Hodnocení článku
(5 hlasů, průměr: 4,20 z 5)
Loading...
Jake Sully (Sam Worthington), Neytiri (Zoe Saldana) a jejich děti musí na planetě Pandora po návratu starých nepřátel bojovat o přežití....
Původní Avatar Jamese Camerona se stal zásadním filmařským milníkem, který se nejen stal nejvýdělečnějším filmem všech dob, ale zároveň šlo o blockbuster, který měl nutný přesah, zvládal vyvolávat silné emoce, představit očividně velmi prokreslený svět a především nastavit laťku tak vysoko, že se málokterému navazující blockbusteru podařilo Avatara v jeho kvalitách dohnat. Realizace prvního Avatara přitom Cameronovi trvá celkem 12 let, právě po 12 letech poté dochází k premiéře druhého Avatara s podtitulem The Way of Water. Již několikrát se dalo těžce věřit tomu, že na nějakého Avatara 2 vůbec dojde, mnohým poté plány na pokračování vyvolalo pocit, že by Cameron mohl příště vykrádat jen sám sebe a sázka na jistotu, která fungovala minule, by potencionálně mohla pohřbít i plány na celkových 5 (nově potenciálně až 7) filmů celé ságy. Jenže jestli by se měl člověk nějak poučit z kariéry Jamese Camerona, mělo by to být to, že se Železný Jim nemá podceňovat.
James Cameron se sice za svůj život nechopil kdovíjak velkého počtu filmů, vždy ovšem platil za tvůrce, který se minimálně vždy pokouší možnosti audiovizuálního vyprávění posunout o kousek dál. A tento pocit zvládá vyvolat i v rámci Avatara 2, kdy je v rámci vizuálních efektů je vidět obrovský posun a Na’vi či Avataři tak rázem působí ještě realističtějším dojmem, kdy je samotná síla v tomto případě skutečně zakořeněna v detailech. Cameron tak opět může působit jako obdivuhodný piplal, kdy dlouhé čekání na druhého Avatara dává při sledování výsledku naprostý smysl.
Již první Avatar zvládl uhranout působivou faunou a flórou planety Pandora, v rámci pokračování se poté dle očekávání rozšiřuje mytologie i zákonitosti světa. První Avatar představil mimozemský svět, který není na rozdíl od planety Země 22. století dvakrát technologický vyvinutý, kdy Cameron u Na’vi čerpal z indiánských kmenů i motivech o kolonizaci. Závěr prvního filmu poté do velké míry pozměnil pravidla hry, kdy se Na’vi dostali k zásobám organizace RDA a mohou tak používat lidské zbraně, nepřítel se ovšem dle očekávání vrátí a to i s větším arzenálem zbraní. Dochází tak k nutnému cestování do jiných koutů Pandory, kdy se představuje klan Metkayina a s ním podvodní fauna a flóra Pandory.
Cameron poté již delší dobu platí za milovníka oceánů a obránce životního prostředí, Avatar 2 tak nepředstavuje pouze fascinující podvodní svět, ale též v rámci ekologického poselství reflektuje ničení oceánů a to, jak touha po zisku vede k nechutným činům. V rámci tohoto ekologického okénka se přitom představí i Cameronův scenáristický um, kdy toto poselství zvládá solidně zakomponovat do ústřední zápletky a v součtu natočit i dost možná nejlepší neoficiální pokračování Zachraňte Willyho.
Pokles není znát ani u nejrůznějších designů pandorských živočichů či nových strojů navrátivší se RDA. Nostalgie skvěle funguje i díky řemeslným pomrkáváním, které odkazují k ikonickým momentům z prvního filmu, i tentokrát je snadné kochat se za pochodu po celou dobu sledování, která tentokrát vychází na 192 minut.
Do velké míry bylo snadné se obávat, že Cameron pouze vsadí na stejný recept, který fungoval minule, i v tomto ohledu ovšem Cameron zvládne překvapit. Nejen strukturou vyprávění, ale též s příběhovými pochody. Sliby o tom, že každý film Avatara bude fungovat sám o sobě je poté po závěru The Way of Water uvěřitelný. Leckdo se sice může obávat to, jak Cameron vlastně může navázat na finální bitvu z původního Avatara. Jenže samotná akční stránka působí epicky I kreativně, především se druhému Avatarovi nedá upřít jeho měřítko. Druhý Avatar 2 pracuje s tématem důležitosti rodinných pout, stěžejní postavy přitom mají svůj oblouk a platí to i o potomcích.
Především s jedním nejspíš nečekaným vztahem dvou stěžejních postav se pracuje velmi zajímavým a i do budoucna nosným způsobem. Vrací se ostatně i Quaritch v podání Stephena Langa, kdy se jeho postava v rámci druhého Avatara vydává krapet nečekaným směrem, který do velké míry mění pohled na jeho charakter. I zde se Cameronovo navrácení Quaritche projeví jako bravurní rozhodnutí, které do velké míry mění pohled na první dva díly Avatara a nejspíš by v tomto ohledu mohli další pokračování zajít ještě dál. Jak totiž ukazuje druhý Avatar, Cameronova kreativita nadále nezná meze.
Cameron zvládá pracovat se starými i novými postavami (Spider v podání šikovného Jacka Championa je bravurní), vše vizuálními efekty vytvořené působí realisticky a při sledování pokroku mezi prvním a druhým Avatarem je rozhodně snadné říci, že opět došlo k nějakému tomu pokroku. Přitom všem pořád platí, že první Avatar nastavil laťku velmi vysoko, druhý Avatar ovšem nezklame ani v rámci práce s emocemi, počtu ohromujících momentů a skutečně sázkou na náznaky s hlubokým potenciálem. I když Avatar 2 zvládne obstát sám o sobě, nelze zapřít otevřená vrátka i otevřený potenciál. Při pohledu na to, jak se ovšem budují franšízy se širokou budoucností jinde, i v tomto ohledu působí Cameron jako ideální učitel a všichni ostatní jako podřadní žáci.
Druhý Avatar přitom nechá v průběhu vzpomenout I na jiné filmy Camerona mimo svého předchůdce (Vetřelce, Propast I Titanic), soundtrack samotný přitom zůstává další obdivuhodnou kapitolu. Simon Franglen sice do velké míry sází na variací motivů svého zesnulého spolupracovníka Jamese Hornera, pár nových motivů ovšem nutně nevyvolá pocit, že se Horner v žádné formě nevrátil. Samotný soundtrack i tentokrát párkrát čerpá z nastaveného folklóru Na’vi, který se v tomto filmu i skrze seznámení s klanem Metkayina rozšiřuje například skrze představení znakového jazyka i představení mytologie jednoho živočišného druhu. I v tomto ohledu je snadné zpozorovat, že Cameron při vytváření vzdáleného světa čerpá z pozemského života a i v tomto ohledu je zábavné sledovat, jak Cameronův svět funguje.
Po dlouhé době by se navíc dalo říci, že má smysl investovat do 3D projekce, kdy 3D brýle tentokrát skutečně servírují působivé optické momenty, kdy i v tomto ohledu Cameron zvládne vyvolat pocit, že čekání skutečně stálo za to. Komplikovanější to bude s Cameronovou favorizovanou frekvencí 45 snímků za sekundu. HFR Avatara 2 je sice pokrokem oproti HFR trilogie Hobit a Blížence Anga Lee, na tu správnou audiovizuální revoluci je ovšem HFR minimálně v rámci Avatara 2 pořád spíše v plenkách, kdy zážitek spíše umocní návštěva klasičtějšího formátu. Samotné HFR Avatara 2 ovšem samo o sobě dvakrát rušivé není.
Nejvíc emocí ovšem Avatar 2 ve finále vyvolá v moment svého závěru, kdy je rázem na skladě uvědomění si, že je těžké vypíchnout jeden nejlepší moment, jednu nejlepší pasáž, jeden moment, který by dokázal ostatní skutečně naprosto překonat. Avatar 2 totiž téměř funguje jako jeden funkční celek, který sice sází spíše na vizuální opulenci, nežli na větší počet velkolepých akčních momentů, Avatar: The Way of Water přesto funguje jako výtečné sci-fi dobrodružství, které především vyvolává jasný signál, že jde přesně o ten film, který je nutné vidět na velkém plátně.
Avatar: The Way of Water je jedná velká emocionální jízda nejen díky nostalgii a radosti z návratu na Pandoru. James Cameron opět představuje Pandoru v naprosto perfektním světle, kdy nutné není radovat se pouze z audiovizuální opulence a skutečného posunutí možností ještě o kus dál, ale i ze šikovného vyprávění, které vyvolává snadný pocit, že mají Cameronovi plány pro (minimálně) pětidílnou ságu smysl. Už v rámci druhého pokračování totiž Cameron servíruje splněný sen. Poctivou práci, která ukazuje jak dělat správný velkolepý blockbuster (především vymykáním se moderním standardům) a přitom servírovat nějaký přesah. Obavy, že Cameron po 13 letech naservíruje jen slabší odvar jedničky byli naprosto zbytečné....
(4,91 z 5)