Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Jiří Konečný - producent
Jiří Konečný (1973) je filmový producent a majitel produkční společnosti Endorfilm, která sídlí v Praze a zaměřuje se zejména na filmové projekty určené pro kina. Filmy společnosti byly uvedeny na řadě mezinárodních festivalů, včetně Cannes a Berlinale, a získaly více než 50 ocenění: „Nesvatbov“ (režie Erika Hníková, Berlinale 2011), „Příliš mladá noc“ (režie Olmo Omerzu, Berlinale 2012), „Aferim!“ (režie Radu Jude, Stříbrný medvěd Berlinale 2015), „Koza“ (režie Ivan Ostrochovský, Berlinale 2015, Toronto 2015), „Rodinný film“ (režie Olmo Omerzu, San Sebastian 2015, Cena za umělecký přínos, Tokyo 2015), „5 October“ (režie Martin Kollar, Rotterdam 2016), „Pátá loď“ (režie Iveta Grófová, Křišťálový medvěd, Berlinale 2017), „Out“ (režie György Kristóf, Cannes 2017), „Nina“ (režie Juraj Lehotský, Toronto 2017), „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ (režie Radu Jude, Křišťálový glóbus MFF Karlovy Vary 2018) a „Všechno bude“ (režie Olmo Omerzu), který získal mnoho cen na českých i zahraničních festivalech a byl vyhlášen nejlepším filmem roku 2018 v rámci Českého lva, kde získal celkem 6 ocenění. Šest filmů bylo národními kandidáty na Oscara („Ocas ještěrky“, režie Ivo Trajkov, „Až do města Aš, režie Iveta Grófová, „Aferim!“, „Koza“, „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ a „Všechno bude“). Jiří Konečný vystudoval VŠE a FAMU. Je členem Evropské filmové akademie (EFA), České filmové a televizní akademie (ČFTA) a Slovenské filmové a televizní akademie (SFTA). Je členem představenstva Asociace producentů v audiovizi (APA).
Co se Vám vybaví, když se řekne leden 1990?
Vybaví se mi, že jsem student na gymnázium, že mne politika moc nezajímá, ale zároveň vnímám celou tu překotnou dobu, která nastartovala 90. léta.
Když jste byl student, jaké jste měl plány? Nad čím jste přemýšlel?
Měl jsem plány nějak vyřešit, co se mnou bude. Pocházím z Českých Budějovic, odešel jsem studovat do Prahy a nemyslel si, že tady zůstanu žít.
Kdyby teoreticky nepřišel převrat v roce 1989, kde byste se viděl nyní?
To je těžká otázka, ale odhaduji, že bych asi emigroval nebo se stal disidentem. Říká se mi to těžko, protože nerad dělám takovéto závěry, ale tohle bych určitě udělal. Část rodiny mám různě po světě. Určitě by to bylo složité rozhodování. Jsem moc rád, že to přišlo ve správný čas a že se to vůbec stalo.
Jaké jste měl pocity během natáčení? Co vám běželo v hlavě v kontextu s dnešní dobou?
Už uběhlo 30 let, je to dávno, vlastně je to už historie, a pořád o tom víme málo. I když jsme v té době žili, zůstává otázkou, nakolik přesný obraz máme. Jestli dokážeme říct, co se přesně stalo, proč se to stalo, kdo za čím byl a jak to fungovalo. Myslím, že zcela jasno o tomto období našich dějin rozhodně není, ale je důležité se o tom bavit a snažit se to nějak pochopit, protože to má jednoznačně přímé důsledky pro dnešní dobu. Na to v čem žijeme.
Součástí snímku je přezpívaná píseň Karla Kryla Pasážová revolta, má píseň nějaké poselství pro dnešní dobu?
Celá tvorba Karla Kryla je jedno velké poselství pro dnešní dobu, mám k němu silný vztah, před revolucí jsem byl členem jeho ilegálního fanklubu. Pasážová revolta je jedna z jeho zásadních skladeb. Myslím si, že jeho čas se neustále vrací, že to byla taková chvíle po revoluci, kdy jsme si mysleli, že Karel Kryl je příliš velký pesimista, že by se mohl trochu více dívat na věci přes růžové brýle, ale pak se ukázalo, že měl bohužel pravdu včetně glos ke společnosti, i jeho pohled na věci byl dost přesný, mrazivý a je stále živý.
Co pro Vás znamenají data: 21. srpna 1968 a 17. listopadu 1989?
17. 11. je něco, co už jsem sám zažil, tudíž pro mne podstatnější, pro můj život zásadní. Obě dvě data jsou o svobodě a nesvobodě, o tom, co můžeme, kam můžeme jít a co se s námi může stát, jestli máme vlastní životy ve svých rukou. Svoboda je ta základní, vysoká hodnota, kterou potřebujeme a buďme rádi, že jí máme.
Když si vybavíte natáčení, která scéna pro Vás byla nejnáročnější, kterou považujete za stěžejní?
Já si myslím, že v rámci natáčení pro mě byly nejnáročnější scény, které jsme točili v reálném vězení. To, že jsme točili přímo ve vězení a co se kolem toho dělo včetně atmosféry považuji za nejnáročnější moment.
O čem je film Amnestie a proč by na něj měli diváci přijít?
Amnestie je netradiční pohled na tu dobu přechodu z 80. do 90. let, pro nás přechodu z nesvobody do svobody nebo z režimu do svobodné, demokratické společnosti. Pohled, který je z jiného úhlu. Tudíž si myslím, že to je právě ten důvod, proč by na to měli lidé jít do kina. Uvidí události tak, jak ještě nikdy nebyly filmově zpracovány. Důležitý je také vztahový a emotivní rámec filmu – očekávání, ambice, láska, intriky.
(4,91 z 5)