#77 - Henry: Portrét masového vraha (1986)

Filmy o séri­o­vých vra­zích mají svou tra­di­ci. Snímek „Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha“ je jed­ním z těch, kte­ré tuhle tra­di­ci zalo­ži­ly.

Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha

Henry: Portrait of a Serial Killer

USA, 1986, 83 minut

Režie: John McNaughton

Scénář: Richard Fire a John McNaughton

Hrají:

Michael Rooker (Henry)

Tracy Arnold (Becky)

Tom Towles (Otis)

Tenhle film má pověst vel­mi kon­tro­verz­ní­ho a drs­né­ho sním­ku a své pověs­ti urči­tě dosto­jí, hlav­ně v závě­ru, kdy jsou zde sku­teč­ně vel­mi drs­né scé­ny a hlav­ně zvu­ky, kte­ré jsou při­po­je­ny, jsou nechut­né. Ty by si samy o sobě zaslou­ži­ly vyzdvih­nout, pro­to­že zvu­ko­vá strán­ka fil­mu „Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha“ je skvě­lá. Hudební je spíš prů­měr­ná, ale pokud se týká zvu­ků, ty váž­ně sto­jí za to.

„Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha“ je film o tom, jaký je život séri­o­vé­ho vra­ha. Jak už název napo­ví­dá, je to pros­tě por­trét. Sledujeme Henryho, jak žije svůj život, kte­rý se tvá­ří do jis­té míry jako život oby­čej­né­ho chláp­ka niž­ší soci­ál­ní sku­pi­ny, kte­rý pře­ží­vá ze dne na den s odpu­di­vým a úchyl­ným spo­lubyd­lí­cím, jenž je tak pří­jem­nou posta­vou, asi jako svrab v roz­kro­ku. Ani na chví­li si ho neza­mi­lu­je­te, pro­to­že je pros­tě hnus­ný a nechut­ný od pohle­du. Co pro­ve­de vlast­ní sestře, no, je to jen důkaz toho, že někte­ří lidé si zaslou­ží to, co se jim nako­nec sta­ne.

Henry je tro­chu jiný pří­pad. Je to vrah. Není jas­né, proč vraž­dí, pros­tě vraž­dí. Ale je v něm pře­ce jen něco lid­ské­ho. A tak i přes­to, že je to jed­no­znač­ně zápor­ná posta­va, už jen pro­to, jak chlad­ně při­stu­pu­je k vraž­dám a jaký sys­tém si vytvo­řil, má v sobě něco víc než jeho spo­lubyd­lí­cí. Třeba to, jak se cho­vá k Becky a jak jí ochra­ňu­je. Ale Ani Henry není od pohle­du kra­sa­vec. Michael Rooker je vůbec herec, kte­rý si vydo­byl v Hollywood posta­ve­ní toho, kdo je schop­ný zahrát psy­chic­ky naru­še­né mago­ry a vra­hy. I v seri­á­lu „The Walking Dead“ si zahrál chla­pí­ka, kte­rý prá­vě neo­plý­val soci­ál­ním cítě­ním a lás­kou k bliž­ním. I Henry se nako­nec uka­zu­je jako někdo, kdo si neza­slou­ží náš sou­cit. Je to oso­ba, kte­rá není schop­na hlub­ší­ho citu, což dává jas­ně naje­vo s Becky. I když ji chrá­ní, není scho­pen lás­ky jako tako­vé, není scho­pen ono­ho fyzic­ké­ho napl­ně­ní, ke kte­ré­mu tedy ani nedo­jde.

Pokud se týká herec­kých výko­nů, jsou jed­no­znač­ně výteč­né, pře­de­vším Rooker a Towles jsou skvě­lí a osob­ně mám pocit, že by tako­ví moh­li být i ve sku­teč­nos­ti. Jestli ano, tak jsou to asi nej­líp pla­ce­ní maso­ví vra­zi v Hollywoodu. Jejich výkon je pro film napros­to stě­žej­ní, pro­to­že je zamě­ře­no celou dobu na ně dva, pří­pad­ně ješ­tě na Becky, kte­rá je dopl­ňu­je a urči­tým zvrá­ce­ným způ­so­bem při­ná­ší do dění nevin­nost.

„Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha“ je pro mě úžas­ný v tom, že se zde vůbec neře­ší poli­cie, maso­vý vrah není stí­ha­ný. Je to hlav­ně pro­to, že je v tom, co dělá sku­teč­ně dob­rý. Navíc, jeho činy jsou nepro­myš­le­né a nee­xis­tu­je mezi nimi spo­ji­tost, což kom­pli­ku­je jaké­ko­li mož­né stí­há­ní za více činů najed­nou. Tohle se mi líbí. Sledujeme život séri­o­vé­ho vra­ha, jako kdy­bychom sle­do­va­li život mlé­ka­ře, obchod­ní­ka ane­bo pros­tě koho­ko­li jiné­ho, koho pova­žu­je­me za nor­mál­ní­ho.

Ve fil­mu jsou drs­né scé­ny, kte­ré doká­žou i dnes vyra­zit dech a sebe­rou vám na chví­li ilu­ze o tomhle svě­tě, ale je fakt, že ona kul­tov­nost ply­ne spí­še z řečí, než ze sku­teč­né­ho dění ve fil­mu. „Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha“ není tak odpor­ný, našlo by se poměr­ně vel­ké množ­ství odpor­něj­ších fil­mů. Jediné, co posou­vá bru­tál­ní scé­ny v tom­to fil­mu výše, je fakt, že jsou pro­vá­dě­ny s napros­tou samo­zřej­mos­tí. Henry není chlá­pek, kte­rý trpí výčit­ka­mi. Henry je chlá­pek, kte­rý vraž­dí stej­ně při­ro­ze­ně, jako my se cho­dí­me vymo­čit ane­bo najíst. Ne nut­ně ve stej­nou chví­li.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Brutální scé­ny a téměř doku­men­tár­ní pří­stup jsou pro film „Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha“ typic­ké, k tomu výbor­né výko­ny her­ců, kte­ří nejsou žád­ný­mi vel­ký­mi holly­wo­od­ský­mi hvězda­mi. Tohle všech­no dělá z fil­mu vel­mi dob­rý a drs­ný thriller.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Co vytknout? Snad jen to že zde chy­bí kom­plex­něj­ší pří­běh. Film je sku­teč­ně jen nahléd­nu­tím do živo­ta jed­no­ho vra­ha. Naskakujeme do roz­je­té­ho auto­mo­bi­lu, chví­li s ním jede­me, a pak z něj vyska­ku­je­me, v pod­sta­tě bez toho, že by se sta­lo něco zásad­ní­ho. Henry si jede dál a pro něj se nic nemě­ní.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 31.8.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---