Bez kůže od Mads Peder Nordbo

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Celý pří­běh se ode­hrá­vá v malém grón­ském měs­teč­ku jmé­nem Nuuk. Městečko obklo­pe­né nekon­če­ným ledem, celo­den­ním mra­zem a divo­kou, nespou­ta­nou pří­ro­dou. Poklidné měs­teč­ko s lid­mi, jež  pev­ně ctí svo­je tra­di­ce jako např.:

„Nezapomínej, že my nikdy neza­bí­jí­me zví­řa­ta jen tak. Zabíjíme jenom ta, kte­rá pak sní­me a vyu­ži­je­me. Máme ke vše­mu ve svém oko­lí respekt a za kaž­dé zabi­tí se omlu­ví­me. Dokonce i rybám.“

A prá­vě do toho­to  mís­ta při­jíž­dí a nako­nec i zůstá­vá dva­ce­ti osmi­le­tý novi­nář Matthew Cavea, kte­rý tu hle­dá úto­čiš­tě před svo­jí tra­gic­kou minu­los­tí, kdy mu při auto­ne­ho­dě zemře­la těhot­ná žena i s nena­ro­ze­nou dce­rou. Odchází z Dánska sem do Grónska a začí­ná psát pro míst­ní novi­ny.

„Možná  prá­vě o to se tady v Nuuku mezi duchy své­ho otce, Tisy a Emily sna­žil nějak ten celek roz­bít a mezi jeho tros­ka­mi najít ces­tu ven, než ho ta vnitř­ní tem­no­ta pohl­tí celé­ho. Objevil něco nové­ho. Záblesk živo­ta. Něco divo­ké­ho bez tam­té celist­vos­ti.“

Jednoho dne je vyslán na ledo­vec, aby napsal repor­táž o vel­mi zvlášt­ním a pra­po­div­ném nále­zu. Tamní lov­ci totiž obje­vi­li mrt­vo­lu muže a vypa­da­lo to, že tam ležel dost dlou­ho na to, aby se z něj moh­la stát mumie. Všichni před­po­klá­da­li, že se jed­ná o objev mumie Skandinávského Vikinga. Ale je to sku­teč­ně tak?

Vypadalo to na vel­kou a celo­svě­to­vou sen­za­ci, tedy ale­spoň do doby, dokud tělo něja­kým záhad­ným způ­so­bem nezmi­ze­lo a poli­cis­ta Aqqal, jež byl pově­řen jeho hlí­dá­ním, nebyl nale­zen zavraž­děn. Zabit dost bru­tál­ním způ­so­bem a navíc ješ­tě zoha­ven.

„Bestiální vraž­da, pat­ří­cí někam do nej­tem­něj­ší­ho stře­do­vě­ku, kdy sta­ho­vá­ní z kůže zaži­va a vytr­há­vá­ní vnitř­nos­tí byly oblí­be­ným způ­so­bem muče­ní a poprav.“

Matthew se pouš­tí sám do vyšet­řo­vá­ní a pát­rá­ní po pacha­te­lích na vlast­ní pěst a hned záhy se dostá­vá na vel­mi ten­kou hra­nu, kde sku­teč­ně půjde o život i jemu. Pátrání ho při­vá­dí až do roku 1973, kdy došlo ke bru­tál­ním vraž­dám mužů, tak vel­mi podob­ným jako byla vraž­da samot­né­ho Aqqaly.

V hle­dá­ní mu hod­ně pomá­há Ottesenem pod­str­če­ný záznam­ník Jakoba Pedersena, díky němuž se mu do ruky dosta­ne i seznam čtyř muž­ských a čtyř dív­čích jmen. Čtyři muži s roz­pá­ra­ný­mi bři­chy, čty­ři obě­ti pode­zře­lé ze sexu­ál­ní­ho zne­u­ží­vá­ní svých dcer. Matthew důklad­ným pát­rá­ním zjiš­ťu­je, že dvě z těch­to dívek neby­ly nikdy nale­ze­ny, a že vyšet­řo­vá­ní neby­lo dosud uza­vře­no, i po toli­ka letech.

Kdo to ale byl ten Jakob? Byl to prý jeden z prv­ních, kdo se v celé zále­ži­tos­ti zná­sil­ňo­va­ných dívek začal šťou­rat. Jakob se navíc do pří­pa­du s roz­pá­ra­ný­mi muži hlu­bo­ce zabral, ale pak nako­nec sám beze sto­py někam zmi­zel. A vraž­dy záhad­ným způ­so­bem usta­ly.

Co spo­ju­je všech­ny tyto zlo­či­ny dohro­ma­dy? Jaká je děsi­vá prav­da? Podaří se mla­dé­mu a neú­stup­né­mu novi­ná­ři zjis­tit celou prav­du? Moc dob­ře si uvě­do­mu­je, že půjde o téměř nad­lid­ský úkol dopát­rat se prav­dy, hlav­ně poté, co se i on sám sta­ne jako jeden z hlav­ních pode­zře­lých a štva­nou zvě­ří.

Kdo mu pomů­že, a na koho se při svém dal­ším pát­rá­ní může doo­prav­dy spo­leh­nout? Ta dotyč­ná se jme­nu­je Tupaarnaq Siegstadová.

„Dánský vězeň­ský sys­tém zná od svých pat­nác­ti let, kdy zastře­li­la svo­ji mat­ku a dvě mlad­ší sest­ry a zapích­la své­ho otce. Našli ji prý sedět upro­střed té spouš­tě. Byla potřís­ně­ná krví a v ruce drže­la ulu své mat­ky. Z otco­va těla vyrva­la sko­ro všech­ny vnitř­nos­ti.“

Ano, tu prá­vě nedáv­no pro­pus­ti­li a hned po návra­tu do měs­ta si kou­pi­la puš­ku a ulu, a díky tomu, když se zača­ly obje­vo­vat nové vraž­dy, ocit­la se sama v hle­dáč­ku poli­cii. Bylo i její sna­hou odha­lit pra­vé­ho viní­ka, mož­ná pomstít zra­du z minu­los­ti a očis­tit tak své jmé­no a doká­zat tak svou nevi­nu...

Každý pří­běh má dvě stra­ny a prav­da je čas­to skry­tá v detai­lech lži. Mnoho lidí má hlu­bo­ké rány, kte­ré nikdy nikdo nespat­ří, a tako­ví jsou i naši hlav­ní hrdi­no­vé. V této kni­ze pros­tě není nic tak, jak si mys­lí­te, na kaž­dé strán­ce vás vždy autor záhy vyve­de z omy­lu a před­klá­dá nové indi­cie k objas­ně­ní celé­ho pří­pa­du.

Tento thriller byl oprav­du vel­mi napí­na­vý, plný zvra­tů a neo­če­ká­va­ných pře­kva­pe­ní. Ponurou atmo­sfé­ru pod­trh­lo samot­ná sever­ská atmo­sfé­ra tj. chlad, led, tma, mlhy, nevlíd­nost poča­sí, váni­ce, a do toho dost bru­tál­ní, krva­vé vraž­dy, kde krev tak sil­ně kon­tras­tu­je na sně­hu či ledu.

Kniha je napsa­ná vel­mi čti­vou for­mou, a i když má sko­ro čty­ři sta stran, nedá vám se od ni jen tak odtrh­nout, a doslo­va ji pře­čte jed­ním dechem.

„Povídá se, že víly se rodí ze smí­chu malých dětí, ale jen málo­kdo mys­lím ví, co při­chá­zí na svět skr­ze slzy andě­lů. Já to však vím, pro­to­že jsem to viděl. Když anděl­ské slzy dopad­nou na prá­vě naro­ze­né dítě, sta­ne se to nemluv­ně něčím napros­to zvlášt­ním. 

Anděl ono děťát­ko pokro­pil slza­mi, neboť spat­řil nezměr­nou tíhu a tvr­dost jeho život­ních zkou­šek, jež jen stě­ží pře­ži­je. Proto anděl svý­mi slza­mi vlé­vá do jeho křeh­ké dušič­ky sílu a lás­ku, napl­ňu­je to malič­ké bož­skou silou lás­ky. Silou, jež jed­no­ho dne vyve­de ono­ho zra­ně­né­ho člo­víč­ka z tem­no­ty do svět­lej­ší­ho živo­ta.“

Bez kůže

Autor: Mads Peder Nordbo

Přeložila: Michaela Weberová

Vydal DOBROVSký s.r.o. v edi­ci Vendeta

V roce 2018 jako 2. sva­zek edi­ce Vendeta

ISBN 978-80-7390-765-5

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře