Bullet Train - 80 %

Nájemný zabi­ják Beruška (Brad Pitt) je odhod­lán vyko­ná­vat svou prá­ci míru­mi­lov­ně, jeli­kož se mu spous­ta před­cho­zích kšef­tů vymkla z rukou a smů­la se mu lepí na paty. Osud má nicmé­ně jiné plá­ny, pro­to­že Beruška se při své nej­no­věj­ší misi v nej­rych­lej­ším vla­ku svě­ta dosta­ne do kříž­ku se smr­tí­cí­mi pro­tiv­ní­ky. Jejich cíle jsou vzá­jem­ně pro­po­je­né, a záro­veň pro­ti­chůd­né. Konec tra­ti je pou­ze začát­kem nepře­tr­ži­té divo­ké a vzru­šu­jí­cí jízdy napříč moder­ním Japonskem.....

David Leitch a Chad Stahelski del­ší dobu půso­bi­li jako kaska­dé­ři (podí­le­li se i na dru­hém a tře­tím díle Matrixu), poz­dě­ji se občas cho­pi­li režie dru­hé­ho štá­bu a nako­nec v roce 2014 došlo na jejich spo­leč­ný režij­ní debut s názvem John Wick. Kvůli přís­ným pra­vi­dlům Amerického cechu reži­sé­rů byl ovšem ve finá­le jako reži­sér uve­den pou­ze Stahelski, kdy se násled­ně duo vyda­lo svou vlast­ní režij­ní ces­tou. Stahelski pro­za­tím zůstal věr­ný sérii John Wick, kdy už příští rok dora­zí čtvr­tý film ze série (poté by se měl Stahelski cho­pit režie Highlandera), Leitch se poté cho­pil režie vět­ších bloc­kbus­te­rů Deadpoola 2 a Rychle a zbě­si­le: Hobbs a Shaw. Právě po Deadpoolovi 2, kde se v neza­ne­dba­tel­né roli obje­vil Brad Pitt, se poté Leitch opět sešel s herec­kou hvězdu, kte­ré dří­ve dělal něko­li­krát kaska­dé­ra (ať už v rám­ci Klubu rvá­čů či Tróji), kdy má nej­no­věj­ší Leitchův film snad pro­za­tím nej­blíž k prv­ní­mu Johnu Wickovi. Adaptace romá­nu Kōtarō Isakiho totiž též před­sta­vu­je svět nájem­ných zabi­já­ků, čekat ovšem vylo­že­nou kopii Johna Wicka by byla chy­ba.

I když se před počát­kem natá­če­ní uva­žo­va­lo o změ­ně loka­li­ty, po vzo­ru kniž­ní před­lo­hy je děj zasa­zen do Japonska, kdy se vět­ši­na děje ode­hrá­vá v titul­ním typu vla­ku. Těžení z japon­ské kul­tu­ry a výpra­vy ve finá­le není tolik, důle­ži­té ovšem je, že má Bullet Train vta­hu­jí­cí sty­li­za­ci, kdy se v prů­bě­hu více a více pro­je­vu­je tvůr­čí Leitchova hyperak­ti­vi­ta, kte­rá chví­le­mi při­po­mí­ná to nej­lep­ší od Guye Ritchieho, více­mé­ně detek­tiv­ní záplet­kou poté i díky zasa­ze­ní evo­ku­je Vraždu v Orient Expresu a pře­de­vším je na fil­mu poznat ruka zku­še­né­ho akč­ní­ho reži­sé­ra, kte­rý doka­zu­je, že Chad Stahelski a David Leitch byli tím svě­žím větrem, kte­rý akč­ní žánr potře­bo­val. Je tak vel­mi snad­né zapo­me­nout na nedáv­né­ho The Gray Mana od Netflixu a užít si koneč­ně akč­ní film, do kte­ré­ho někdo dává jas­nou tvůr­čí ini­ci­a­ti­vu, sna­ží se akci pořád v rám­ci mož­nos­tí posou­vat a pře­de­vším Bullet Train nepů­so­bí jako prač­ka na pení­ze, ale přes­ně ten typ fil­mu, ve kte­rém je inves­to­va­ných 90 mili­o­nů dola­rů vidět do posled­ní­ho cen­tu.

Bez zna­los­ti kniž­ní před­lo­hy je pocho­pi­tel­ně těž­ké odha­do­vat, jak o moc  vyda­ře­nou adap­ta­ci jde a jak moc se jen sce­náris­ta Zak Olkewicz sve­zl na kva­li­tách kniž­ní před­lo­hy. Tak či onak je Bullet Train zábav­nou akč­ní kome­dií, kte­rá ovšem doká­že být v jis­tých momen­tech správ­ně váž­ná a stát na posta­vách, kdy to celé fun­gu­je pře­de­vším díky skvě­lé­mu obsa­ze­ní. Kdekdo by mohl ozna­čit pro­hlá­še­ní o tom, že Brad Pitt herec­ky zra­je za zvlášt­ní, na odchod chys­ta­jí­cí se herec­ká legen­da je ovšem sku­teč­ně kaž­dým fil­mem lep­ší a lep­ší, kdy se pořád sna­ží před­vá­dět v tak tro­chu jiné for­mě a to i v tom­to pří­pa­dě, kdy se nejen pro­ka­zu­je, že by Pitt s klid­ným srd­cem mohl být ide­ál­ní akč­ní hvězda (i pro­to, že si 95% kaska­dér­ských kous­ků obsta­ral sám), ale pře­de­vším se pro­ka­zu­je, že má Pitt solid­ní a nedo­ce­ně­né kome­di­ál­ní nadá­ní. Tom Cruise je del­ší dobu poklá­dán za ame­ric­ké­ho nástup­ce tvor­by Jackieho Chana, Pitt má ovšem v jis­tých momen­tech Bullet Train k Chanovi ješ­tě o kou­sek blíž. Ne v rám­ci akce, pro­to­že akč­ní sek­ven­ce, kte­ré by se rov­na­li šíle­nos­ti akč­ních kous­ků Toma Cruise ve fil­mu více­mé­ně absen­tu­jí, ale prá­vě skr­ze ono kome­di­ál­ní nadá­ní, skrz něj se poté před­sta­vu­je svě­ží akč­ní hrdi­na.

Radost je poté snad­né mít pře­de­vším z Aarona Taylora-Johnsona, kte­rý od prv­ní­ho Kick-Asse ušel poměr­ně dlou­hý kus ces­ty a i on se pro­je­vu­je jako nada­něj­ší a nada­něj­ší herec, kdy při sle­do­vá­ní jeho výko­nu jas­ně dává smy­sl, proč se prá­vě stu­dio Sony roz­hod­lo pro Johnsona, aby se stal před­sta­vi­te­lem Lovce Kravena v jeho chys­ta­ném fil­mu (na dru­hou stra­nu výraz­ně pro­pa­go­va­ný Bad Bunny si své obsa­ze­ní do hlav­ní roli v El Muertovy bude muset ješ­tě bru­tál­ně obhá­jit), pro­to­že má Johnson jako herec pořád nesku­teč­né cha­risma. A stej­ně tak se dá chvá­lit v roli Johnsonova bra­t­ra i Brian Tyree Henry, kte­rý doká­že divá­ko­vi pře­dat infor­ma­ci o tom, že je jeden nedo­ce­ně­ný dět­ský seri­ál klí­čem ke klí­čo­vým život­ním otáz­kám. A díky němu se již nikdy na ten­to seri­ál nebu­de­te dívat stej­ně.

Chválit samot­ný cas­ting by šlo ostat­ně ješ­tě hod­ně dlou­ho. Joey King dosta­la po tri­lo­gii Stánek s polib­ky koneč­ně šan­ci pro­ká­zat svůj výraz­ný herec­ký talent, kdy si něko­lik momen­tů dle dří­věj­ších sli­bů kra­de prak­tic­ky pro sebe. Velmi fajn je pořád herec­ky nedo­ce­ně­ný Andrew Koji, zná­mý japon­ský herec Hiroyuki Sanada dle oče­ká­vá­ní nezkla­me a Michael Shannon doká­že před­vést, že se pro role zápo­rá­ků snad naro­dil. Rozebírat cas­ting a chvá­lit ho by šlo ješ­tě hod­ně dlou­hou dobu, jeho jedi­ný bru­tál­něj­ší nedo­sta­tek tkví v tom, že sice pla­tí sta­ré zná­mé není „malých rolí, ale pou­ze malých her­ců´´ a po těch v Bullet Train není vidu ani sle­chu, postav je ovšem ve finá­le jed­no­du­še moct a ne kaž­dá díky tomu dosta­ne výraz­něj­ší pro­stor. Pokud se tedy někdo na Bullet Train vydá­vá čis­tě a pou­ze kvů­li své­mu poten­ci­o­nál­ní­mu oblí­ben­co­vi, čeká ho ve finá­le dost mož­ná nemi­lé pře­kva­pe­ní.

Film sice trvá 127 minut, doká­že si ovšem vět­ši­nu času bez pro­blé­mů udr­žet pozor­nost a to pře­de­vším pro­to, že pořád doká­že šoko­vat postu­pem děje, při­jít s něja­kou hez­ky zcho­re­o­gra­fo­va­nou a násled­ně hez­ky sestří­ha­nou fyzic­kou akč­ní sek­ven­cí, soun­d­track Dominica Lewise násled­ně solid­ně při­spí­vá celé atmo­sfé­ře na plát­ně a je to jed­no­du­še pořád divo­ká, zábav­ná a oči­vid­ně pocti­vě ucho­pe­ná akč­ní podí­va­ná, kte­rá doká­že obstát i jako zápla­ta na všech­ny ty Gray Many z uply­nu­lé doby. Jak prv­ní John Wick nut­ně nevy­bí­zel ke kdo­ví­ja­ké­mu nad­še­ní, poz­děj­ší tvor­ba Stahelskiho a Leitche napo­ví­dá, jsou to sku­teč­ně páno­vé, kte­ří byli k rene­san­ci akč­ní­ho žán­ru tak tro­chu potře­ba.

Což pocho­pi­tel­ně nezna­me­ná, že je Bullet Train film bez vad na krá­se. Film se totiž v posled­ní tře­ti­ně pře­ta­ví v tak tro­chu jinou podí­va­nou, kte­rá tro­chu při­tla­čí na dra­ma­tu, osu­do­vos­ti i pří­tom­nos­ti CGI, kte­ré pře­de­vším v jeden stě­žej­ní moment obna­ží své nema­lé mou­chy. Celou dobu je jas­né, že film spě­je ke své katar­zi, prá­vě ta poté dodá tu nej­vět­ší atrak­ci fil­mu, kte­rá ovšem samot­ný film okra­de o jeho nej­vět­ší kouz­lo. Rázem se tak může Bullet Train sku­teč­ně jevit jako film, ve kte­rém se perou dva zce­la odliš­né fil­my. Ve svém fini­ši se totiž Bullet Train tak tro­chu více blí­ží ke sty­lu Johna Wicka, kdy ovšem bylo celou dobu sym­pa­tic­ké, že na to Leitch jde tak tro­chu jinak. Rozuzlení toho, jak jsou všech­ny posta­vy pro­po­je­né ve finá­le není tak osl­ni­vé, osl­ni­vost ovšem pořád doká­že udr­žet prá­vě onen solid­ní vizu­ál i pořád dosta­teč­ně kre­a­tiv­ní a ve finá­le i správ­ně bru­tál­ní akce.

V souč­tu je tak Bullet Train vel­mi pří­jem­ná akč­ní extá­ze, u kte­ré by se ovšem nej­spíš na roz­díl od Johna Wicka (i díky vyhro­žo­vá­ní Brada Pitta s herec­kým důcho­dem) těž­ce budo­val něja­ký zají­ma­vý svět, kte­rý by doká­zal utáh­nout celou novou fran­ší­zu. Bullet Train je jas­nou povin­nos­tí pro všech­ny fan­dy akč­ní­ho žán­ru. Nejen díky fak­tu, že navzdo­ry pří­tom­nos­ti CGI a moder­ní­mu sty­lu jde v jádru pořád o poctu sta­ré akč­ní ško­le. Vyplatí se tak vykaš­lat se na zamě­ni­tel­ný kata­log akč­ních flá­ků od Netflixu a zajít si koneč­ně do kina na akč­ní film, kte­rý má srdíč­ko. A dá se navíc i snad­no uvě­řit, že by se Bullet Train jed­nou mohl stát kul­tov­ní akč­ní podí­va­nou.....

---

---