Dagmar Sedláčková - producentka MasterFilm

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Vyprávět pří­běhy sku­teč­ných lidí s sebou vždy nese vel­kou míru zod­po­věd­nos­ti. A samo­zřej­mě i otáz­ku, proč se k nej­vět­ší tragé­dii jejich živo­ta vra­cet. Nejsilněji jsem to pocí­ti­la v momen­tě, když jsem od přá­tel Moniky Kramné vyslech­la jejich vzpo­mín­ky a kon­fron­to­va­la je s jejím medi­ál­ním obra­zem.

Způsob, jakým média o Monice infor­mo­va­la a jak pro­střed­nic­tvím sen­za­cechti­vos­ti a pou­ží­vá­ní nega­tiv­ních ste­re­o­ty­pů měla zásad­ní vliv na utvá­ře­ní veřej­né­ho míně­ní a její násled­nou vik­ti­mi­za­ci, pro mě pořád zůstá­vá jed­ním z nej­sil­něj­ších témat celé série. A je i mou odpo­vě­dí na otáz­ku, proč má smy­sl se ke kau­ze i po těch letech vra­cet.

Reportáže se sou­stře­di­ly na povrch­ní aspek­ty její­ho živo­ta, neře­ši­ly pod­sta­tu pří­pa­du a infor­ma­ce, kte­ré o ní podá­va­ly, byly neú­pl­né a čas­to zkres­le­né. Veřejná deba­ta plná zby­teč­ných spe­ku­la­cí neu­stá­le hod­no­ti­la Moniku Kramnou jako man­žel­ku a mat­ku, což v koneč­ném důsled­ku ved­lo od zleh­čo­vá­ní její­ho utr­pe­ní a smr­ti až k absurd­ní­mu obvi­ňo­vá­ní Moniky, že si za svůj osud moh­la sama.

Vnímali jsme pro­to jako obrov­skou zod­po­věd­nost, jak pří­běh Moniky v sérii odvy­prá­ví­me, a bylo pro nás obzvlášť důle­ži­té, abychom nabíd­li nový pohled na to, jak média k Monice Kramné při­stu­po­va­la.

Se stej­nou zod­po­věd­nos­tí jsme však při­stu­po­va­li ke všem stra­nám kon­flik­tu. Předsevzali jsme si, že chce­me kau­zu rekon­stru­o­vat s odstu­pem, věr­ně. Pracovali jsme peč­li­vě, s maxi­mál­ní sna­hou pocho­pit a zachy­tit všech­ny klí­čo­vé momen­ty celé­ho pří­bě­hu. Naším cílem bylo s respek­tem k těm, kte­rých se kauza dotkla, odvy­prá­vět pří­běh bez medi­ál­ní hys­te­rie, zkrat­ko­vos­ti a při­ži­vo­vá­ní ste­re­o­ty­pů. A pře­de­vším dát pro­stor všem, kte­ří k pří­pa­du chtě­jí něco říct a dosud nemě­li tu mož­nost. Stejně důle­ži­té pro nás bylo to, že s námi TV Nova ten­to pří­stup sdí­le­la.

I jede­náct let od Moničiny smr­ti cítím, zejmé­na v onli­ne dis­ku­zích, že vní­má­ní žen­ských obě­tí trest­ných činů je stá­le zatí­že­no řadou před­sud­ků. Přála bych si pro­to, aby naše série pomoh­la tuto dis­ku­zi otevřít, nabíd­la divá­kům nový pohled na zná­mé sku­teč­nos­ti a umož­ni­la jim pře­hod­no­tit sta­ré posto­je. Aby inspi­ro­va­la k vět­ší­mu kri­tic­ké­mu myš­le­ní a empa­tii. A pře­de­vším pomoh­la k pocho­pe­ní toho, jak spo­leč­nost a média ovliv­ňu­jí obě­ti trest­ných činů a jak může­me spo­leč­ně pra­co­vat na pod­po­ře, respek­tu a spra­ve­dl­nos­ti pro ty, jejichž živo­ty byly zasa­že­ny tragé­dií.

Zdroj a foto: TV Nova s.r.o.