Pár slov o autorovi: Anton Pavlovič Čechov byl prozaik, dramatik a mistr povídky. Věnoval se především popisování mezilidských vztahů a v tomto ohledu také používal psychologická drobnokresba, což znamená, že mezilidské vztahy se odehrávají v rovině emocí. V 26 letech onemocněl tuberkulózou, ze které se léčil na Krymu a v Německu. Na následky tuberkulózy však zemřel. Byl to představitel kritického realismu a zakladatel čechovovské povídky, jejíž znakem je především to, že drama se odehrává v duši člověka a děj je často smutný až tragický, ale čtenář se tomu už musí smát a říká se tomu „smích skrze slzy“. Jeho dramata se dodnes hrají a jsou nadčasová.
Obsah: Raněvská se svou dcerou Aňou se vrací zpátky do Ruska z Paříže. Do Paříže jeli po smrti Gríši, syna Raněvské, aby zapomněli na tu strašnou bolest. Bohužel jim začali docházet peníze a kvůli tomu se museli vrátit do své vlasti.
Doma na ně čeká Varja, což je nevlastní dcera Raněvské. Varja se během absence Raněvské starala o statek a višňový sad. Statek byl však tolik zadlužený, že se schylovalo k dražbě. Jelikož nikdo neměl dost peněz na zaplacení dluhů, všichni přijeli na statek zavzpomínat na to, co tu prožili.
První dojmy: Během prvních pár stránek, jsem se jenom utvrdila v tom, že nejde o žádný velkolepý námět, ale zpracování je skvělé. Na začátku jsem se velmi rychle začetla, což je vždy dobré znamení.
Popis hlavních postav: Ljubov Anrejevna Raněvská – Majitelka višňového sadu, nedokáže se s ním rozloučit, jelikož ho bere jako součást života. Má na sad spoustu vzpomínek z dětství.
Aňa – Sedmnáctiletá dcera Raněvské. Očekává, že se ji změní život, až se přestěhuje do města.
Varja – Adoptivní dcera Raněvské, která se starala o zadlužené panství.
Lopachin – Podnikatel, který se snaží pomoct rodině v prodeji višňového sadu.
Cílová skupina: Řekla bych, že nejdůležitější je, aby člověk měl rád drama. To platí ne jenom u téhle knihy, ale u všech dramat. Jinak si jsem docela jistá, že kniha nemá vyhraněnou nějakou určitou cílovou skupinu. I když si myslím, že není vyloženě pro mladší.
Proč jsem knihu začala číst? Od Čechova jsem přečetla už Racka, ze kterého jsem byla opravdu nadšená, tak jsem chtěla zkusit i další jeho díla. Také mi kniha byla doporučována spolužákem a tak jsem se rozhodla, že ji musím zkusit.
Doporučila bych ji k maturitě? Proč? Rozhodně bych ji doporučila. Bezpochyby největším plusem této knihy je, že je opravdu kraťoučká. Přečtenou ji máte během jednoho odpoledne a děj není ani trochu složitý. Je jednoduché si zapamatovat základní dějovou linii a žádné odbočky v ději tam nejsou.
Je snadné o knize mluvit? Jsem si jistá, že ano. Jak již jsem psala, základní dějová linie je poměrně jasná a není tam nic, co by stěžovalo její chápání.
Je lehce zapamatovatelná a čtivá? Nepochybuji a říkám, že ano. Čtivost je opravdu velká a k zapamatování toho moc není. Stačí, když si stručně napíšete děj knihy a můžete být v klidu.
Co kniha čtenářovi může dát? Když už nic jiného, tak se může čtenář u knihy chvilkama opravdu zasmát.
Co překvapilo? Byla jsem překvapená, jak snadno se kniha čte a jak snadná celkově je.
Porovnání s jinými knihami od autora: Moje první kniha od autora byl Racek. Z toho jsem byla upřímně velmi nadšená a Višňový sad mě v tomhle porovnání docela zklamal. Nechci říkat, že je Višňový sad špatná kniha, ale rozhodně není tak moc dobrá jako Racek.
Popiš knihu 2 slovy: Vzpomínky, domov
Procentuální hodnocení: 68%
