Stejně jako předloni superpopulární Pelíšky a vloni kultovní Samotáři slaví letos čtvrtstoletí od premiéry jeden z mála porevolučních filmových muzikálů, Rebelové Filipa Renče (režie) a Zdeňka Zelenky (scénář), kteří v roce 2001 byli po Tmavomodrém světě Jana a Zdeňka Svěráků a pohádce Z pekla štěstí 2 Zdeňka Trošky třetím nejnavštěvovanějším českým filmem. Tento pestrobarevný muzikál pojednávající o mladé lásce na pozadí událostí osudného roku 1968 můžeme každoročně vídat na obrazovkách ČT1 vždy kolem onoho smutného výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Přestože na toto téma se tehdy točilo hodně filmů, Rebelové měli mezi retrofilmy svého času velmi speciální pozici, kterou mimo jiné podpořilo i načasování uvedení v kinech. Jak tehdy propojovali bipolárně rozdělenou pop-kulturu, jak se uchytily mladé herecké objevy a jaké byly pozdější divadelní verze, to si řekneme v následujících odstavcích.
Ústřední dvojicí příběhu filmu jsou půvabná maturantka Tereza (Zuzana Norisová) a vojenský zběh Šimon (Jan Révai), mezi nimiž hned při prvním setkání vzplane plamínek lásky. Oba mají dva nejlepší kamarády, Tereza potřeštěnou Bugynu (Betka Stanková) a ušlápnutou Julču (Anna Veselá), přičemž jsou všechny tři panny a chtějí se za každou cenu seznámit, a Šimon drsňáckého Boba (Jaromír Nosek) a brýlatého Slováka Emana (Ľuboš Kostelný), kteří sdílejí jeho osud, společně jsou na útěku z vojny a nákladním vlakem se chtějí dostat za kopečky. Na Terezu si navíc brousí zuby i její spolužák Olda Hedánek (Martin Kubačák), protekční synek zaměstnance velvyslanectví v Moskvě, kterému dělají křoví jeho dva kumpáni Tuřín (Ondřej Šípek) a Drmola (Petr Burian). Když holky úspěšně odmaturují, poprvé se s tajemnou trojicí „restaurátorů“ setkají, přičemž vedle Terezy a Šimona si padnou do oka i Julča s Emanem, zatímco Bugyna s Bobem na sebe zbydou. Ono velké tajemství kolem kluků praskne po společné noci ve staré továrně (při níž však z holek přijde o panenství jen Julča), pročež přetrvá pouze láska Šimona s Terezou. Následně kluky kdosi udá, přičemž hlavním podezřelým je Olda, který šmíroval při hostině v továrně. Skutečným udavačem je však průvodčí Douša (Stanislav Štepka). Šimon však v dětství, když navštěvoval svého strýce - faráře (František Němec), prolezl továrnu křížem krážem, tudíž se klukům podařilo uniknout. Nový úkryt nalézají na železniční zastávce, kde Šimon Terezu připraví o panenství. Další den ráno kluci konečně chytnou dlouho očekávaný nákladní vlak, odjedou na něm však pouze Bob a Eman, zatímco Šimon kvůli Tereze zůstává, což se ovšem ukáže jako osudová chyba, jelikož když se za Terezou vydá, esenbáci jej dostihnou a zatknou. Film končí sovětskou invazí, při níž se Terezin otec - hostinský (Tomáš Hanák) se svou partnerkou Alžbětou (Soňa Norisová) rozhodnou emigrovat. Tereza, která žije v mylném domnění, že se Šimonovi podařilo utéct, se těší, že se za velkou louží se svou láskou opět setká.
Filip Renč vsadil v hlavních ženských rolích na krásné Slovenky Zuzanu Norisovou a Betku Stankovou a neméně půvabnou Češku Annu Veselou.
V castingu na hlavní role se Renč odmítal inspirovat jinými režiséry a chtěl najít své vlastní objevy. Částečně však vybrakoval muzikálovou scénu, zejména tedy českou verzi Pomády uváděnou v divadle Pyramida (předchůdci dnešní Goja Music Hall) na pražském Výstavišti, ve které účinkovali Zuzana Norisová, Jan Révai a Betka Stanková, která byla tehdejší Renčovou parterkou (o pár let dříve ztvárnila například hlavní ženskou roli v kontroverzím videoklipu Medvídek od Lucie). Všichni tři se následně uchytili i ve filmu a televizi, Norisovou (která nemohla chybět v desítce nejkrásnějších slovenských hereček) jsme mohli vidět v mnoha seriálech, a to jak českých (Strážce duší, Život a doba soudce A.K., Soukromé pasti, Dokonalý svět, Přešlapy, Letiště, Vinaři), tak slovenských (Bouřlivé víno, Milenky, Panelák, Prázdniny) a trochu méně ve filmu (Milenci a vrazi, Tři bratři, Prvok, Šampón, Tečka a Karel). Pro Révaie a Stankovou platí totéž v bledě modrém, rovněž u nich seriály převažují nad filmy. Révai navíc v letech 2012-2016 porotcoval ve StarDance, ve které Norisová pro změnu v roce 2008 soutěžila a získala stříbrnou medaili. Na sklonu desátých let byli oba účastníky estrádní show Tvoje tvář má známý hlas (každý v jiné sérii). Nejobsazovanějším z Renčových „rebelských“ objevů se později stal Jaromír Nosek, mistr výrazných vedlejších rolí, například v adaptacích bestsellerů Michala Viewegha Román pro ženy (2005, režie rovněž Renč) a Účastníci zájezdu (2006, režie Jiří Vejdělek). Zajímavostí je, že se Stankovou se opět setkali v populárním retroseriálu Vyprávěj (2009-13), kde zpočátku rovněž tvořili pár. Ľuboš Kostelný je herecky aktivní převážně na Slovensku (vytvořil například hlavní roli v komedii Muzika (2007) Juraje Nvoty), avšak i čeští diváci jej mohli na stříbrném plátně občas vídat. Martin Kubačák je četným představitelem menších a převážně záporných rolí. Pouze Anna Veselá není příliš obsazovaná a až na pár epizodních roliček se stáhla do soukromí a věnuje se převážně rodině.
Tomáš Hanák a Jan Révai - dva ženské idoly různých generací
Zmínit musíme i představitele rolí dospělých. Z nich má největší prostor Tomáš Hanák, toho času velký idol žen, který vždy platil za typicky „sklepáckého“ herce, v roli Terezina tatínka však předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Své mistrovství ve vedlejší roli faráře jen potvrdil František Němec, který ve scénách, kdy vidí Šimonovo zatčení a poté se obává říct pravdu Tereze, hraje pouze očima. Kuriozitou obsazení je Soňa Norisová, která zde hrála nevlastní matku své mladší sestře. V epizodní roli jejího bezpáteřního exmanžela se objevil Josef Carda, toho času populární komik z nováckého zábavného pořadu Tele Tele. Další záporná role průvodčího Douši byla ojedinělou českou filmovou rolí slovenského dramatika a převážně divadelního herce Stanislava Štepky. Někteří herci zde zářili i na minimální ploše, v jejich čele stála legendární Jiřina Bohdalová v miniroli předsedkyně maturitní komise a zdatně jí sekundovali Helga Čočková (třídní učitelka), Oto Ševčík (ředitel školy) a Bronislav Poloczek (major). Třešničkou na dortu je pak cameo oscarového režiséra Jana Svěráka coby pohraničníka (Renč a Svěrák se dříve vzájemně obsazovali do podobných štěků, které svým rozsahem nepřesahovaly ani pět vteřin).
Rebelové se natáčeli v severočeském městečku Úštěk a v nedaleké obci Zubrnice, obojí v Ústeckém kraji. Železniční zastávka se nazývá Leštice a leží na trati Malé Březno. Jediným místem, které se natáčelo v Praze, je Základní škola Kladská, kterou najdeme na Vinohradech v blízkosti sadů Bratří Čapků.
Základní škola Kladská na pražských Vinohradech se za čtvrtstoletí vůbec nezměnila.
Jelikož se jedná o muzikál, důležitou složkou je hudba. Všechny písně, které v Rebelech znějí, jsou převzaté, přičemž se dělí do tří kategorií. Některé písně jako například Měsíc od Yvonne Přenosilové, Gina od Josefa Zímy či Jezdím bez nehod od Milana Chladila znějí v originálních verzích a herci do nich pouze otevírají pusu. Jiné písně dostaly naopak nový kabát, o který se postaral hitmaker (a pozdější senátor) Jan Kalousek. To se týká například Páté (v originále Down Town) od Heleny Vondráčkové, Olivera Twista od Evy Pilarové, Mně se líbí Bob (v originále My Boy Lollipop) od Yvonne Přenosilové, Já budu chodit po špičkách od Petra Nováka či evergreenu Stín katedrál od Václava Neckáře, které nazpívaly všechny tři hlavní ženské hrdinky a Bohuš Matuš, který propůjčil hlas Šimonovi. Nejvíce se však díky Rebelům proslavil tehdy již polozapomenutý hit Š-Š-Š (v originále Sugar Town) od Heleny Blehárové, jemuž se v podání Norisové na počátku milénia nedalo utéct. Třetí kategorií jsou písně, které znějí v pozadí, jako například Jó, třesně zrály od Waldemara Matušky, Nej, nej, nej... od Josefa Zímy a Pavlíny Filipovské, Hvězda a vrbě od Olympicu, Pavla Švába a BohumIla Straky, Náhrobní kámen od Petra Nováka či hymna Hippies San Francisco Be Sure To Wear Flowers In Your Hair, orginále od písičkáře Scotta McKenzieho, kterou nově nazpíval i zaranžoval Kalousek. Rebelský soundtrack se svého času stal bestsellerem, pročež o rok později vyšlo pokračování s šedesátkovými hity, které se do filmu nevešly.
Rebelové hned dvakrát zamířili na prkna, která znamenají muzikál. Poprvé tomu tak bylo dva roky po premiéře v roce 2003 v pražském divadle Broadway. V divadelní verzi bylo přidáno hned několik nových dobových hitů v čele s Terezou Waldemara Matušky, která jinak pochází z kultovního filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964). Zároveň přibylo několik nových scén, aby se stopáž protáhla ¨na dvě a půl hodiny. Jinak se Renč, který se opět ujal režijní taktovky, držel příběhu filmu, jen průvodčí Douša, kterému náleží jediná původní píseň v muzikálu Hymna udavačů (jíž složili Michal David a Lou Fanánek Hagen, jinak autoři muzikálu Kleopatra), je tu ještě větší svině. O 18 let později se Rebelové na muzikálová prkna vrátili, tentokrát v Hudebním divadle Karlín, kde byli v roce 2021 první premiérou po „covidových“ prázdninách.
Dnes si to už málokdo uvědomí, ale v době premiéry v roce 2001 měli Rebelové v české pop-kultuře velmi speciální pozici. Krátce předtím totiž skončila krize v České televizi, ve které svou roli sehrál i ředitel a otec zakladatel TV Nova Vladimír Železný, tudíž si člověk najednou uvědomoval propast, která na přelomu milénia zela mezi nováckou komercí a čétéčkákskou veřejnoprávní kulturou (jakkoliv se jednalo stále o kulturu populární). Rebelové tehdy nabídli jakýsi most či spojnici, jelikož na jedné straně jejich producentem byla Česká televize (Nova tehdy s výjimkou mediálního partnerství snímků Zdeňka Trošky filmy prakticky neprodukovala, což se změnilo až po odchodu Železného), ale na druhé straně se jedná o film líbivý a svým způsobem komerční, jakkoliv téma roku 1968 jej zbavuje banálnosti a je tu v podobě téměř mystického setkání Terezina otce se sovětským tankem zpracováno velmi originálně. Svého času bylo módou Rebely srovnávat s Pelíšky, přestože zastupují diametrálně odlišný proud retrofilmů a oproti komorním Pelíškům jsou mnohem výpravnější. Přestože Rebelové takové mezigenerační popularity jako Pelíšky nedosáhli, stali se rovněž stálicí a propojení muzikálové formy, barvami prozářené letní atmosféry a mrazivě smutného konce vytvořilo silné publikum včetně tehdejších teenagerů, kteří rok 1968 nezažili.
Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Musical.cz, Youtube; Foto (titulní): © Česká televize
