Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Lord Freddy Doyle (Colin Farrell), britský hráč vysokých sázek, se skrývá v Macau, kde tráví dny hazardem a pitím, zatímco se potýká s rostoucími dluhy. Jeho minulost ho neustále dohání, což ohrožuje jeho pokus o nový začátek. V tomto prostředí se setkává s Dao Ming (Fala Chen), zaměstnankyní kasina, která mu nabízí pomoc. Současně ho sleduje soukromá vyšetřovatelka Cynthia Blithe (Tilda Swinton), která ohrožuje jeho skrývanou existenci. Film zkoumá temné stránky závislosti, izolace a touhy po vykoupení v neonovém světě hazardu...
Německý režisér Edward Berger nejdříve realizoval filmy ve své domovině, uznání na zahraničních trzích se postupně dočkal díky minisérii Patrick Melrose s Benedictem Cumberbatchem či režií některých epizod seriálů jako Teror či Jeho ctihodnost. Zlom v jeho kariéře ovšem nastal až v podobě jeho adaptace Na západní frontě klid. Nová adaptace původního románu Ericha Marie Remarquea díky výraznějším odklonům od předlohy nepřirostla všem k vyloženě srdci, film přesto získal 9 nominací na Oscara, 4 z nich následně proměnil (včetně té za Nejlepší mezinárodní film). Úspěch Na západní frontě klid tak Bergerovi umožnil definitivní přivítání s otevřenou náručí od Hollywoodu, důkazem může být přijetí jeho filmu Konkláve, který si došel pro 8 nominací na Oscara (a proměnil alespoň tu za Nejlepší adaptovaný scénář). Do budoucích let je Berger spojován s režií několika dalších filmů, včetně režie nového Jasona Bournea. Nejdříve se ovšem Berger vydal do Macaa.
Bergerova novinka Balada o malém hráči je natočena dle stejnojmenného románu Lawrence Osbornea. Ta je označována za mix psychologického thrilleru a strašidelného příběhu, zajímavý materiál to byl natolik, že upoutal pozornost Colina Farrella, který si ve filmu zahrál hlavní roli Lorda Freddyho Doylea. Jedná se o falešnou identitu muže, který je závislý na hazardu, za tři dny poté musí zaplatit fakturu v hodnotě 145 tisíc hongkongských dolarů, zároveň hrozí, že jeho falešná identita praskne a provalí se tak, že se jedná o podvodníka, který v Británii okradl starší paní o všechny její úspory (zhruba milion liber). Protagonista se tak jeví jako velmi amorální bytost, která je utopena v závislosti, jež se nevěnuje takové pozornosti jako závislost na alkoholu či drogách, přesto může být gambling minimálně srovnatelným svinstvem.
Falešná identita ústřední postavy se bortí, nejhorší je ovšem fakt, že i když se to nezdá, titulní hráč má svědomí. Takové, které ho pomalu užírá zevnitř. Do jisté míry tu Farrell musí hrát duální roli – falešnou identitu své postavy i její pravé já. Fasáda vyvolává pocit elegantního šviháka, pod skořápkou se skrývá vnitřní rozklad. Berger točí poměrně intimní drama, ve kterém musí ústřední hráč hrát proti vlastnímu svědomí. I zkušený manipulátor nemusí být úplně imunní vůči vlastní morálce; o to těžší pro něj může být dostávat se z problémů, které ho můžou stát vše. I v případě, že mu toho již vlastně moc nezbývá.
Jeho snaha o vlastní záchranu pomalu vede k surrealistické cestě – tedy takové na pomezí reality a fikce. Kdo tak chce, může v příběhu hlavní postavy vidět náhle otočení úspěchu v rámci gamblerství o 180 %, kdo ne, může Farrellovu postavu vnímat jako gamblera na dně psychických sil, kterému jeho obranný mechanismus předkládá to, aby si začal vymýšlet fikční příběh o vlastní spáse. Dramaturgicky v tomto ohledu film očividně chce nechat diváky tápat a do konce je nechat na pochybách. Pokud ovšem někdo umí ztvárnit antihrdiny tak, aby je šlo učinit sympatickými, je to bezesporu Colin Farrell. Dojmy z filmu by bez herce s podobným talentem nejspíše snadno byly poloviční. Díky filmu navíc mezi herecké objevy roku nejspíše může snadno patřit doposud upozaďovaná čínská herečka Fala Chen. I její Dao Ming je komplexní postavou, Farrell a Chen spolu mají výtečnou chemii, kdy se jejich postavy skvěle doplňují (on je gambler, ona lichvářka). A Tilda Swinton klasicky i na malém prostoru dokáže ze své role Cynthie Blithe vytěžit maximum.
Macau, alias čínské Las Vegas, je poměrně atraktivní lokací, i když stejně jako Las Vegas skrývá snadnou formu nebezpečí. Atmosféře ostatně přispívá soundtrack Volkera Bertelmanna, který se pomalu stává Bergerovým dvorním skladatelem. S hazardem se může člověk skutečně dostat až pod hranici dna; to ostatně ilustruje muž, který na začátku proletí oknem a dopadne mrtvý na auto. Ústřední postavě to tak dodává dostatečnou vizuální motivaci, aby nechtěla skončit stejně; i proto se tak za každou cenu snaží dosáhnout zaplacení svých dluhů. Atmosféra to postupně není nejpříjemnější, i proto se dá říct, zda vizuálně výrazné pojetí k filmu tak sedí. Kameraman James Friend dokáže obdivuhodně pracovat s kontrastem barev a být adekvátně intimní; zároveň se ovšem dá argumentovat, že by možná filmu více slušel noirový vizuál. A nebo, aby výsledný vizuál alespoň evokoval Macau v praxi – na první pohled lákavá destinace, pod slupkou lákavého zisku se ovšem skrývá temný svět plný dluhů, podvodů a nebezpečí, které mohou skončit i smrtí.
Dá se vlastně snadno pochopit, proč zrovna Berger chtěl tento film natočit. Očividně má slabost pro filmy, ve kterých ústřední postavy bojují se svědomím; zároveň se v jisté míře nejedná o tradiční charakterní studie. Minimálně v případech tří posledních filmů má Berger štěstí na předlohy se slušným základem. Knižní předloha má zároveň výhodu v tom, že dokáže jít více do nitra hlavní postavy důraznějším rozebráním jejich motivů a odůvodňováním jejich činnosti; zároveň může více vykreslit to, co může ve filmové podobě působit krapet nezdařile. To je v případě filmové Balady o malém hráči především závěr, který musí odhalit, kde přesně leží pravda a jak moc je ve skutečnosti Farrellův hráč v háji.
Zabít se nechce, protože se dle něj jedná o definitivní řešení dočasných problémů. Chvílemi je otázkou, jak moc vlastně dává smysl Farrellova hráče polidšťovat a stavět mu půdu pro potencionální vykoupení v moment, kdy se ukáže, že nadále zůstane sám sebou. Může to být teoretická reflexe nad tím, jak se ze závislosti stává kolovrátek, který se musí neustále točit. Zároveň je tu ovšem Ming, která sama říká, že Doyle se může stát lepším člověkem, protože to v životě neměla lehké. Většinu času u něj ovšem nic nenapovídá tomu, že by mělo dojít na formu sebereflexe.
K nějaké proměně sice na konci dojde, je to ovšem spíše vyvrcholení náhodných souvislostí nežli jeho vlastní forma prozření. Je to zajímavé, protože scénář usiluje o to, aby Doyle nebyl úplně prázdná postava, která bude ztělesněním jenom těch nejhorších gambler klišé; ve finále to ovšem vypadá, že scenárista Rowan Joffe před postavami upřednostňuje rádoby šokující odhalení a zapadnutí vícero náznaků do sebe. Je nutně problém už v knižní předloze, nebo až v adaptovaném scénáři Rowana Joffea? Těžko říct, stabilní základy nicméně Balada o malém hráči rozhodně má. O to větší je škoda, že z filmu následně především trčí Colin Farrell. Ten je jedním z těch herců, kteří svými výkony dokážou táhnout nahoru i špatné filmy, mezi ty ovšem Balada o malém hráči rozhodně nepatří. Jen možná u mnohých díky zajímavému tématu a předchozích projektech režiséra vyvolá až příliš velké očekávání. Berger je určitě i nadále zajímavým režisérem, jeho Balada o malém hráči nicméně dokazuje, že se nutně do budoucích let nemusí jednat o vyloženou tvůrčí sázku na jistotu.
Balada o malém hráči je snímkem, který na první pohled okouzlí atmosférou a hereckými výkony, především Colina Farrella. Edward Berger potvrzuje, že ho zajímají příběhy o postavách na hraně morálky; přesto jeho nejnovější film nedokáže nabídnout tolik hloubky, jak by si samotná látka zasluhovala. Vizuální styl, silné herecké obsazení i téma závislosti na hazardu zůstávají působivé; výsledek nicméně působí spíše jako slušně rozehraná, ale jen částečně dohraná partie, které chybí šach mat. Berger potvrzuje, že je solidní řemeslník; o vyloženou sázku na jistotu se ovšem vzhledem k jeho novince očividně nekoná...
(4,91 z 5)