Australské drama filmaře Rolf de Heer nás zavede na tropický sever Austrálie do komunity domorodých starousedlíků, kde sledujeme hlavního hrdinu Aboridžince Charlieho, kterak bojuje zejména s vládními nařízeními uplatňovanými policejním aparátem. David Gulpilil získal za hlavní roli ocenění Un certain regard - Ocenění herce na festivalu v Cannes a tvůrce Rolf de Heer byl za snímek nominován na cenu SIGNIS na Hong Kong International Film Festival (HKIFF).
Tvůrce dramatu Charlieho země režisér, scénárista a producent Rolf de Heer je nizozemského původu, ale žije od svých osmi let právě v Austrálii, z čeho se odvíjí i tématika jeho děl – zabývá se postavením Aboridžinců v současné australské společnosti. Za snímek Bubák Bubby (Bad Boy Bubby, 1993) na festivalu v Benátkách získal Zvláštní cenu poroty. Snímek Stopař (The Tracker, 2001) pojednává o tématu rasismu v Austrálii a promítal se v Horizontech na MFF v Karlových Varech (2003) a rovněž byl nominován v Benátkách na ocenění Zlatý lev za nejlepší film. Nejznámějším filmem je jeho balada ze života domorodého australského kmene Deset kánoí (Ten Canoes, 2006), kterou ocenila porota Cannes Film Festival cenou Un certain regard (zvláštní cena poroty).
Představitel hlavního hrdiny Charlieho, David Gulpilil, není vystudovaným hercem, nýbrž svůj život prožil v buši, kde se naučil lovit, stopovat a tančit. Přesto se z něj stal asi nejznámější domorodý herec mnohých filmových rolí, kterých má na svém kontě více než třicet. Roku 1971 si zahrál v britském dobrodružném filmu Walkabout, roku 1986 se proslavil ve snímku Krokodýl Dundee, roku 2002 hrál ve westernu Stopař a v mnohých dalších. Rovněž byl o tomto dlouholetém herci zfilmován dokument s názvem Jmenuji se Gulpilil (2021), který byl jeho posledním filmem před smrtí. Zajímavostí je, že podle pravidel aboriginalské kultury po smrti nesmí být zveřejňována jména zemřelých, ale v tomto případně to však byla svobodná volba herce.
Drama Charlieho země režiséra a scénáristy Rolf de Heer, jehož ústředním námětem je opět téma rasismu a diskriminace původních Aboridžinců, vypráví příběh hlavního hrdiny Charlieho (David Gulpilil), který se snaží nějak se protloukat nelehkým životem někde na pomezí mezi supermarkety a divokou buší v osadě Darwin. Charlie by evidentně rád žil ve své zemi tak, jako dříve jeho předkové v buši, ale moderní civilizace mu to již neumožňuje. A on sám ani jinak žít neumí a vlastně ani nechce a nechápe, proč by vůbec měl. Charlie je vykreslen jako dobrosrdečný vtipálek, který bere život s úsměvem a nadhledem, ale věčné policejní restrikce mu ubírají síly. Když se Charlie jednou vydává se svým kamarádem do lesa ulovit puškou buvola, naloží úlovek na auto, ale po cestě je zastaví policajti a zabaví jim všechno – pušky, buvola i auto. Pozoruhodné na každé lapálii je, jak Charlie neztrácí svůj smysl pro humor a dokáže ze všeho udělat legraci – jako v případě zabavení pušek:
„Komu patří ta puška?“ „Mně. To je moje.“ „A ta druhá je moje.“ „Máte průkazy?“ „Průkaz? Nechceme je řídit, jenom z nich střílíme. Hahaha.“
Poté si Charlie vyrobí oštěp, aby si mohl něco ulovit, ale policajt mu jej opět zabaví, protože je to zbraň. Jídlu bílých lidí Charlie říká „junk food“… Proto odchází do buše, aby si vyrobil nový oštěp a ulovil si chutnou rybu, kterou si opeče na ohni. Rolf de Heer divákovi ukazuje, že tento způsob života Charliemu vyhovuje, až na vytrvalý déšť, který ničí jeho již tak podlomené zdraví. Naštěstí jej nalezne jeho kamarád a dopraví k lékaři, který jej hned odešle do nemocnice, odkud po několika dnech uteče. Bezradný Charlie se přidá se ke skupince místních domorodých obyvatel, se kterými popíjejí grog a tak se po vykonstruovaném soudu nakonec dostane i do vězení. U soudu Charlie pronese pár slov na svou obhajobu:
„Moje země je můj domov. Žil jsem ve svém domově, klidně a mírumilovně, pak přišla policie, aby mně vyhodila. Už nemám víc co říct...“
S příslibem protialkoholní léčby se nakonec dostává z vězení ven a vrací se ke svému původnímu stylu života v komunitě domorodců. Rolf de Heer končí snímek pozitivně návratem k tradici, kdy Charlie se nechá přemluvit a učí mladé děti zpěvu a tanci.
Jelikož se Rolf de Heer zabývá problémy domorodých obyvatel Austrálie, kterým ve skutečnosti tato země vždy patřila, než jim ji vzal bílý muž, působí jeho snímek Charlieho země smutně až depresivně, protože jsme svědky zničení kultury a původní civilizace. Ačkoliv je snímek místy i komický a obohacený vtipnými dialogy, nejedná se o pohodové sledování zábavného snímku pro konzumního diváka. Citlivého diváka snímek chytne za srdce, protože se vžívá do nelehké až přímo složité situace Charlieho a dalších domorodců, kteří neumějí žít vytrženi ze své původní kultury.
Snímek tvůrce Rolf de Heer se mi líbil a pobavil mne svým specifickým druhem komična a současně mě pohnul k přemýšlení nad nelehkým osudem domorodých obyvatel, kteří přišli o svou zemi. Snímek je vhodný pro všechny milovníky přírody a pro náročného diváka, který se rád zamýšlí.
Charlieho země
Žámr: Drama
Země: Austrálie
Rok: 2013
Stopáž: 103 min
Režie: Rolf de Heer
Scénář: Rolf de Heer, David Gulpilil
Kamera: Ian Jones
Hudba: Graham Tardif
Hrají: David Gulpilil, Peter Djigirr, Luke Ford, Richard Birrinbirrin, Jamie Gulpilil, Frances Djulibing, Paul Blackwell, Gary Waddell, Dan Wyllie, Craig Behenna, Samantha Young
Produkce: Troy Lum, Domenico Procacci, Rolf de Heer, Peter Djigirr, Frances Djulibing, Julie Byrne
Střih: Tania Nehme
Nejnovější komentáře