BANGER.

8/10 – Jedno z největších překvapení letošního roku. Film BANGER mě zpočátku nechával zcela chladným, protože k osobnosti Adama Mišíka, který v něm ztvárnil hlavní roli, jsem měl, a koneckonců ještě pořád mám, jisté výhrady. Nicméně to se změnilo, jakmile jsem se dozvěděl, že s tímhle vcelku nenápadným českým projektem má co do činění Sergei Barracuda – jeden z nejuznávanějších českých rapperů, jehož texty si za jeho více jak desetileté působení našly cestu k desetitisícům fanoušků, včetně mě. Pak jsem se podíval na trailer, který téma filmu prodává na výbornou a šlape jako hodinky. Tak se z filmu odloženého na neurčito stala kinopriorita číslo 1. Samozřejmě jsem uvnitř hořel zvědavostí, jestli to bude parádní jednohubka z rapové popkultury, anebo jen beztvarý odvárek s neúmyslnými sebeparodickými prvky. Kromě toho, když už si mě snímek jednou získal, nechtěl jsem si ho nechat ujít. Tuzemské filmy bývají po skončení jejich tour po kinech často nedostižné celé měsíce – Zátopek nás na sebe nechal čekat celý rok! Zkrátka jsem se tak nějak ze dne na den nadchl a za týden už vyrazil do kina. Stavím to do kontrastu s Janem Žižkou, na kterého jsem trpělivě čekal dobrý půlrok. No a naplnil BANGER má očekávání? To si pište! Vyklubal se z toho sice trošku prvoplánovitější film, než jsem doufal, ale už jenom vidět záběry z videoklipů Sergeie Barracudy na IMAX plátně je pro průměrného rapového feťáka po čertech silný matroš. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového uskuteční a že budu moci uvelebený v kinosedačce kývat hlavou do rytmu Pouliční ekonomické, Cizích tváří, Budem se mít fajn nebo třeba 713. "Vedle sebe řidič, pravá ruka z okna. Tvá holka sedí vzadu, věř mi, že zvládne oba. Parkujem před tvým domem, jakože kurvo co je. Jedna věc je jistá, nepřišli jsme vrátit klíče." Pokud bych odhlédl od hudební stránky, ve které zcela okatě nadhodnocuju a ještě to drze přiznávám, máme tu solidní dějovou kostru o životem zdeptaném mladíkovi jménem Alex, který se právě vymotal z drogového byznysu, živí se rozvozem jídla a ve volném čase se snaží prosadit jako rapper. Toho si zahrál právě Adam Mišík a za výkon, který podal, si zaslouží respekt. Nikoliv Oscara, respekt. V hraní mu velmi zručně vypomáhá kameraman Dušan Husár. Trochu netypicky filmaři zvolili metodu shaky cam v kombinaci s nekonečnými close-upy na obličeje protagonistů, což jednak vytváří nevšední divácký zážitek a činí to snímek snáze zapamatovatelný, na druhou stranu to však divákovi znemožní pozorování emocí na tvářích herců, takže to potenciálně mohl být vypočítavý krok určený k zakrytí hereckých nedostatků. U některých scén bylo blikání a třas dohnán do krajnosti, až jsem si říkal, že jestli se na tohle podívá nějaký epileptik, tak to s ním zaručeně švihne. Jinak ke scénáři a režii Adama Sedláka je samozřejmě snadné najít kupu výhrad, takže kdo si bude chtít rýpnout, si rýpnout může velice snadno, ani nebude muset dlouho přemýšlet. Za mě nevídaně drsný vhled do života mladého dealera vychovaného ulicí, zpracovaný s se značnou precizností. Režisér nezapomněl nastínit Alexovu zvířecí povahu, ale zároveň jasně vytyčil hrdost a morálku, přes kterou nejede vlak. Kdybych měl ještě něco pochválit, tak to budou určitě dialogy, které jsou napsané jedna báseň. Přemýšlím, jestli Adam Sedlák některé z nich přímo odposlechl. V tomto ohledu odvedl velmi dobrou práci. Top hláška: "Všechno, co jsem měl, se proměnilo v prach. Jediný, co ve mně zbylo, je strach. Že nebudou znát moje jméno. Že nebudou znát můj ksicht." Verdikt: "No byl to prostě banger, co vám mám povídat."