Hodnocení článku
(3 hlasů, průměr: 4,33 z 5)
Loading...Žena jménem Sasha (Charlize Theron) po bolestné ztrátě vyrazí sama do australské divočiny, aby si vyzkoušela, co všechno vydrží. V patách má ale rafinovaného zabijáka Bena (Taron Egerton), který si z ní udělal lovnou zvěř...
Režisér Baltasar Kormákur si očividně oblíbil natáčení filmů o nástrahách přírody. Everest, Než přišla bouře, Bestie… a nyní Apex. Charlize Theron a Taron Egerton hrají hlavní role ve filmu, ve kterém jeho Ben nahání její Sashu – v podstatě klasická hra na kočku a myš. Již při oznámení byl Apex označen za mix filmu Mlčení jehňátek a dokumentu Free Solo / Bez jištění na El Capitan. On tu má možnost předvést, že mu psychopati jdou poměrně snadno, ona dokáže potvrdit, že se nebojí fyzicky náročných rolí. Stačí to ovšem na dostatečně výrazný thriller, který nemusí nutně zapadnout do rozšiřujícího se katalogu Netflixu?
Mohl by z toho klidně být komorní psychologický thriller, ve kterém před sériovým vrahem utíká jeho plánovaná další oběť. Scénáři Jeremyho Robbinse je ovšem takový koncept malý. Utrhne se tak ze řetězu a stává se za pochodu absurdnějším a absurdnějším. Během realizace se nicméně spoléhalo nejen na praktické kaskadérské kousky, ale také na skutečné prostředí (Austrálii tu hraje Austrálie). A to je velká výhoda, protože především u Netflixu si něčím takovým nemůže být člověk nikdy dvakrát jistý. Za kamerou navíc je Lawrence Sher, kameraman Jokera Todda Phillipse nebo nedávné Nevěsty! V rámci konceptu se tak sice Apex dokáže utrhnout ze řetězu, ve spoustě jiných ohledech ovšem ne. A díky tomu vlastně nikdy tak úplně nedokáže fungovat ani jako survival thriller, ani jako psychologické drama. Především i proto, že i když sice hlavní hrdinku popohání osobní trauma, které má v příběhu sehrávat svou roli, ve výsledku je spíše nepodstatné. A Taron Egerton tu sice během pár scén aspiruje na potenciálního představitele nového Jokera (s kuší navíc snadno evokuje Joffreyho Baratheona ze seriálu Hra o trůny), ani s jeho sériovým zabijákem se tu ve finále moc zajímavých věcí dít nemůže.
Logika tu za pochodu musí tak nějak letět z okna, psychopatie a s tím spojená nestabilita hlavního záporáka je v tomto ohledu zase jednou nápomocná. Dvě hlavní postavy se tu ani vyvíjet nemají, je to film postavený čistě na hře na kočku a myš. Scénář Robbinse tak svým způsobem má právo na to dopouštět se šňůry klišé. Kormákur to nicméně alespoň celé točí jako ze staré školy, výsledek do jisté míry působí jako film, který mohl vzniknout v 80. letech a svézt se na úspěchu prvního Ramba či Predátora. Ne vždy to působí přirozeně a i přes důraz na praktické efekty a kaskadérské kousky si tu tvůrci přeci jen nevyhnutelně museli pomoct nějakými těmi vizuálními efekty, závan staré školy je ovšem ve výsledku dominantní.
V podstatě na žádné budování tu není čas. 95minutový film neustále kvapí dopředu. I když poté koncepčně evokuje béčko, je to prvotřídně realizovaný film a jeden z těch exkluzivních filmů Netflixu, kterému by velké plátno určitě slušelo. Přitom všem je to nicméně pořád jen velmi neurážející žánrová jednohubka, která má snad už v zadání, aby byla jednoduchá. Apex tak lze teoreticky vnímat jako jakýsi rip-off Heretika, který vyměnil prostředí domu jednoho šíleného kultisty za australskou divočinu. Na druhou stranu tady vlastně není prostor pro zkoumání něčeho pod povrchem. I díky tomu se nicméně může Apex na Netflixu stát vděčnou trvalkou pro nenáročnou cílovku, která si již zvykla, že jim Netflix téměř každý pátek servíruje filmovou novinku.
Na Kormákurovi je tak nějak poznat, že má tyhle filmy rád, a i proto je zřejmě rád točí. Ten závan starého dobrého akčního filmu možná občas naruší až očividné spoléhání na drony, dojmy ovšem nikterak zásadně nenarušuje. Film nakonec obstojí i jako slušná reklama na návštěvu australské divočiny. A nakonec samozřejmě spěje k bodu, kdy role kočky a role myši není nakonec tak úplně daná, protože si je dvě hlavní tváře příběhu mohou zdánlivě kdykoliv prohodit. Právě tady má možnost herecky zazářit Theron. Ve fyzické akci sice umí být přesvědčivá, neznamená to ovšem, že by nezvládla svou roli zahrát tak, aby působila snadno zranitelně. I proto ostatně hlavnímu psychopatovi padne do oka. Její osobní dramatická linka, kterou celý film začíná, začne za pochodu sice čím dál tím více působit, že je ve filmu tak trochu navíc a jen proto, aby mohla být hlavní hrdinka alespoň trochu čitelná, svůj účel nicméně alespoň dokáže plnit.
V poslední třetině se koncept přeci jen stočí trochu jiným směrem. A i když se na to celou dobu tak nějak připravuje půda, nedá se říct, že vyloženě účelným způsobem. Je to pořád čistě cílená žánrovka, která dává dopředu jasně najevo směr, kterým se vydá. To, že je tím pádem ve výsledku tak trochu prázdná, je věc druhá. Nikdo tu zřejmě nechtěl natočit film, který má mít nějakou zásadní hloubku. I když finále funguje na bázi jisté paralely a film se tak nějak snaží naznačit, že v divočině člověk tak nějak… zdivočí. Kormákur se už u Bestie chopil filmu, který se bral zatraceně vážně, a přitom se snadno nabízelo, aby na to šel opačně. I u Apexu nakonec zůstává ideální směr tak nějak mezi. A přesto je to fajn neurážející výplach.
Není to v roce 2026 a při přihlédnutí k Netflixu jako stavu streamovacího giganta málo? Možná ano, možná ne. Netflix ovšem dokáže nejen na filmovém poli často vypouštět spousty přešlapů. I proto si je občas snadné vážit filmu, který nebude žádnou revolucí nejen v kontextu Netflixu… ale je pouze neurážející jednohubkou. Kdyby se ovšem náhodou našel skutečně kdokoliv, kdo od Kormákurovy novinky bude čekat něco mnohem víc, za následky si ručí sám.
Apex je přesně ten typ Netflix akční žánrovky, která staví na jednoduché premise, známých motivech a spolehlivém hereckém obsazení. Baltasar Kormákur sice zůstává věrný svému osvědčenému survival podžánru a dokáže vytěžit maximum z australské divočiny i fyzicky náročného výkonu Charlize Theron, ale scénář Jeremyho Robbinse se drží až příliš bezpečně žánrových klišé, než aby nabídl něco skutečně zapamatovatelného. Film funguje jako svižná, řemeslně zvládnutá „hra na kočku a myš“, která neurazí, ale zároveň nikdy nepřekročí hranici rutinního žánrového standardu. Ani potenciálně zajímavá dynamika mezi Theron a Egertonem nakonec nedostane prostor k výraznějšímu rozvinutí a celý konflikt zůstává spíš funkční než skutečně strhující. Výsledkem je solidně natočená, ale značně předvídatelná jednohubka, která potvrdí Kormákurovu jistotu v rámci survival filmů, ale zároveň nepřidává nic, co by ho posunulo někam dál. Apex tak zůstává přesně tím, čím být chce – nenáročnou žánrovou zábavou. Na ambice tu moc prostor není, zrovna v tomhle případě ani ovšem nutně být nemusí...
