Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Na větrných yorkshirských pláních se zrodila láska, která vzdorovala všem pravidlům… a zničila vše, co jí stálo v cestě. Heathcliff (Jacob Elordi) a Catherine (Margot Robbie) – dva osudy spojené vášní, rozdělené osudem...
Román Wuthering Heights autorky Emily Brontë se dočkal několika českých překladů – Vichrné návrší, Na Větrné hůrce, Bouřlivé výšiny. Nejnovější adaptace od režisérky a scenáristky Emerald Fennell do českých kin přichází právě s třetí variantou překladu. Fennell, která již díky filmům Nadějná mladá žena a Saltburn projevila jistou slabost pro realizaci smyslných filmů, poté svou adaptaci pojímá poměrně volně. To nejspíše dojde při sledování filmu každému, kdo měl s předlohou své zkušenosti, a nebo si případně doplní shrnutí předlohy z jiných zdrojů.
Ambicemi nicméně Fennell nešetřila, důkazem může být i její prohlášení o tom, že by chtěla, aby byly její Bouřlivé výšiny novým Titanicem pro současnou generaci. V hlavní ženské roli se objevuje nadále jedna z nejpopulárnějších hereček současnosti Margot Robbie, v té mužské poté Jacob Elordi, jehož casting do role Heathcliffa, který je v knize popisován jako cikánský chlapec, vzbudil jistou dávku kontroverze (i přes fakt, že si jej již v minulosti zahráli třeba také Ralph Fiennes nebo Tom Hardy). První trailery poté mohly snadno vyvolat pocit, že se adaptace Fennell vydá cestou gotického pojetí Padesáti odstínů šedi. V tomto případě šlo sice pouze o dojmy jisté skupiny lidí na sociálních sítích a dobového BDSM je ve výsledném filmu (nejspíše pro některé) po čertech málo, Fennell nicméně dle všech náznaků stojí za unikátním přístupem k adaptování předlohy. A to způsobem, který z vícero důvodů stojí za pozornost.
Adaptace je to ve výsledku skutečně přinejlepším volná. Podobně jako původní Nekonečný příběh se tu v podstatě adaptuje jenom první polovina knihy (teoreticky je tu prostor pro případné pokračování), ústřední hrdinka Catherine poté nemá bratra Hindleyho. Věrnost předloze naopak nicméně zůstává zachována v tom, že otec Catherine v podání Martina Clunese přivede do usedlosti Na Větrné hůrce malého chlapce. Tohoto chlapce Catherine v této verzi pojmenuje po svém zesnulém bratříčkovi Heathcliff, postavy otce a bratra Catherine jsou poté v této adaptaci v podstatě smrsknuté do jedné. S Edgarem Lintonem v podání Shazada Latifa se poté Catherine pozná až v dospělosti, adaptace nicméně zůstává věrná tomu, že před od dětství zřejmými city k Heathcliffovi (které jsou navíc očividně vzájemné) dá Catherine přednost právě manželství s Lintonem, které jí zajistí bohatství a společenský status. Po vzoru knihy na zásnuby Catherine reaguje Heathcliff odchodem, po letech (v knize konkrétně uběhnou čtyři roky) se nicméně vrací jako zajištěný gentleman. City mezi Catherine a Heathcliffem ani po letech neuvadly, situaci navíc komplikuje nejen Edgarova sestra Isabella v podání Alison Oliver, která se do role Heathcliffa zamiluje, ale také Nelly, služebná a důvěrnice Catherine, v podání Hong Chau.
Bouřlivé výšiny Fennell mají náboj. To je jasné už od prvních momentů, kdy dobové kulisy začnou doprovázet anachronické písně zpěvačky Charli XCX, a Bouřlivé výšiny od Fennell začnou rychle evokovat Bouřlivé výšiny, kdyby je režíroval Baz Luhrmann (jeho Velkého Gastbyho zasazeného do 20. let 20. století také doprovázely písně od Beyonce nebo Fergie). Po filmech Brutalista, Jedna bitva za druhou a Bugonia jde o dalšího zástupce z nové generace filmů natáčených ve formátu VistaVision. Barevnou kompozicí poté nejnovější film Fennell snadno evokuje filmy Stanleyho Kubricka, logicky nejvíce Barryho Lyndona, protože oba filmy pojí zasazení do 2. poloviny 18. století. Fennell spoléhá na praktické a autentické osvícení, oblečení postav často ladí s prostředím, ve kterém se pohybují, minimálně každých 5 minut poté dojde k záběru, který by šlo pozastavit a usadit do rámečku. Je teprve sice únor 2026, Bouřlivé výšiny už nyní nicméně aspirují na pozici jednoho z nejkrásněji vypadajících filmů. A velkou zásluhu na tom samozřejmě má kameraman Linus Sandgren, který si již došel pro Oscara za film La La Land a letos bude velmi pravděpodobně ještě jednou vyrážet dech jako kameraman třetí Duny.
Už od prvních upoutávek byla tato adaptace Bouřlivých výšin označovaná za gotickou, svým způsobem to poté dává smysl. Už předloha spadá do gotické literatury, nová adaptace poté tyto prvky rozhodně nezatracuje. A to i proto, že ústřední romance rozhodně není romancí v tradičním slova smyslu. Ano, už roztomilí dětští představitelé (mladého Heathcliffa hraje Owen Cooper, který už téměř rok v kuse sbírá uznání za svůj výtečný výkon v minisérii Adolescent) nám dokáží krásně ilustrovat, jak láska mezi Catherine a Heathcliffem roste v mladém věku. Robbie a Elordi následně těží z uvěřitelné chemie a autenticky prodané vášně. Označit lásku mezi Catherine a Heathcliffem za klasickou by ovšem bylo pochybné. Je to vztah založený na vzájemné posedlosti, destrukci a formách lásky, které by šlo téměř označit až za nezdravé. Heathcliff ostatně není v předloze žádný svatoušek, filmové adaptaci Fennell se to poté daří ilustrovat. Není to variace na Velkého Gatsbyho, ze které by měl Heathcliff vyjít jako tragický antihrdina po vzoru Jaye Gatsbyho. A zároveň platí, že kromě Heathcliffa jsou v podstatě všechny stěžejní postavy morálně ambivalentní. Včetně zmiňované Nelly, se kterou se v tomto příběhu pracuje zajímavým způsobem.
Je to romance, která není tradiční v prakticky ničem. Především i proto, že z ní jako morálně nejčistší postava nakonec trčí Edgar Linton, který má daleko k takovému klasickému žárlivému typu, který je kvůli potenciální nevěře a žárlivosti schopen fyzického násilí a kutí piklí. Za pochybnější postavu je tu zmiňovaná Nelly, která ze všeho vychází jako tak trochu tragická postava. Je zmíněno, že se jedná o nemanželskou dceru jakéhosi vysoce postaveného pána, která je Na Větrné hůrce pečovatelkou Catherine, hned na začátku je poté ilustrováno, že je tak trochu její (byť placená) kamarádka. Jakmile se ovšem Na Větrné hůrce objeví Heathcliff, jejím kamarádem (či jak je zmíněno mazlíčkem) se stává právě on. Je poté jasně naznačeno, že Nelly na tento nový vztah žárlí, i proto možná v průběhu příběhu jedná tak, jak jedná. Právě zde se ovšem projevuje, že i když postavy Bouřlivých výšin nemusí být za každou cenu prvoplánově sympatické, jsou minimálně zajímavé. Mají formu hloubky, nejde je vyloženě odsuzovat, zároveň je pořád přeci jen těžké si je nechat nějak přirůst k srdci. A to i v momentech, kdy mají fungovat emoce. Dost možná úmyslně se jedná o dílo, u kterého je většinu času nemožné cokoliv cítit. A to i v momentech, které si vyloženě říkají o to, aby šlo o emoční klimax budovaných motivů.
Je to v podstatě komorní melodrama, které je přesto v rámci možností natočené jako velkolepý hollywoodský film. Zapadají do sebe i zmiňované anachronismy, stejně tak stylizace, která často evokuje jen trošku méně přepálený film Yorgose Lanthimose. A pak dochází na momenty, kdy Elordiho Heathcliff skutečně evokuje jakéhosi pradědečka Christiana Graye. Elordi byl ještě pár let zpět pokládán pouze za australského hezounka, jeho nominace na Oscara ve Frankensteinovi Guillerma del Tora nicméně naznačila, že nemusí jít o herce, který bude muset kariérně spoléhat na svůj vzhled, Bouřlivé výšiny to poté jenom potvrzují. I když se to tak nemusí zdát, Heathcliff je postava plná vrstev, plno z nich poté dokáže Elordi naprosto vystihnout. Margot Robbie se poté po rolích Harley Quinn či Barbie objevuje v dalším filmu, ve kterém působí jako castingová trefa, byla by nicméně škoda, aby ve stínu dvou hlavních hereckých hvězd došlo k úplnému přehlížení Hong Chau a především Alison Oliver. Ta se objevila již v Saltburn od Fennell, v roli Isabelly poté dokáže utvrdit, že jde o mladou herečku, kterou by se mohlo vyplatit sledovat.
Celý ústřední příběh není nejkomplexnější, absencí 2. poloviny předlohy minimálně tahle adaptace ztrácí jisté dovršení načrtnutých motivů. I adaptace první poloviny knihy nicméně dokáže obstát jako tragická romance, ve které není vše nutně přišpendlené růžovými brýlemi, a ve které je dobového BDSM tak málo, že puritány pravděpodobně ani nemá šanci urazit (i když...). Je to nicméně především film, který svou formou patří na velké plátno a stojí za to ho na něm vidět. Tahle adaptace přitom mohla skončit na Netflixu, který nabízel 150 milionů dolarů. I když Warner Bros. nabízelo výrazně menší částku (80 milionů dolarů), mělo něco, co Netflix nabídnout nemohl – klasickou kinodistribuci. Volbou, nad kterou mnozí jistě kroutí hlavami dodnes, Fennell a Robbie neprohloubily, především proto, že je Bouřlivé výšiny filmem, který svým zpracováním patří na velká plátna. Těžko říct, zda vyloženě má na to, aby se stal nejzásadnějším romantickým filmem své doby (spíše ne), film Fennell nicméně minimálně působí jako film, který vznikl s naprosto sebejistou vizí a bez náznaků kompromisu. Specifická romance dostala specifickou adaptaci, výsledek je i proto v nejednom ohledu zajímavý.
Bouřlivé výšiny jsou výrazně osobitou a vizuálně působivou adaptací známého románu. Film si zachovává základní motivy příběhu – intenzivní a komplikovaný vztah Catherine a Heathcliffa, morální ambivalenci postav a tragický rozměr jejich lásky – zároveň však nabízí moderní, někdy až lehce experimentální pojetí, které kombinuje dobové kulisy s anachronickou hudbou a silně stylizovanou kamerou. Fennell pojala svou adaptaci volně a vynechává některé stěžejní prvky, to nicméně umožňuje soustředit se na ústřední romanci a psychologickou hloubku postav. Výsledkem je film, který nezobrazuje tradiční romanci. Je to komorní melodrama s velkolepým vizuálním zpracováním, které minimálně svou formou a sebejistou vizí bezpochyby patří na velké plátno, na kterém stojí za to ho vidět...
(4,91 z 5)