(zatím nehodnoceno)
Loading...„Zjistil jsem, že když už se nedá utrpení vydržet, dají se dělat jen tři věci – opít se, zabít se nebo se smát. Já se obyčejně opíjím a směju.“ (strana 48)
Originální název: More Notes of a Dirty old Man
Autor: Charles Bukowski
206 stran
Nakladatelství Argo
Rok vydání (ČR) 2013, Rok vydání originál 1994
Překlad: Robert Hýsek, Ladislav Nagy, Martin Svoboda
ISBN: 978-80-257-0830
Pár slov o autorovi: Americký autor původem z Německa. Během života se aktivně věnoval tomu, o čem psal – pití, sázení na dostihové koně a ženským. Řadí se do Beat generation, avšak poute životním stylem a tím, jak psal – jinam s nimi neměl nic společného. I přes jeho životní styl se dožil vysokého věku a dožil se 74 let.
Obsah: Další zápisky starého prasáka jsou souborem příběhů, které Bukowski publikoval v novinových sloupcích. Kniha se skládá z drsných historek z dostihů, vězení, barů a zajímavých a možná až filozofických úvah. Nesmí zde chybět ani plno erotiky, humoru, vulgarity a nadsázky.
První dojmy: Už od začátku hned poznáte, že čtete Bukowského. Nijak se kniha neliší od jeho jiné tvorby. Už na prvních stránkách pocítíte, pro něj známou vulgaritu, humor i jakousi stísněnost. Rozhodně začátek evokuje touhu pokračovat v četbě.
Popis hlavních postav: Henry Chinaski (Charles Bukowski) – Jde o alterego samotného autora a občas postavu neskrytě nazývá svým vlastním jménem. Možná právě proto, je postava tak skutečná. Jednoduše máte pocit, že hlavní postava je váš starý známý.
Cílová skupina: Kniha rozhodně není pro každého. Styl psaní je poněkud svérázný a tvorba Bukowského je velice kontroverzní. Jsem si jistá, že kniha nemá nějak popsatelnou cílovou skupinu. Knihu musíte sami zkusit, ale jestli vás jeho dílo zaujme, budete milovat všechny jeho knihy.
„ČLOVĚK MUSÍ ABSOLVOVAT TAK STRAŠNOU SPOUSTU KOKOTIN, ŽE MU PAK NEZBEJVÁ ČAS, ABY DĚLAL NĚCO, CO KOKOTSKÝ NENÍ.“ (strana 21)
Proč jsem knihu začala číst? Knihu jsem začala číst, protože Bukowského mám velmi ráda a přečetla jsem už většinu jeho knih. Ale ruku na srdce, název knihy zaujme většinu mladých čtenářů.
Doporučila bych ji k maturitě? Proč? Pokud v maturitním seznamu máte knihy od Bukowského, tak bych rovnou řekla, ať neváháte, jelikož se snadno čte a kolikrát se u toho i zasmějete (pokud vám nevadí sprostá slova a vulgarismy), ale u téhle jsem docela na vážkách. Jde o to, že o jednotlivých příbězích se vám vždy bude mluvit hůře, než o jednom souvislém ději. Bukowského k maturitě rozhodně doporučuji, ale možná knihu, kde bude pouze jeden příběh.
Je snadné o knize mluvit? Teď navazuji na předchozí bod. Kniha je složená z jednotlivých příběhů a může se vám o ní mluvit o trochu hůře.
Je lehce zapamatovatelná a čtivá? Styl psaní je skutečně velmi odlehčený a stránky vám pod rukama budou mizet ani nemrknete. Pokud vám styl psaní sedne, připoutá vás ke knize a už se neodtrhnete.
Co kniha čtenářovi může dát? I když se to tak nemusí zdát, v knize se nachází docela dost zajímavých filozofických úvah. Čtenář, který se rád zamýšlí nad životem, se během čtení párkrát zastaví a některé části určitě stojí za to.
Mimo jiné se v knize nacházejí také věty, které naprosto přesně vystihují společnost, život a tak dále.
Co překvapilo? Opětovná surovost téhle knihy. Nikdy jsem ještě nečetla knihu (s výjimkou jeho jiných knih), který by psal tak skutečně o životě. O životě takovém, jakým skutečně je.
Co zklamalo? Nedá se říct, že by mě něco vyloženě zklamalo, byl to klasický Bukowski a jeho styl psaní. Jenom se to neřadí mezi ty nejvíce TOP knihy. Tím ale nechci říci, že je špatná. Jenom není tak dobrý jako jeho standart.
„ ‚Hele, fakt jsi v pohodě?‘
‚Jo, piju víno a cítím bolest…‘ “ (strana 167)
Porovnání s jinými knihami od autora: V porovnání s jeho jinými knihami je tahle slabší. Možná to bylo tím, že šlo pouze o příběhy. Například jeho kniha Ženy nebo Absence hrdiny, kde je děj souvislý je jednodušší se do knihy vžít.
Popiš knihu 2 slovy: Vulgarita, život
Můj názor: Knihu jsem si neskutečně užila. Od začátku až do konce. Každé jedno slovo, co jsem přečetla. Dočkala jsem se všeho, co jsem od knihy čekala. Zasmála jsem se, zamyslela jsem se, byla jsem zhnusená.
Pro mě známkou kvalitního autora není to, jak moc originální je námět, krásná obálka nebo spoustu podobných prvků. Pro mě je známka dobrého autora to, že při čtení takových knih jsem schopná něco cítit. A u téhle knihy jsem toho cítila spoustu. Ne vždy to byly pozitivní emoce, ale důležité je, že byly.
Procentuální hodnocení: 89%
„Je super, když se potká sebevrah se sebevrahem (ideální je, když je jeden mužského a druhá ženského pohlaví) a povídají si u panáka o svých zpackaných pokusech a najednou jim to přijde k smíchu, je to fakt k popukání, protože se vážně chtěli zabít. Teď hraje rádio, na stolku leží krabička cigaret, pod nohama koberec a život je skoro i fajn, aspoň na okamžik…“ (strana 144)
Nejnovější komentáře