Bouřlivé ticho - pokračování mezinárodního bestselleru Pobřežní cesta - příběh o hledání cesty domů

bmid bourlive ticho xN3 493762

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Raynor a Moth jsou man­že­lé, kte­ří spo­leč­ně vybu­do­va­li od zákla­du rodin­nou far­mu ve Walesu. Během jed­no­ho dne, díky špat­né inves­ti­ci se ocit­nou na uli­ci a bez peněz. Aby toho neby­lo málo, záhy se Moth dozví­dá, že trpí nevy­lé­či­tel­ným dege­ne­ra­tiv­ním one­moc­ně­ním. Co teď? Za posled­ní pení­ze kou­pí stan a dva bato­hy a vyra­zí na ces­tu podél jiho­zá­pad­ní­ho ang­lic­ké­ho pobře­ží. Raynor se při bale­ní věcí vzpo­me­ne na kni­hu s názvem Procházka na pět set mil, kte­rou čet­la někdy jako dva­ce­ti­le­tá hol­ka, jenž vyprá­ví o muži, kte­rý puto­val tou­to ces­tou. Co vše na své ces­tě musí zvlád­nout? Jaké pře­káž­ky ješ­tě musí pře­ko­nat? Dokážou vyžít s osmačty­ři­ce­ti lib­ra­mi na týden?  I když nema­jí mnoh­dy co na jíd­lo, nebo se kde umýt, neztrá­cí nadě­ji i vzá­jem­nou lás­ku, kte­rá je celý život pojí. Během jejich ces­ty se autor­ka dotý­ká i pro­ble­ma­ti­ky bez­do­mo­vec­tví. Tak zní infor­ma­ce o kni­ze Pobřežní ces­ta.

Román Bouřlivé ticho je tro­šič­ku jiný, i když veli­ce podob­ný s kni­hou Pobřežní ces­ta. Manželé Raynor a Moth se sna­ží vrá­tit k nor­mál­ní­mu živo­tu a žít opět v domě, mezi čtyř­mi zdmi. Není to vůbec jed­no­du­ché. Moth se sna­ží vyrov­nat se svou nemo­cí a s postu­pu­jí­cí­mi pří­zna­ky. Raynor má strach z lidí. Společně najdou  sta­tek v Cornwallu a chtě­jí jej opra­vit. Není to vůbec snad­ná ces­ta, na kte­rou se opět vyda­li. Zvládnou spo­leč­ný­mi sila­mi nabíd­ku, kte­rou dosta­nou?

Silný a veli­ce upřím­ný pří­běh o nadě­ji, ztrá­tě i nalé­zá­ní, také o nespou­ta­né pří­ro­dě, vnitř­ní síle i odhod­lá­ní, kte­ré těm­to lidem roz­hod­ně nechy­bě­lo. Dechberoucí čte­ní, kte­ré vás nene­chá jen tak být.

Kniha se mně moc líbi­la, i když to neby­lo úpl­ně leh­ké čte­ní jen tak na odpo­či­nek. Často jsem nad urči­tý­mi pasá­že­mi muse­la del­ší dobu pře­mýš­let a kni­hu na chví­li odlo­žit. I přes­to jsem si čte­ní moc uži­la, jeli­kož autor­ka napsa­la oprav­du zají­ma­vý pří­běh. Nesmírně se mně líbi­lo, jak hlav­ní posta­vy Raynor a Moth měly krás­ný vztah, i přes nepří­zeň osu­du si doká­za­ly spo­leč­ně pora­dit. Zajímavý námět o ztrá­tě a záro­veň hle­dá­ní něče­ho jiné­ho, nové­ho. Román má 336 stran, je roz­dě­len na čty­ři čás­ti a je zakon­čen podě­ko­vá­ním a infor­ma­ce­mi o autor­ce.

Několik slov o autor­ce:

Raynor Winnová se i po dokon­če­ní Jihozápadní pobřež­ní ces­ty stá­le pra­vi­del­ně věnu­je dál­ko­vým pocho­dům, píše o pří­ro­dě, bez­do­mo­vec­tví a tábo­ře­ní pod širým nebem. Žije v Cornwallu se svým man­že­lem Mothem a jejich psem Montym. Její prv­ní kni­ha Pobřežní ces­ta, osla­va živo­ta pro­dchnu­tá magic­kou atmo­sfé­rou, se sta­la mezi­ná­rod­ním best­selle­rem, umís­ti­la se na žeb­říč­ku nej­pro­dá­va­něj­ších knih Sunday Times, zís­ka­la cenu Christophera Blanda udě­lo­va­nou Královskou lite­rár­ní spo­leč­nos­tí, byla nomi­no­vá­na na Wainwrightovu ces­tu a cenu Costa Book Award. Její dru­há kni­ha Bouřlivé ticho je nadě­jí pro­zá­ře­ný pří­běh o návra­tu domů.

Ukázka z kni­hy:

Dům byl posta­ve­ný z šedi­vé­ho cor­nwall­ské­ho živ­ce, kte­rý spíš při­po­mí­nal úzké pru­hy šupi­na­té bři­d­li­ce, ze dvou stran byl ovšem omít­nu­tý a natře­ný stej­nou broskvo­vě růžo­vou bar­vou, jakou jsem vída­la v nesčet­ných kou­pel­nách ze sedm­de­sá­tých let.

Hospodářská zví­řa­ta tu měla ješ­tě pár týd­nů zůstat, ale když Sam začal plá­no­vat, že sta­tek pro­dá, zůstal dům opuš­tě­ný, dve­ře byly celé měsí­ce zamče­né a okna utěs­ně­ná oke­ni­ce­mi, tak­že jsme při ode­my­ká­ní radě­ji zadr­že­li dech. Plastové vstup­ní dve­ře ved­ly do chod­by vyma­lo­va­né stej­nou broskvo­vou bar­vou.

Na pod­la­ze ležel kobe­rec s divo­ce barev­ným vzo­rem, kte­rý při kaž­dém kro­ku čvach­tal vlh­kos­tí. Omítka v jed­né z hlav­ních obyt­ných míst­nos­tí se v plá­tech odlu­po­va­la ze zdi a drže­ly jí jen vrst­vy broskvo­vě růžo­vých tapet, v dal­ším poko­ji byla kamín­ka na dře­vo a potr­ha­né kobe­reč­ky, pod nimi pro­má­če­ný a pro­hni­lý kar­ton a v kou­tě se děla­la lou­že vody. Kuchyň půso­bi­la jako jed­na vel­ká hně­dá kra­bi­ce, na pod­la­ze i na zdech byly hně­dé obkla­dy a míst­nost měla jen jedi­né malin­ka­té okén­ko, tak­že tu v pod­ve­čer­ním šeru sko­ro neby­lo vidět.

Autor: Raynor Winnová

Přeložila: Lucie Mikolajková

Vydáno: 2022, Nakladatelství KAZDA, Brno

Žánr: svě­to­vá lite­ra­tu­ra, ces­to­pi­sy

Počet stran: 336

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN 978-80-7670-053-6

Knihu může­te kou­pit zde

Nakladatelství KAZDA při­ná­ší čte­ná­řům výji­meč­né kni­hy o pří­ro­dě, udr­ži­tel­nos­ti, netra­dič­ním ces­to­vá­ní a umě­ní. Filozofií nakla­da­tel­ství je při­ná­šet kva­lit­ní čes­ké a zahra­nič­ní titu­ly, kte­ré zají­ma­vým obsa­hem čte­ná­ře vnitř­ně obo­ha­tí, pod­po­ří jejich vztah k pří­ro­dě a při­spě­jí k for­mo­vá­ní udr­ži­tel­něj­ší budouc­nos­ti. V nabíd­ce najde­te populárně-naučné kni­hy pro všech­ny gene­ra­ce – od lepo­rel přes pří­běhy inspi­ro­va­né pří­ro­dou, osu­dy zví­řat i lidí, ces­to­pi­sy, inspi­ro­ma­ty či atla­sy, až po nároč­něj­ší čte­ní od před­ních svě­to­vých bio­lo­gů, jaký­mi jsou brit­ský orni­to­log Tim Birkhead nebo myko­log Merlin Sheldrake. Nejoblíbenějším auto­rem nakla­da­tel­ství je zná­mý němec­ký les­ník a ochrán­ce pří­ro­dy Peter Wohlleben. Knihy, kte­ré mají smy­sl v Nakladatelství KAZDA vychá­zí od roku 2014.

Více infor­ma­cí nalez­ne­te zde