Alexander Dumas ml. - Dáma s kaméliemi

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Alexander Dumas ml. je slav­ným synem slav­né­ho otce. Do pově­do­mí veřej­nos­ti se dostal výše zmí­ně­nou kni­hou, tak­že se nabí­zí myš­len­ka, že lite­rár­ní geni­a­li­ta otce se pře­nes­la i na syna, nicmé­ně A. D. ml. se lite­ra­tu­ře jako tako­vé začal věno­vat až v důsled­ku kru­tých finanč­ních tís­ní, což něco vypo­ví­dá o jeho živo­tě. I jeho nej­slav­něj­ší kni­ha Dáma s kaméli­e­mi (kte­rá se vel­mi pro­sla­vi­la rov­něž jako muzi­kál, či ve Verdiho vari­a­ci) je čás­teč­ně auto­bi­o­gra­fic­ká. Jedná se o urči­té vyrov­ná­vá­ní s vlast­ní minu­los­tí.

Hlavní posta­vou je Armand, mla­dý muž, poměr­ně movi­tý, což mu umož­ňu­je žít si cel­kem v pokli­du, aniž by musel cho­dit do prá­ce, či dělat něco podob­né­ho - pro muže jeho posta­ve­ní jis­tě nevkus­né­ho. Celý pří­běh je v pod­sta­tě vyprá­vě­ní Armanda, jaká­si zpo­věď, prá­vě auto­ro­vi. Armandův život byl poměr­ně všed­ní a nor­mál­ní do oka­mži­ku než potkal slav­nou kur­ti­zá­nu Markétu Gautierovou, k níž ihned zaho­řel pra­vým citem. Trvalo však dlou­ho, než Markéta v nesmě­lém a tro­chu pop­ném páno­vi pozna­la člo­vě­ka, kte­ré­ho sama může milo­vat, což je luxus, kte­rý si dámy její pro­fe­se dovo­lit nemo­hou. Celý pří­běh je popi­sem prů­bě­hu vzta­hu mezi Markétou a Armandem, kte­ří se do sebe postup­ně více a více zami­lo­vá­va­jí. Nicméně Markétina minu­lost a finanč­ní obtí­že je dože­nou i v jejich vytou­že­ném „hníz­deč­ku lás­ky“ a pří­běh kon­čí, jak také jinak, v roman­tic­kém duchu tra­gic­ky.

Kniha není nijak dlou­há a čte se poměr­ně dob­ře, čte­nář není zahl­cen vel­kým počtem postav, ale autor se sou­stře­dil na ty ústřed­ní, kte­ří jsou vel­mi hez­ky popsa­né a cha­rak­te­ri­zo­va­né. Velmi zají­ma­vé byly myš­len­ko­vé pocho­dy hlav­ní­ho hrdi­ny, stří­dá­ní poci­tů rados­ti s náva­ly depre­sí, když od své milo­va­né neob­dr­žel sli­bo­va­ný dopis, růz­né omlu­vy, pode­zí­rá­ní, žár­li­vost. To vše je v kni­ze vel­mi hez­ky a věro­hod­ně zachy­ce­no, je vidět, že A. D. čer­pal čas­to z vlast­ních zku­še­nos­tí, kte­rá tak­to pře­ve­dl na papír vel­mi pře­svěd­či­vě. Jen to doklá­dá, že muži ani ženy se od 19. sto­le­tí mno­ho nezmě­ni­li, jen pro­stře­dí je jiné. Prostředí a spo­le­čen­ské kon­ven­ce.