#DP140: The Legend of Shang-Chi

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

 Autorem člán­ku je Daniel Palička 

Scénář: Alyssa Wong 

Kresba: Andie Tong

Po recen­zi na doce­la uchá­ze­jí­cí sešit “Ghost Rider: Return of Vengeance” jsem se rov­nou vrh­nul na psa­ní mých dojmů z dru­hé­ho mar­ve­lov­ské­ho seši­tu, kte­ré­mu jsem se chtěl na Comics Blogu věno­vat. Vzhledem k tomu, že Marvel ofi­ci­ál­ně ozná­mil film s Shang-Chim, pojme­no­va­ný jako “Shang-Chi and the Legend of the Ten Rings”, kte­ré­ho bychom se v budouc­nu měli dočkat, roz­ho­dl jsem se zre­cen­zo­vat nedáv­no vyda­ný one-shot “The Legend of Shang-Chi” od kre­a­tiv­ní­ho týmu ve slo­že­ní scé­nárist­ka Alyssa Wong a kres­líř Andie Tong. Úplně pra­pů­vod­ně jsem měl v plá­nu se nej­pr­ve věno­vat uza­vře­né mini­sé­rii od Gena Luena Yanga, plá­ny jsem však nako­nec pře­hod­no­til ze dvou pád­ných důvo­dů. Jednak má v době psa­ní člán­ku Yangův Shang-Chi již brzy vyjít fyzic­ky v sou­bor­ném vydá­ní, kte­ré bude obsa­ho­vat všech pět vyda­ných seši­tů, a jed­nak je pro mě v tuto chví­li mno­hem výhod­něj­ší zre­cen­zo­vat kra­tič­ký one-shot, pro­to­že čte­ná­ři si aspoň mohou udě­lat obrá­zek i o něčem krat­ším, ne jenom o del­ších komik­so­vých svaz­cích. Navíc, pro jed­nou bude aspoň změ­na.

Každopádně, nyní se může­me vrh­nout na samot­ný sešit. Ten se věnu­je Shang-Chimu, kte­rý se jed­no­ho dne v Londýně sejde s dámou jmé­nem Leiko. Ta mu u vcel­ku nevin­né­ho pose­ze­ní v Libralato’s Cafe poví, že do brit­ské­ho muzea dora­zi­la kata­na jmé­nem Equinox Blade (to by se dalo prav­dě­po­dob­ně pře­lo­žit jako Čepel rov­no­den­nos­ti). Šermíři, kte­ří jej pou­ží­va­li, dle sta­ro­dáv­né pověs­ti zeší­le­li, a jako by to nesta­či­lo, meč poz­dě­ji pozřel jejich jejich duši. Ke stej­né­mu pří­pa­du došlo rela­tiv­ně nedáv­no, když čepel pozře­la duši ochran­ky, což ved­lo k tomu, že po dobu něko­li­ka nad­chá­ze­jí­cích dní byli v bez­vě­do­mí. A tak je nut­né jed­nat. Shang-Chi má za úkol se taj­ně vlou­pat do muzea a Equinox Blade ukrást. Jak mu ovšem Leiko poví, po moc­né zbra­ni tou­ží ješ­tě jeden tajem­ný pro­tiv­ník, tudíž je nut­né být během mise ostra­ži­tý a mít oči na stop­kách. 

Zápletka není kdo­ví­jak pře­vrat­ná. Děj se nese v akč­ním duchu. To zna­me­ná, že záplet­ka je z deva­de­sá­ti pro­cent posta­ve­ná na impo­zant­ních akč­ních kung fu scé­nách, kte­ré nepo­strá­da­jí dyna­mi­ku. Ano, uzná­vám, jsou mís­ty gene­ric­ké a nikterak ori­gi­nál­ní, ovšem v pří­bě­hu fun­gu­jí a jsou správ­ně nača­so­va­né. Tempo je sviž­né, při­čemž scé­nárist­ka vůbec nešet­ří sviž­ný­mi pasá­že­mi, jež posou­va­jí vyprá­vě­ní kupře­du. 

Abych však jen nekri­ti­zo­val, zku­sím vypích­nout pár kla­dů. Prvně bych chtěl pochvá­lit kresbu Andieho Tonga, jehož styl sice není exce­lent­ní, ovšem pěk­ný bez­po­chy­by ano. To stej­né bych mohl napsat i o pane­lo­vá­ní, kte­ré navzdo­ry tomu, že je napros­to oby­čej­né, k jed­not­li­vým scé­nám pasu­je. A co se týče akce, ta fun­gu­je na jed­nič­ku, tak­že v tom­to smě­ru bych si neměl na co stě­žo­vat. Ovšem tím výklad pozi­tiv kon­čí.