Kniha slovenské autorky Denaley Volkony s názvem „Baamiel & Delaila“ je krásný romantický příběh, u něhož se děj teprve začíná rozehrávat, a hned od první stránky se může čtenář těšit na obrovskou explozi plnou emocí, mystiky a tajemna, s příslibem něčeho, na co se můžeme v dalších následujících dílech těšit....
Hlavní postavou je dvaadvacetiletá dívka Delaila, která je tajně zamilovaná do svého nejlepšího přítele Samuela, a není si jistá, zda i on opětuje stejné city k ní, i když jí prý údajně moc miluje. A i když se oba prakticky znali roky, tak Daleila o Samuelovi skoro nic nevěděla a jejich vzájemný vztah tak trochu připomínal neustálou hru na slepou bábu, kde i když byly položeny nějaké otázky, vždy zůstaly bez odpovědi...
Osud však této zamilované dvojice není plně nakloněn, a v okamžiku, kdy se zdálo, že by se jejich city a vzájemný vztah mohl posunout z přátelského v milenecký, jsou jejich cesty násilně roztrženy. Samuel umírá při dopravní nehodě a Delaila zůstává na tomto světě sama, se svým zármutkem a zoufalstvím.
Se ztrátou milované osoby se Delaila dlouhou dobu nedokáže smířit, a čím víc si uvědomuje, že ho už nikdy nemůže mít, tím víc ho miluje a zoufale potřebuje....
První tři měsíce neodkázala žít, dny byly depresivní, večery přímo nesnesitelné. Nevěděla, co se sebou, Ty večery - to byl nápor. Chtělo se jí běžet a zároveň ležet na dlažbě bez pohnutí s pohledem zabodnutým do stropu.
Prošla si těžkým o obdobím. Sáhla si na dno svých sil. Ještě se jí nepodařilo vyhrabat z trudomyslnosti, ale už měla pocit, že se uzdravuje. Díky strachu, protože se jí stávaly divné věci.. Anebo byla na hlavu... Pravdou však bylo, že právě strach jí nedovoloval utápět se v depresi, která by ji za jiných okolností už dávno odpravila. Byly tu všechny ty situace, které si nedokázala racionálně vysvětlit. Měla vidiny. Trápily jí neskutečně živé sny. Některé byly takové, že se při nich cítila přímo blaženě. A pak tu byly noční můry. Budila se zadýchaná a zpocená, srdce jí div nevyskočilo z hrudníku, křičela a plakala.
Pomalu se škrábala nahoru do života, ale měla pocit, jakoby slaňovala po skalách ve vydatném dešti.
Ovšem čím víc trpí její zraněná duše, tím častěji se kolem ní začnou objevovat tajemné a záhadné tváře, jež jí nedají spát, a jeden muž se zahalenou tváří pod hlubokou černou kapucí, obklopen velkým tajemstvím se jí snaží chránit před jakýmkoliv nebezpečím..... Jaký ale k tomu má důvod?
A čím častěji se objevuje v její blízkosti, tím zvědavější a nezkrotná touha je u Delaily strhnout mu onu záhadnou kapuci a pohlédnout do jeho tváře a konečně odhalit jeho identitu. Kdo to je? Je to někdo koho zná, nebo je to nějaký přízrak v podobě černého anděla, co jí má chránit nebo přivést na novou cestu vyplnit její pravé poslání, o němž Delaila ještě doposud nemá žádné tušení....
Tolik nevyřčených otázek, tajemství, opatrného našlapování tajemna, kdy z některých pasáží doslova mrazí v zádech, to vše udržuje čtenáře v krásném a neustálém napětí, kdy konečně dojde k onomu prolomení děje a zásadnímu obratu v životě Delaily. To se ale už musíme nechat překvapit dalšími díly z této série..
Kniha je napsané velmi čtivou a krásnou slovenštinou, kde většina přirovnání jsou takové perličky, jež zahřejí u duše, u některých vykouzlí úsměv na tváři, jiné slzičky, ale vždy splní svůj účel. Přirovnání jsou volena, ať už jsou to dlouhá přirovnání, nebo přirovnání jen o dvou či tří slov (např. kocúr v čižmách - to mluví samo za sebe), tak, aby co nejlépe a nejvěrohodněji ve čtenáři probudili představivost a fantazii, vnitřní pocity a emoce.
V úvodu knihy se mi líbilo slovní pošťuchování, úderné hašteření mladé dvojice, z kterého je hned na první pohled vidět, co se škádlívá, rádo se mívá, bohužel pro Samuela a Daleilu bez konečného naplnění.
Jsme svědky krásného a nezapomenutelného vyznání lásky k zesnulému Samuelovi, kdy se v myšlenkách zpovídá ze svých citů, z toho kým pro ní byl, jak ho ona vnímala a viděla nejen na venek, ale hlavně jak jej měla ukotveného ve svém srdci a duši, vyřčeno vše, co mu nikdy nedokázala říct z očí do očí, jí nyní pronásleduje v samotných myšlenkách.
Je to jakési poselství pro nás pro všechny, že bychom si měli své milované hýčkat a říkat jím každý den, že je máme rádi, neboť zítra už nemusíme dostat žádnou šanci....
Vnímavého čtenáře, stejně jako mě, asi nejvíce zaujmou kurzívou oddělené myšlenky hlavní hrdinky, ztvárňující její vnitřní hlas, který nejen dobře poradí, ale i bez jakéhokoliv sentimentu odhalí i takovou pravdu, kterou dotyčná nechce vidět či znát, ale díky tomu ji nevědomky vnukne do hlavy červíčka, který jí nahlodává.
Čím víc se však hlavní hrdinka trápí, tím častěji k ní její „vnitřní já“ promlouvá, a stává se její podporou a důvěrou v době, kdy se sama sobě odcizuje a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Naprosto dokonale popsané pocity a emoce, zcela autentické, až z toho mrazí v zádech tj. pocity z bolestivé ztráty milovaného člověka, pocit samoty a vnitřní prázdnoty, i to jak se svět v onom okamžiku rozletí na tisíc střípků a nic už nemá smysl.... „Cítila, že není ve své kůži. Zdolávala jí únava, napětí, zničující pocit nenávratné ztráty, nedefinovatelná hrůza a zmatek. Ztracená a sama. “
Kromě jiného autorka věrohodně a do posledního detailu zachytila popis jednotlivých prostředí, dané atmosféry, ale hlavně i jiskření a pnutí mezi jednotlivými lidmi a jejich vzájemného vztahu, od kterého se dále odvíjely konkrétní emoce, pocity a myšlenky.
V knize samozřejmě nechybí ani vnitřní zápasy emocí, myšlenek a představ, a to vše na pozadí tajemna a „neuchopitelné záhady a tajemství“, z jehož odkazu mrazí, vnímáme pouze náznaky, na co se můžeme těšit v dalším pokračování, ale v podstatě nevíme, co se bude dít dál.... je to tajemné, záhadné, a tak trochu s nádechem romantiky a esoteriky.... za mě skvěle rozehraná série, od které se jen tak těžko čtenář odtrhne a bude chtít ihned sáhnout po dalším pokračování....
BAAMIEL & DELAILA
Autorka: Denalea Volkona
Vydala: LUDA s.r.o., Nové Mesto nad Váhom 2020
První vydání
Počet stran: 228
ISBN: 978-80-570-1584-0
