepat­ří k 101 nej­lep­ším horo­rům, a to i přes­to, že jed­no­znač­ně pat­ří mezi 100 nej­lep­ších fil­mů, jaké kdy byly nato­če­ny.

M má veskr­ze jed­no­du­chý pří­běh. Ve měs­tě řádí vrah dětí, kte­ré­ho chce dopad­nout nejen poli­cie, ale také míst­ní zlo­čin­ci, na kte­ré díky vraž­dám padá špat­ná pověst. Aby nemě­li pro­blémy, tak se urči­tým způ­so­bem vlast­ně sta­ví na stra­nu záko­na. Samozřejmě po svém.

Většina fil­mu je kon­ci­po­vá­na jako hon­ba za vra­hem, nej­pr­ve pát­rá­ní po jeho totož­nos­ti, a pak i sna­ha ho pří­mo chy­tit. Film je vysta­věn v prav­dě geni­ál­ně a někte­ré momen­ty jsou nato­lik sil­né, že se člo­vě­ku nechce ani věřit, že bylo mož­né vytvo­řit tako­vý film již před osm­de­sá­ti lety. Ale je tomu tak a já jsem rád, že jsem ho mohl koneč­ně zhléd­nout.

M neza­čí­ná prv­ní vraž­dou, začí­ná ve chví­li, kdy se vrah chys­tá už k vraž­dě osmé. A nut­no říci, že úvod fil­mu je snad doko­na­lý. Navození atmo­sfé­ry pís­ní, kte­rou si pro­zpě­vu­je malá díven­ka. Písní, kte­rá oka­mži­tě donu­tí divá­ka pře­mýš­let o tom, co se sta­ne. A divák nemu­sí čekat dlou­ho. Scéna, kdy si dív­ka hází míčem o sloup, na kte­rém je pla­kát o hle­da­ném vra­ho­vi, je sku­teč­ně sil­ná, hlav­ně ve chví­li, kdy se na pla­ká­tě obje­ví stín. Smysl je napros­to jas­ný. Malá Elsie se dostá­vá do pro­blé­mů. Za vše pak hovo­ří chví­le, kdy se k drá­tům vyso­ké­ho napje­tí vzná­ší baló­nek, kte­rý Elsie od tajem­né­ho muže dosta­la. V momen­tě, kdy se Elsiina mat­ka dívá scho­diš­těm dolů, celý dům je prázd­ný, a volá její jmé­no, dochá­zí divá­ko­vi nezvrat­nost osu­du, kte­rá je zde tak patr­ná, že není potře­ba vidět, jak je malá Elsie zabi­ta. Násilí ve fil­mu v pod­sta­tě nee­xis­tu­je, respek­ti­ve není zob­ra­zo­vá­no, ale o to sil­něj­ší je dopad na divá­ka.

Policejní razie, pří­chod Karla Lohmanna, pora­da poli­cej­ní­ho sbo­ru a pora­da zlo­čin­ců, kte­ré jsou sní­má­ny sou­běž­ně, aby zde vzni­kl kon­trast mezi obě­ma sku­pi­na­mi, ale záro­veň aby bylo patr­né, že obě sku­pi­ny mají něco spo­leč­né­ho. Nejsilnější scé­ny se však nachá­ze­jí pře­de­vším v dru­hé polo­vi­ně fil­mu. Rozhodně mezi ně pat­ří vel­ké M, kte­ré si jeden ze zlo­čin­ců napí­še na ruku, kte­rou pak obtisk­ne na záda vra­ha, aby tak kaž­dý poznal, koho má sle­do­vat. Je to ve chví­li, kdy si vrah, s nevin­nou tvá­ří Petera Lorrea, již vybral dal­ší oběť. V této chví­li chá­pe­me, že se vrah nedo­ká­že ovlá­dat. Scéna u výlo­hy, kde v odra­zu vidí malou dív­ku jas­ně doka­zu­je, že potře­bu­je tu dív­ku, že ji potře­bu­je zabít.

I když se zpr­vu zdá, že se jed­ná o chlad­no­krev­né­ho vra­ha, finál­ní scé­na u sou­du zlo­čin­ců, uka­zu­je, že Hans Beckert je v pod­sta­tě šílen­cem, že si nemů­že pomo­ci, že musí vraž­dit pro­to, že nemá na výběr. Když nevraž­dí, sly­ší výčit­ky, sly­ší hla­sy mrtvých dívek, vidí jejich tvá­ře, tvá­ře jejich matek. Pouze když páchá zrůd­né činy, má klid. Zde se uká­za­lo, že Lorre je skvě­lým her­cem a že M se musí řadit mezi nej­lep­ší fil­my his­to­rie. Soud má tak sil­né vyzně­ní, že mě až mra­zi­lo. Snad mož­ná pro­to byl film zařa­zen mezi 101 nej­lep­ších horo­rů, i když tam pros­tě pod­le mě nepat­ří. Nechci říkat, že mám patent na defi­no­vá­ní horo­ru, ale M je pod­le mě vel­mi sil­ným dra­ma­tem s detek­tiv­ní záplet­kou, snad mož­ná thrille­rem, ale dle mého názo­ru se nejed­ná o horor. I když nut­no říci, že pocit, kte­rý si z fil­mu divák odná­ší, je mnoh­dy sil­něj­ší než u moder­ních horo­rů.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film umí vzbu­dit strach, hlav­ně ve chví­li, kdy si divák uvě­do­mí, pro­ti komu to sto­jí, kdo je vlast­ně Hans Beckert a co je to za zrů­du. Je dob­ře nato­če­ný, pro­ti tomu vůbec nic, vlast­ně si mys­lím, že se jed­ná o nej­lep­ší film noir vůbec.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film není horor. Primárním úče­lem fil­mu není v lidech vzbu­dit strach či hrů­zu nebo zne­chu­ce­ní. Dle mého názo­ru je zařa­zen mezi horo­ry pře­de­vším pro­to, že se jed­ná o film děsi­vý, niko­li horo­ro­vě, ale činem, kte­rý M spáchal.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 29.4.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---