Alexander Veliký

Kinopremiéru toho­to fil­mu pro­vá­ze­ly dvě vel­ké afé­ry. Tu prv­ní vyvo­la­li Řekové, kte­ří se zača­li roz­či­lo­vat, že jejich hrdi­na je zná­zor­ně­ný jako bis­e­xu­ál (váž­ně jsme ve 21. sto­le­tí?). Druhá byla vysta­vě­na na tom, že ame­rič­tí kri­ti­ko­vé titul vyslo­ve­ně str­ha­li. A to tolik, že to zača­lo být pode­zře­lé (hlav­ně poté, co byl film mimo USA při­jat veskr­ze klad­ně). Dokonce se obje­vi­ly spe­ku­la­ce, že to sou­vi­sí se Stoneovými poli­tic­ký­mi názo­ry, kte­ré nejsou až nato­lik strikt­ní, jak je v Americe vyža­do­vá­no nebo snad s tím, že hlav­ní hrdi­na nemá vět­ši­no­vou sexu­ál­ní ori­en­ta­ci. Nejsem poli­to­log ani soci­o­log, tak­že se v tom radě­ji nebu­du šťou­rat, ale na dru­hou stra­nu si dovo­lím tvr­dit, že recen­zen­ti ve Spojených Státech roz­hod­ně pří­liš objek­tiv­ní neby­li. Jistě, téměř žád­ný pro­jekt se nemů­že zalí­bit všem, ale to, jak si mno­ho fil­mo­vých novi­ná­řů (samo­zřej­mě, ne všich­ni, obje­vi­ly se i svět­lé výjim­ky) na Alexanderovi smls­lo, to neby­lo fér. Raději už to nechám být. Jen ješ­tě věta – kaž­dý, ať se zod­po­ví své­mu vlast­ní­mu svě­do­mí. Nehodlám tvr­dit, že je Alexander Veliký bezchyb­ný. Ovšem (pod­le mého) drob­né nedo­stat­ky mizí v  nasa­ze­ní se kte­rým se všich­ni, od reži­sé­ra po her­ce, do natá­če­ní pus­ti­li. Z fil­mu doslo­va číší to, že věři­li tomu, co děla­jí. To ve spo­je­ní s jejich talen­tem činí z titu­lu úžas­nou podí­va­nou. Ne však pro kaž­dé­ho. Asi ne všich­ni se vydr­ží dívat téměř tři hodi­ny na his­to­ric­ký pro­jekt, kte­rý je v kaž­dé dru­hé scé­ně neza­hl­tí mega­lo­man­ský­mi (ale čas­to nic neří­ka­jí­cí­mi a  prázd­ný­mi) bojo­vý­mi sek­ven­ce­mi. V  Alexandrovi se dočká­me dvou vel­kých bitev, kte­ré ale nejsou v pří­bě­hu pri­már­ní. Spíše jsou jen demon­stra­cí schop­nos­tí a ide­jí ústřed­ních cha­rak­te­rů. Slouží k tomu, aby Alexandra uká­za­ly jako výji­meč­né­ho voje­vůd­ce (pro­šel něko­li­ka desít­ka­mi váleč­ných stře­tů). Ale jeho oso­ba není zná­zor­ňo­vá­na pou­ze z toho­to úhlu, ale hned z něko­li­ka. Je líčen jako hrdi­na a téměř bož­ská bytost, ale sou­čas­ně se pou­ka­zu­je na jeho zra­ni­tel­nost, emo­ce, jed­no­du­še lid­skost. Film se tak spí­še stá­vá his­to­ric­kým bio­gra­fic­kým dra­ma­tem a urči­tě není stan­dard­ní pop­cor­no­vou podí­va­nou pro odre­a­go­vá­ní. Na děj se musí­te plně sou­stře­dit, abys­te moh­li oce­nit jeho netra­dič­ní poje­tí. Alexander Veliký je totiž plný dob­rých nápa­dů, kte­ré jsou čas­to ori­gi­nál­ní a hlav­ně fun­gu­jí (napří­klad musím oce­nit změ­nu barev­ných tónů během bitvy v Indii). Je sice prav­da, že občas dochá­zí k  mír­né zma­te­nos­ti, ale to je vcel­ku odpus­ti­tel­ná chy­ba.

Důležitou slož­kou fil­mu, lépe řeče­no nedů­le­ži­těj­ší jsou vzta­hy mezi posta­va­mi. Úchvatné exte­ri­é­ry, obě zmí­ně­né bitvy, pes­t­ro­ba­rev­né slav­nos­ti nebo dyna­mic­ká taneč­ní vystou­pe­ní se tak stá­va­jí povin­ný­mi ingre­di­en­ce­mi pro his­to­ric­ký film, ale neu­pí­rá se k  nim hlav­ní pozor­nost. Ta je věno­vá­na Alexandrovi (Colin Farrell) a jeho svá­za­nos­ti s ostat­ní­mi důle­ži­tý­mi lid­mi jeho živo­ta. Matkou Olympií (Angelina Jolie), otcem Filipem (Val Kilmerem), man­žel­kou Roxanou (Rosario Dawson) a pří­te­lem a milen­cem v jed­né oso­bě Hephaistionem (Jared Leto). Jejich vztah je ovšem ztvár­něn na emo­ci­o­nál­ní a ne na fyzic­ké úrov­ni, tak­že pří­liš neu­ra­zí ani kon­zer­va­tiv­ní divá­ky. Nesmím zapo­me­nout zmí­nit to, že vypra­vě­čem pří­bě­hu je Ptolemaios (Eliott Cowan, staré­ho Ptolemaia pak hra­je Anthony Hopkins). Objevuje se řada dal­ších cha­rak­te­rů, ale pro pocho­pe­ní spo­ji­tos­tí mezi nimi je nut­né fil­mu sku­teč­ně pozor­ně sle­do­vat.

Největší zátěž nese na svých bed­rech Colin Farrell. A daří se mu. Jeho vývoj od mla­dí­ka plné­ho ide­á­lů, kte­rý je v podru­čí své intri­ka­mi posed­lé mat­ky až po  téměř tři­ce­ti­le­té­ho muže, čelí­cí­ho nejen nepřá­tel­ským armá­dám, ale také svým vojá­kům, jenž v něj ztrá­ce­jí víru je uvě­ři­tel­ný a poda­ný s  doko­na­lým pro­ží­vá­ním. Colin Farrell je v osob­ním živo­tě sku­teč­ný „bad boy“, ale na „pla­ce“ se z  něj stá­vá dis­ci­pli­no­va­ný herec s  výji­meč­ným talen­tem. Sympatický výkon podá­vá i Jared Leto. Jeho Hephaistion je věr­ný poslou­chač, ale také rád­ce a ochrán­ce Alexandra, kte­rý je mu nablíz­ku vždy, když je ho tře­ba. Současně se také nebo­jí vyzná­ní ze svých citů. Val Kilmer se na scé­ně pří­liš dlou­ho nezdr­ží, ale i tak se vyřá­dí jako alko­ho­lem posí­le­ný násil­ník. Angelina Jolie je skvě­lá hereč­ka, ale to, jak se uja­la své­ho cha­rak­te­ru v tom­to titu­lu asi nesed­ne kaž­dé­mu. Někdo může tvr­dit, že jde o  pře­hrá­vá­ní, dal­ší, že její sply­nu­tí s  rolí je doko­na­lé (jsem spí­še pro dru­hou mož­nost).

Rozporuplné reak­ce vyvo­la­la i hud­ba, kte­rou zkom­po­no­val Vangelis. Někteří se necha­li sly­šet, že je pří­liš výrazná. Tento názor nesdí­lím, dokon­ce si mys­lím, že od 1492: Dobytí ráje hod­ně ubral a jeho pís­ně nejsou jed­ním z  nej­vý­raz­něj­ší dis­po­zic Alexandra, ale pří­jem­ným pod­bar­ve­ním pří­bě­hu. Kromě toho, scé­ny jako ta, kdy se hlav­ní hrdi­na řítí na zástup úto­čí­cích slo­nů skr­ze davy boju­jí­cích jsou pro Vangelisovu hud­bu jako děla­né. Překvapivě se ve vás nesna­ží zvý­šit adre­na­lin, ale spí­še vás uklid­ňu­je, abys­te měli čas sou­stře­dit se na obraz.

Kamera si pohrá­vá s úhly i s  barev­ným poje­tím. Mezi nápa­di­tá vylep­še­ní pat­ří to, že během někte­rých scén dochá­zí k záměr­né­mu kle­pá­ní obra­zu, což pomá­há tomu, že se cítí­te jako sou­část dění (i když, pochy­bu­ji, že by se někdo z nás hrnul do bru­tál­ních bitev, kte­ré bude­me mít mož­nost vidět). Stone také hod­ně vyu­ží­vá sym­bo­lů, kte­ré jsou čas­to troš­ku kli­šo­vi­té, ale svůj účel plní.

Co říct na konec? Asi to, že Alexander Veliký není pro­jekt, kte­rý má být stan­dard­ním main­stre­a­mo­vým trhá­kem. Oliver Stone se roz­ho­dl expe­ri­men­to­vat (což byl s roz­poč­tem 150 mili­o­nů dola­rů doce­la risk). To se mu v jeho domo­vi­ně nevy­pla­ti­lo, ale v  nea­me­ric­kém svě­tě ano. Myslím, že neli­tu­je (a ani by neměl) toho, jak Alexandra nato­čil. Každý, ať si na ten­to film udě­lá svůj vlast­ní názor. Jestli bude zápor­ný nebo klad­ný, to už je jen a jen na vás. Důležité je, aby byl zalo­že­ný na tom, zda se vám nelí­bil či  líbil film, kte­rý jste zhléd­li a do hod­no­ce­ní by se nemě­ly plést, v rám­ci kine­ma­to­gra­fie, nedů­le­ži­té argu­men­ty.

---

---